V současné chvíli pozorujeme uvolňování opatření týkajících se koronaviru a vidíme, že případy nákazy opětovně mírně přibývají. Myslíte si, že vyhrál tlak byznysu nebo tlak na oživení ekonomiky nad strachem o zdraví?
Myslím si, že ta čísla nám ukazují jen část skutečnosti, a my teď nevíme, čeho je to důsledkem, jestli došlo k regionálnímu růstu případů, nebo k něčemu jinému. Například teď bylo poměrně hodně nových případů nákazy na Dole Darkov na Karvinsku. Je to složité, více se testuje, a společnosti, které začínají nabíhat do normálního provozního stavu, nechávají své zaměstnance testovat, a tak mohou daleko lépe odhalit pozitivní případy.
Mám pocit, že je v lidech vyvolaný příliš velký pocit strachu. Oni se bojí, protože jsou od začátku masírovaní médii. Když jsem si na počátku dubna pustil televizi, tak jsem neslyšel nic jiného než koronavirus. Jako kdyby se úplně zapomnělo i na další nemoci, jejichž léčení a odhalování bylo posunuto stranou.
Ne, že bych koronavirus podceňoval, jsem rád, že k opatřením došlo a podchytilo se šíření. Jaké to bude mít dopady na ekonomiku a na společnost, o tom se dnes můžeme jen bavit a říkat – ti to udělali dobře, a ti špatně. Ale jaké budou důsledky, to teprve uvidíme. Můžeme jenom odhadovat, ale odhadovat bez předchozí zkušenosti. Nepodloženě.
Ono se řekne – se to za čtrnáct dní rozeběhne a zase budou mít všichni peníze a tak dále. To ale není úplně pravda. Nejsou to jenom živnostníci, je to celý systém. Dnes zadlužujeme celý stát na spoustu let dopředu. Zadlužujeme naše děti a možná i vnoučata.
Takže si myslíte, že ten strach byl přehnaný?
Bylo to přehnané – a systémová opatření možná měla být jiná. Ten vir se nezačal šířit okamžitě všude, šířil se postupně. Pokud se podíváte do okolních států, tam neudělali tak razantní opatření, a smrtnost nebyla tak velká. Já nejsem odborník, ale z mého pohledu si myslím, že některé ty reakce přehnané byly. Lidé se nyní špatně vrací zpět do normálu.
Grafy nám ukazují, že je koronavirus na ústupu. Můžeme být rádi, že k tomu přispěla opatření, která vláda udělala. Kdyby se například nenosily roušky, tak to také mohlo být horší.
Přinesla tedy, podle vás, ta opatření spíše strach a stres, než že by pomohla?
Zřejmě nějaký vliv měla. Ale my to nevíme. Podívejte se na Itálii, kde to šílenství začalo a rapidně tam narostl počet nemocných. Slyšel jsem v rádiu, že tam zrovna otevřeli restaurace a bary. U nás to oproti nim bylo malé procento, ale přitom stále nosíme roušky, máme mnoho omezení... a děti místo toho, aby už dávno chodily do škol, tak jsou doma.
Nemyslíte si tedy, že v této oblasti chybí selský rozum, že by se už například mělo skoncovat s rouškami?
S rouškami se už mělo dávno skoncovat. Lidé je nosí, protože je mají nařízené. Když jsou ovšem někde, kde nejsou vidět a nehrozí jim postih, tak si roušky sundávají. Dívejme se na to normálně. Víme, jak to s těmi rouškami je.
Mezi lidmi se už o rouškách hovoří, jako že to je „hadr na hubu“, „náhubek“. Štve to již veřejnost?
Ono to štve již velkou většinu veřejnosti, a ten zbytek jsou lidé, kteří jsou lehce zmanipulovatelní a mají stále velký pocit strachu. Znám příklad jedné vzdělané paní, která přicestovala z Holandska, kde dlouhodobě žije, a kvůli omezením se nemohla vrátit. Dostávala se do stavů, kdy to psychicky nedávala. Říkala, že není možné, aby stát takto razantně omezoval její svobody. Nechtěla si dávat roušku na pusu a raději nikam nechodila, jelikož měla velký strach, že by byla perzekvovaná. Cítila se hrozně špatně.
