„Je to masakr“. Je viníkem klima?
Na červnovém jednání zastupitelů Kryr na Lounsku informoval Petr Ulke své kolegy o tom, že se údajně zvýšil zápach z místní fabriky, která se zabývá vývojem a výrobou gumárenských směsí a produktů z technické pryže. „Je to masakr, co vylejzá z gumárny. Je tam hrozný smrad. Také začali dělat 24 hodin, sedm dní v týdnu, rachot tam je, “ doslova řekl na veřejném zasedání.
„Mrzí nás, že se pan zastupitel ozval s negativní připomínkou. Může být pravda, že při změnách klimatických podmínek – případně poruchy zařízení – mohou lidé poblíž podniku něco cítit, ale to je problém všech chemických, potravinářských a jiných provozů: V našem případě zpracování technické pryže prostě vyvolává specifický čichový vjem, ale nejde o nic škodlivého, co by překračovalo stanovené normy,“ uvedl na náš dotaz Rudolf Jung, jednatel společnosti Qwert Rubber.
Je to samá kontrola. A žádná pokuta
„Ke kontrolám, které vyplývají z kontrolních plánů příslušných institucí, je výrazná část kontrol navíc vyvolaná opakujícími se – mnohdy až šikanózními – stížnostmi od téměř stále stejných občanů. K tomu je třeba dodat, že náklady na dodržování norem jsou mnohdy rozhodujícím faktorem pro zajištění konkurenceschopnosti výrobků, tedy i našich,“ upozorňuje, že samotná firma má sama od sebe zájem na „vzorovém“ procesu, protože i díky tomu se těší náklonnosti a důvěře zákazníků.
Před více než deseti lety nainstalovala společnost filtrační zařízení za zhruba milion korun, aby zápachu co nejvíce zamezila ve prospěch obyvatel z okolí. Podobné zařízení prý tehdy neměly ani velké korporace a ani nebylo úředně požadováno, protože u producenta nebyly naměřeny žádné zvýšené hodnoty škodlivých látek. Majitelé tedy ubezpečují veřejnost, že přísně dodržují všechny předpisy. „To je i v našem vlastním zájmu. Snažíme se mít co nejšetrnější výrobní postupy. Jsme společnost certifikovaná v systému managementu kvality dle ČSN EN ISO 9001 a ČSN EN ISO 14001, což s sebou nese také závazky,“ doplňuje jednatel, který prý neví o žádných oficiálních stížnostech.
V minulosti se prý vždy všemi iniciativními návrhy vážně zabývali: „Uhradili jsme z našich zdrojů řadu technických a technologických opatření. Stejně tak jsme museli uhradit nemalé náklady na vyvolaná a i opakovaná měření. Vše bylo v naprostém souladu s požadavky norem, žádné limity nepřekračujeme a nikdy jsme nedostali žádnou pokutu.“
Nedbalost za zády majitelů?
Zastupitel Ulke na zastupitelstvu dále zmínil, že si myslí, že podnik změnil výrobní postup, což může být příčinou, proč je linoucí se pach hmoty cítit nyní intenzivněji. Také se mu nelíbí, že výroba jede čtyřiadvacet hodin po sedm dní v týdnu. Jeho kolega Václav Kadleček se mimoto domnívá, že zřejmě v nepřítomnosti majitelů nejsou dodržovány správné postupy během nočních provozů. Pokud by tomu tak bylo, jistě by se prý zápach i hluk eliminovaly na snesitelnou míru.
Tyto spekulace podnik ústy jednatele Junga vyvrací: „V návaznosti na zmíněné celostátní normy navazují naše vlastní technologické a výrobní postupy, které musíme i vzhledem k našim zákazníkům striktně dodržovat: Není pravdou, že by v poslední době došlo ke změnám.“ Co se týče směnného provozu, tak ten se prý odvíjí podle objemu a termínů zakázek. „I vzhledem k současným výpadkům průmyslové produkce je využití všech možností, jak se uplatnit na trhu, zásadní jak pro existenci naší společnosti, tak i lidí, kteří v ní nalézají zaměstnání,“ připomněl, že firma je ve městě jedním z velkých zaměstnavatelů.
Najde se řešení pro obě strany?
Podle stěžovatele Ulkeho je prostě pach tak intenzivní, že si toho všimne i sedmiletý kluk, když tam jdou na návštěvu. „Chápu, že tam pracují místní lidé. Je mi jasné, že těm, co tam pracují, to vadit nebude,“ dodal ještě. Václav Kadleček se zamýšlel: „Člověk by se měl regenerovat během spánku minimálně šest hodin, a to v době spadající od 22 hodin večer do 6 hodin do rána, pakliže to město nemá upraveno vlastní směrnicí. Tady je zásadní věc, že ta továrna funguje v centru města.“
„To bychom ale také mohli ve sklárně zavřít tavicí pec… Nařídit zavření firmy asi nemůžeme,“ poznamenal k jejich nelibosti nad podnikem ve městě starosta Kryr Miroslav Brda.
Zástupci podniku nebyli na jednání přítomni, protože nevěděli, že se o jejich společnosti bude hovořit. Zastupitel předložil téma v diskusním bodě, nebylo tedy součástí programu. Starosta Brda jeho podnět na zastupitelstvu uzavřel tím, že bude předán do komise životního prostředí a vyvolá se jednání přímo se společností.
Kryrská „gumárna“ původně vznikla v roce 1995 pod názvem Verona, kdy vznikla po postupné privatizaci provozů bývalého státního podniku Obnova Teplice. Původní zaměření firmy bylo pouze lisování technické pryže pro širokou oblast zákazníků strojírenského, sklářského, keramického, elektrotechnického, automobilového, ale i potravinářského či chemického průmyslu. Zlomovým se stal rok 2005, kdy došlo k vlastnickým změnám, kdy se začala orientovat i na jiné gumárenské technologie a rozšířila nabídku výrobků. O rok později otevřela i nové výrobní prostory v Teplicích. Teprve v dubnu 2007 se přejmenovala z Verony na Qwert Rubber, aby byla na trhu zajištěna transparentnost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
