Hlavní pozornost z mediálních událostí uplynulého týdne věnuje Petr Žantovský ve svém pravidelném ohlédnutí článku v Lidových novinách. Napsal ho Jan Macháček, který po roce 1989 spoluzakládal týdeník Respekt, pak psal pro Hospodářské noviny a nyní pro Lidové noviny. Do ledna 2015 působil jako předseda správní rady Knihovny Václava Havla, v únoru 2015 se stal šéfem think tanku Institut pro politiku a společnost, který v roce 2014 založil šéf hnutí ANO Andrej Babiš jako svou ideologickou a programovou základnu s cílem debatovat o českých národních zájmech a vychovávat nové politiky hnutí. Článek vyšel pod titulkem "Jak čelit ruské propagandě“.
"Článek, který shrnuje dojem pana Macháčka, že Evropa a zejména Česká republika jsou v sevření masivní propagandy Ruska ve směru vůči tomu rusko-ukrajinskému, respektive rusko-západnímu konfliktu, mě vyděsil, a to se mi z českých médií často nestává. Pan Macháček se v něm zabývá možnostmi, jak z tohoto sevření uniknout a jakým způsobem zabránit tomu, aby ruská propaganda vstupovala do našich životů a aktivně nám měnila hodnotové rámce. To samo o sobě je zajímavé východisko už proto, že pan Macháček se nijak nezatěžuje tím, aby dokázal, v čem podle jeho názoru ta propaganda mění naše hodnotové rámce a v čem je jiná než propaganda ukrajinská, bruselská nebo americká. Na začátku jen konstatuje, že tu je ruská propaganda, a to je něco, čemu se musíme bránit,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Nevládli nám sovětští poradci, ale naši vlastní komunisté
Z článku vybírá pro ilustraci zcela nepravdivé pasáže. "Nevím, zda je to záměrně, nebo z hlouposti a z neznalosti, ale dá i trošku jiný pohled na to, co pan Macháček píše. Třeba to, že země, jako jsme my, zažily v padesátých letech asiatskou krutovládu inscenovanou sovětskými poradci. Pan Macháček cudně opomíjí, že v Československé republice nevládli sovětští poradci, ale naši vlastní komunisti, které jsme si dílem v 46. roce zvolili, nebo se zmocnili vlády v roce 1948. Ale byli to naši lidé, Češi a Slováci, kteří, pravda, inscenovali nějakou krutovládu, v tom se jistě shodneme, ale není to tak, že by tady byla přímá okupační moc, která by nás nějakým způsobem do něčeho nutila, co jsme sami nechtěli nebo na čem jsme se sami nepodíleli,“ připomíná mediální analytik.
Psali jsme:
Autor je pro něj typický příklad člověka, který ignoruje historické souvislosti a zamlčuje skutečnost, že velká část obyvatelstva se tehdy dobrovolně shodla na fungování republiky, ať si o tom myslíme cokoli. "Zapomíná rovněž na takovou drobnost, že na jaře v roce 1945 došlo k dohodě mezi západními mocnostmi a Stalinovým Sovětským svazem a výsledkem bylo poválečné uspořádání Československa, okrojení Zakarpatské Rusi, nové hranice poválečného Československa a orientace Československa na Moskvu. To všechno jsou věci, které byly v režii západních mocností a se souhlasem a po dohodě mezi Západem a Sovětským svazem. Tak mluvit teď o tom, že jsme jednostranně ohroženi a že nás ten Západ spasí, je nejenom pomýlené, ale je to hlavně i naivní. Možná i záměrně. Nevím, panu Macháčkovi do hlavy nevidím,“ poznamenává Petr Žantovský.
Komentátorovi uniklo, že i demokratické státy mají svoji propagandu
Jan Macháček v článku také poukazuje na to, že Miloš Zeman je jediný prezident země Evropské unie, který jede slavit 9. května do Moskvy den vítězství nad nacismem. "To je taková známá floskule, kterou opakuje kdekdo. Ale pan Macháček opět neuvádí, že v Moskvě budou šéfové států či vlád Řecka, Slovenska nebo Kypru, taktéž tam budou zástupci zemí, které sice stojí mimo Evropskou unii, jako například Norsko a Island, ale zcela jistě je nelze srovnávat se Severní Koreou, Čínou nebo jinými zeměmi s jiným společenským uspořádáním. Zpochybňovat demokratičnost Norska, Islandu, Kypru nebo Slovenska je velmi odvážné a neměl by se ho dopouštět ani tak arogantní novinář, jako je pan Macháček,“ domnívá se mediální odborník.
Ing. Miloš Zeman
Bez povšimnutí nemůže nechat ani další Macháčkovu větu: "Jistě nelze čelit propagandě autoritativního státu nějakou propagandou demokratického státu (je to dokonce protimluv)“. "No já bych dodal - a co tedy stanice Rádio Svobodná Evropa, Rádio Svoboda, co stanice Hlas Ameriky, co stanice Rádio Vatikán, co stanice Deutsche Welle. To nejsou propagandistické stanice a nebyly celá ta léta od konce druhé světové války až do současnosti? To jsou stanice, které jsou financovány od vládních po kongresové zdroje Spojených států, jsou to veřejné prostředky, které se vynakládají na šíření propagandy té které země. Takže to je propaganda a kdyby pan Macháček někdy docházel na nějaké vysokoškolské studium žurnalistiky, tak by se dozvěděl, že demokratický stát samozřejmě má a také musí mít propagandu,“ podotýká Petr Žantovský.