Prospívá České republice účast ČSSD na vládě?Anketa
Ten velký pocit strachu se hodí vládě, aby s lidmi mohla manipulovat. Jsem tedy pro to, aby se roušky sundaly a používaly se jen na místech, kde hrozí nákaza. Od začátku jsem myslel, že se budou používat pouze tam, kde se lidé sdružují. Pamatuju si dobu před koronavirem, kdy stát nepřímo chtěl, aby lidé nebyli doma a chodili nemocní do práce.
Narážíte na zrušení karenční doby v létě 2019?
Ano. První tři dny lidé nedostávali vůbec zaplacenou nemocenskou, a tak raději chodili do práce, kde roznášeli například chřipku. Bylo to nejen v práci, ale i ve školách či ve školkách. Milion lidí byl vždycky při epidemii chřipky nemocný.
Pozor, nesrovnávám obyčejnou chřipku a koronavirus. Koronavirus však dostal perfektní prostor v médiích. Bylo toho moc a bylo to všude v televizi na každém kanále, v rádiu, plný internet, jako by na světě neexistovalo nic jiného.
Kopírovaly to vlády po celém světě, protože žádná nechtěla s odkazem na své odborníky říct, že je to možná všechno trochu jinak. Když se podíváte do tabulek ohrožených skupin chřipkou, tak pokud někdo dostane chřipku, tak to neznamená, že mu nic nehrozí. Když budete mít další nemoc nebo nějaký těžký průběh či komplikaci, tak také můžete umřít.
Vláda mezi opatřeními zavedla i inovované ošetřovné, v rámci kterého lidé dostávají osmdesát procent vyměřovacího základu svého platu a jsou doma. Teď se objevil problém, že se lidem častokrát nechce nazpět do práce, když mají tento příjem. Není byrokracie občas na obtíž v tom ohledu, že k lidem teče od státu peněz příliš?
To je udělané absolutně špatně. Jim se samozřejmě nechce do práce. Já vím, že jsou případy, nebudu konkretizovat, kdy si lidé berou OČR (ošetřování člena rodiny) a navzájem se ošetřují všichni. Jeden ošetřuje dítě, druhý manželku atd., takže jsou všichni doma. Dneska mají takové výhody, že se jim nevyplatí jít do práce. V mnoha případech zneužívají systém a pomoc státu.
Navrátit tyto lidi do práce bude složitý problém. Když vláda nestanoví zcela jasná pravidla a nevyjasní, kdo má na pomoc nárok a za jakých podmínek, tak to je špatně.
Jak vy jakožto podnikatel hodnotíte, jak vám vláda pomohla? Jak nynější krizi prožíváte? Měla na vás nějaké dopady?
Nám klesly tržby hodně, já jsem zrovna z jednoho z oborů, který sice nebyl uzavřen úplně, ale zasáhlo nás to úbytkem zakázek a naše tržby dosahovaly poloviny normálního stavu. Firmy, které byly zavřeny úplně, to však měly horší. Pro nás to likvidační není, a ani jsme si nemuseli žádat o žádné kompenzace.
Ta pomoc státu měla být jen těm, kterých se to týkalo. Jenže další problém. Dostali to i tací, kteří svou činnost přerušili před vypuknutím oné epidemie. Ta pravidla nejsou jednoznačná. Některá z těch opatření nebyla systematická a nebylo domyšleno, jaké to bude mít důsledky. Zkuste si napsat nějaký modelový příklad a zaslat jej na tři různé finanční úřady, každý na to bude mít jiný pohled. Každý úřad vám pošle jiné řešení. Ono se dobře rozdává z peněz, které nejsou vaše. Máte k nim jiný vztah než člověk, který je vydělává v práci.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) si hraje s myšlenkou, že by se dočasně zvedla podpora v nezaměstnanosti na patnáct tisíc měsíčně. Lidé teď budou přicházet o práci a budou jich možná až statisíce. Co ve vás tento nápad na podporu vzbuzuje?
