První otázku dostal bývalý předseda Unie svobody, jak se mu žije v době, kdy dominují sociální média. Ruml konstatoval, že svět se opravdu strašně změnil. Ze statických médií se prý stal „Klondike“ myšlenek a nápadů. Dodal, že sociální sítě jsou často anonymizované, takže si může každý psát, co chce, a řekl, že je otázka, zda je to úplně dobře, protože se tak mohou šířit fake news mezi lidmi, kteří nemají žádnou zkušenost. „Jako třeba mezi Aeronetem nebo Novinkami.cz,“ přidal příklad. Dnes prý lidé musí náročně kriticky myslet a mít zkušenost s mediálním světem.
Moderátor se zeptal, zda není situace podobná 90. letům, kdy se novinářské zásady teprve tvořily a hlavním posláním byl odpor vůči komunismu. „To je pravda, že když my jsme začali dělat noviny, tak jsme s tím neměli žádnou větší zkušenost,“ připustil Ruml a zmínil, že práce v časopisu se lišila od samizdatových Lidových novin. „Že jsme trošičku předběhli dobu, že jsme v podstatě formulovali ten svět podle sebe, což je dneska velká obtíž, protože každý si dneska píše tu svoji ‚pravdu‘ a rozděluje to celou společnost, to máte pravdu v tom, že my jsme s tím jaksi začali, a dnes se v tom pokračuje v daleko masovějším měřítku než tehdy,“ připustil bývalý šéfredaktor Respektu.
Vávra také mínil, že se úloha médií s příchodem internetu změnila. „To se zlomilo někdy okolo přelomu tisíciletí. Ta média, když my jsme začínali, tak byla ještě chápána jako hlídací pes demokracie. Byla to téměř veřejná instituce a novináři sami sebe chápali tak, že jsou kritičtí pozorovatelé, hlídají politiky, nebo jsou moderátory debaty. Díky těm neoliberálním teoriím, že trh vyřeší všechno a deregulace, tak se na podnikání v médiích začalo pohlížet jako na každé jiné podnikání,“ řekl Vávra a dodal, že s příchodem nových médií se ta stará začala více podbízet, zjednodušovat, dělat dryáčnické titulky a klást důraz na příběh. A to nejen u nás.
Fotogalerie: - Stojím za ČT
A Jan Ruml k tomu dodával: „Já si myslím, že každé zpravodajství, ať už na Nově, na Primě, v ČT, na internetových serverech, by mělo mít veřejnoprávní charakter. V tom zpravodajství a také v tom komentování těch zpráv. Že by to mělo mít veřejnoprávní charakter, protože nelze prostě manipulovat lidi tím, že jim pouštím zavádějící informace ve zpravodajství. To já si myslím, že je naprosto nepřípustné.“ Prý ne všechna média mají ve zpravodajství veřejnoprávní charakter. „Oni se snaží oslovit nějaký okruh čtenářů či posluchačů a svým způsobem je manipulovat.“ Jan Ruml zdůraznil, že toto je absolutně nepřípustné.
Jan Vávra mínil, že se média nesnaží ani tak manipulovat, ale snaží se jít divákovi naproti a důraz na emoce vyčleňuje rozum a v atmosféře emocí pak není možná racionální debata, která je základem demokratického soužití.
Neff s Vávrovým skepticismem nesouhlasil a tvrdil, že tendence k podbízení zde byla po celé století. „Já byl šokován v roce 1968, když britské The Times začaly s fotkami. Správné The Times měly na přední straně inzeráty. A najednou tam byly fotky,“ vzpomínal Neff na minulost. Ptal se prý československého zpravodaje, co je to za rouhání, ale ten mu řekl, že kdyby to The Times neudělaly, tak by v Československu tento deník nebyl, protože by na to nebyly peníze. Zakladatel Neviditelného psa ještě řekl, že zde vidí celou škálu různých periodik, od seriózních přes názorové po bulvární a nevidí důvod k nespokojenosti.
„Prostě, tak to je a samo sebou každý má možnost číst, co chce a co mu odpovídá. To samozřejmě má sociální dopady, hovoří se o sociálních bublinách, o tom, že se lidé sdružují do názorových bloků, a hovoří se tedy o rozdělení společnosti. Ale pořád to jádro tady je, že je tady možnost, což tady nebylo za minulého režimu, se dostat k seriózní, ověřitelné a věrohodné informaci. To se vůbec nezměnilo a zůstává to tady,“ měl poslední slovo Ondřej Neff.
Celý pořad ZDE
Psali jsme:
autor: kas