Jsem pro, aby tu podpora v nezaměstnanosti byla – nicméně je tu takový problém. Člověk, který do systému nepřispíval, by neměl vůbec pomýšlet na to, že bude moci být na podpoře s patnácti tisíci čistého, jelikož to je pro něj výhodnější. Když tito lidé dostanou ještě další příspěvky, tak už jim to dá dosti velkou částku.
Narážíme na problém, že ta poctivá část populace, která každé ráno vstává do práce, i když se jí mnohdy také nechce, pracuje za téměř stejné peníze, jako jsou podpory v nezaměstnanosti. Tito lidé také ztrácejí motivaci chodit do práce. Nelíbí se jim, že stát z jejich platu ukrojí velký kus a potom jej rozdá mnohdy lidem, kterým se nechce nebo se jim nevyplatí pracovat.
Ty finance by se měly dávat spíše do podpory zaměstnanosti, než do podpory v nezaměstnanosti.
Mně se v životě taktéž několikrát přihodilo, že jsem na tom nebyl úplně dobře a musel jsem do práce, která se mi nelíbila. Ale ten čas jsem využíval zároveň i ke zdokonalování se, abych mohl začít dělat něco nového, co mě bude bavit. Takto se chovají aktivní lidé – a my po nich nemůžeme chtít, aby nám tady živili tu část populace, která nepracuje a čím víc brečí, tím víc dostane od státu peněz.
Paní Maláčová chce rozdat peníze, které ani nemáme. Zřejmě se budou muset vytisknout. Vláda se neustále snaží náš stát zadlužovat a zadlužovat.
Takže byste raději upřednostnil nějaký druh úsporných opatření, která zatím od vlády nevidíte?
Vládnou Piráti hlavnímu městu Praze kvalitně?Anketa
Vezměte si příklad, jak nesmyslně a draze se nakupovaly roušky. My v České republice máme firmy, které je mohly vyrobit, ale přitom jsme platili stamiliony za dopravu. Pumpovali jsme peníze do jiných ekonomik, nepodpořili jsme naše výrobce, aby se rychle přeorientovali na výrobu ochranných pomůcek u nás. Zároveň bychom je tím podpořili. Vláda sice tvrdila, že nebyly k dostání, ale existují případy, kdy je nějaký subjekt i přesto sehnal a koupil, možná tedy naše vláda nebyla v tomto ohledu úplně stoprocentní.
Co bych dnes očekával od vlády jako nikdy jindy, jsou razantní škrty a úsporná opatření. Uvidíme, čím nás vláda překvapí a jak bude celou situaci řešit. Tisk peněz to ovšem není.
Pokud bychom v létě nemohli vycestovat na zahraniční dovolené, myslíte si, že by tu následnou vlnu nevole vláda přežila?
To by nebylo správné. Myslím si, že tu s námi již koronavirus zůstane napořád a lidé se s tím naučí žít. Vlády například v Itálii či v Chorvatsku přijaly taková opatření, aby nastávající turistickou sezónu zachránily. Léto je období, ze kterého „žijí“. Udělají výjimky pro to, aby tam lidé mohli přijet. Proto počítám, že naše vláda taktéž udělá výjimky, abychom my zase mohli vycestovat a nemuseli po návratu skončit v karanténě.
Vláda si při rozvolňování hraje na polobohy a bude říkat, zdali ano či ne – ale není možné nám napořád zalepit pusy, svázat ruce a říkat – tady to je tvůj domeček, okres, kraj, stát, a odsud se nehneš.
Hovořil jste o tisknutí peněz, které zaplatíme my všichni. V návaznosti na to dnes slýcháme volání od jižních států Evropské unie, aby se přerozdělily jejich dluhy v rámci takzvaných společných evropských dluhopisů mezi ostatní země EU. Jak se k tomuto stavíte?
Proč bychom měli my za někoho platit dluh? Kdo bude rozhodovat o tom, jak a v jaké míře budeme přispívat do toho fondu na splacení dluhů? Kdo to vůbec vymyslel? Byly to samotné členské státy, nebo budou v Bruselu říkat: „Dávejte nám peníze a my vám to dáme zpátky, ale řekneme vám, na co to máte použít?“ Možná by to bylo spravedlivé, kdybychom měli také stejnou životní úroveň v celé EU, ale nemáme.
Já jsem žil i na přelomu socialismu, a nebyl to vůbec příjemný pocit, když vám z Ruska a z RVHP říkali, co všechno smíte a nesmíte. Dneska jsme se dostali do stavu, kdy posíláme peníze a nějaké dostaneme zpátky, ale s tím, že je nám určeno, na co je smíme použít. Samosprávy by věděly daleko lépe, na co by ty peníze potřebovaly. Mám rád přírodu, ale nemyslím si, že by v každém městě, u každé řeky měla být asfaltová cyklostezka, u níž bude na každém rohu cedule, že to zařídila Evropská unie.
Mrhá se obrovskými prostředky, a právě proto si myslím, že bychom neměli za někoho platit.
Takže máte dojem, že se sem vracejí poměry podobné těm, které byly za socialismu?
Po revoluci jsme si mysleli, že budeme suverénní stát, tomu nahrála i možnost svobodného podnikání, možnost rozhodování sám za sebe a pocit obrovské svobody. Ale ta suverenita se zase ztrácí a dostáváme se do situace, kdy aplikujeme vše, co někdo někde v nějakém Bruselu vymyslí. To si nemyslím, že to má něco společného se suverenitou. My bychom měli říct, že takhle to u nás v České republice nechceme.
Mnoho subjektů dnes může sledovat vaše finanční toky, za co platíte a kde jste na to vzali, kdo vám peníze poslal apod. To není svoboda. Já jsem podepsal smluvní vztah s bankou, a třetí strana by neměla mít k mým údajům přístup. Stát nám však tuto svobodu a kus soukromí vzal jen proto, že tvrdí, že chce ochránit systém proti praní špinavých peněz. To, že někdo jedná v rozporu se zákony, neznamená, že má stát právo všechny plošně sledovat a kontrolovat.
Poslední dobou se taktéž nenápadně potlačuje platba v hotovosti. Hotovost by měla být zachována. Pro firmy je lepší převádět peníze přes bankovní účet, ale ta možnost dostat hotovost by tu měla zůstat.
Nesouvisí toto taktéž s Evropskou unií? Že právě kvůli ní nám ubývají svobody?
To stoprocentně ano. Není od věci bavit se tu o svobodě člověka versus Evropská unie. Měli bychom se dostat zpět do stavu před Lisabonskou smlouvu. Vypovědět ji nepůjde, ale pokud by byla celoevropská snaha, mohla by se novelizovat.
Kouzlo společné Evropy sklouzlo úplně jinam, než jaké byly představy a očekávání. Samotná myšlenka Evropské unie byla na začátku prezentována odlišně, než jaký je současný stav. Kdyby to členství v EU bylo až tak úžasné, jak je prezentováno, tak by zřejmě Velká Británie neměla důvod vystoupit. Evropská unie má velký podíl na tom, že jsou brány lidem svobody.
Mohlo by být nástrojem k možné reformě Evropské unie nějaké uskupení typu Visegrádská čtyřka? Má smysl pokračovat v bližší integraci v rámci V4?
Smysl to má; pokud se zástupci jednotlivých států spojí a začnou prezentovat své požadavky a myšlenky společně, tak by je ostatní státy mohly začít brát vážně. U solitérů se mi v současné době nezdá, že by byli v rámci EU bráni vážně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Marek Korejs