Tajné služby by měly informovat média o stycích jejich hostů
Propagandu má i Česká republika třeba v podobě Českého rozhlasu 7, což je vysílání zaměřené do ciziny. "Je to tzv. bílá propaganda, což znamená v podstatě propagační šíření o našem státu do zahraničí. Takže pokud pan Macháček tvrdí, že je to protimluv, tak vůbec neví, co říká,“ tvrdí mediální analytik. Autor v článku také předkládá několik návrhů, které už směřují přímo k realizaci toho, po čem volá v titulku, tedy jak čelit ruské propagandě. "Jeden z námětů je, že by se státy spadající podle něj do toho západního hodnotového rámce měly shodnout na tom, že by měly odejmout vysílací licenci ruské kabelové televizi Russia Today. To je hezký nápad, ale opět pan Macháček nebere v úvahu, že většina lidí spíš sleduje Russia Today na internetu. Znamenalo by to tedy cenzurovat internet,“ upozorňuje Petr Žantovský.
K tomu se Jan Macháček v článku také dostává, když doporučuje požádat internetové providery v Evropské unii, aby byl z internetu stažen obsah, který vysloveně představuje produkty propagační války. "Znamená to, že volá po cenzuře, jednoduše, jednoznačně a definitivně. Pan Macháček, který se prezentuje dlouhá léta v Respektu přes Hospodářské noviny až po Lidové noviny jako novinář, kterému záleží na demokracii, je tak teď naprosto otevřeným mluvčím názoru, který volá po cenzuře. Což je také velmi zajímavé,“ myslí si mediální analytik a závěrem svého zevrubného zkoumání Macháčkova článku se věnuje nápadu, že by rady pro veřejnoprávní vysílání měly dostávat od tajných služeb informace o tom, kdo z veřejných osob, které chodí diskutovat do médií, je ve styku s ruskými diplomaty a ruskou mocí, případně mají spojení s firmami napojenými na Rusko.
Vyvažování nemá smysl, když jeden mluví normálně a druhý šíří ruskou lež
I když to je možná zajímavý námět, stále tam chybí druhá strana. "Což takhle kdyby ty tajné služby dávaly těm stejným veřejnoprávním institucím informace o tom, kdo z těch lidí, kteří do nich chodí diskutovat, je ve styku třeba s izraelskými tajnými službami, americkými tajnými službami nebo s ukrajinskými tajnými službami a ukrajinskou momentálně vládnoucí mocí a dalšími a dalšími institucemi. Ale myslím si, že tajné služby mají ve svém poslání něco jiného než informovat nějaká média o tom, kdo kam chodí diskutovat, to je úplně mimo mísu. To je jen další pokus pana Macháčka sešněrovat názorovou linii, která mi silně připomíná totalitní heslo 'kdo nejde s námi, jde proti nám',“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V závěru článku se autor přiznává k tomu, že vyvažování ve veřejnoprávní televizi považuje za nesmyslné, protože ze dvou hostů "jeden mluví normálně a druhý šíří sofistikovanou ruskou lež a propagandu“. "To navozuje otázku, kdo posoudí, který z těch hostů je normální a který je ruský propagandista. Asi nějaký cenzor, zřejmě pan Macháček. To on nepíše, ale vypadá to tak, protože on to ví, co to je normálně a co není normálně. A od toho je velmi blízko k tomu 'kdo nejde s námi, jde proti nám'. To znamená, že vystřihneme, zrušíme, zničíme, zdevastujeme všechny ty, co nemluví normálně v tom našem směru a mluví proti našemu směru. Nu a jsme po uši v totalitě. Jestli toto chce pan Macháček, nevím, ale napsal to. Je to opravdu první takto zásadní transpozice toho názoru a naši novináři, alespoň ti, kteří myslí demokraticky, by se od toho měli distancovat,“ míní mediální analytik.
Senátor Veleba odstartoval tolik potřebnou debatu o České televizi
Druhé dnešní téma se týká České televize, ale tentokrát jinak než obvykle. "Mám před sebou MF Dnes ze středy, kdy tam byly dva velice zajímavé materiály týkající se České televize. Jak víme, pan senátor Veleba přišel s různými náměty, jak učinit spravedlivějšími vztahy koncesionářů a České televize. Nechci je teď komentovat, ale fakt je ten, že se mu podařilo i díky tomu, že se pak do debaty vložil také prezident Zeman, rozpoutat docela zajímavou veřejnou debatu. Takže ani takové noviny jako MF Dnes nemohou stát stranou a popisují průběh té debaty i to, že jejich majitel pan Babiš do ní také vstoupil a kritizuje Českou televizi pro neobjektivní informování o jeho obchodních zájmech, což neumíme posoudit, ale skutečností je, že není zdaleka sám, kdo s takovou kritikou vystupuje,“ konstatuje Petr Žantovský.
Pochvaluje si, že se z toho stala docela důležitá agenda ke každodenní diskuzi, a i kdyby ze senátorského návrhu pana Veleby zbyla jenom část, torzo nebo tento impuls, tak je dobře, že to zaznělo a ten impuls žije v diskursu dál. "Co bylo na těch dvou materiálech zajímavé, jsou dvě věci. V informačním článku MF Dnes uvádí fakta, tedy statistiky účasti nebo zmiňování politiků v České televizi ve zpravodajství, ať už v Událostech, v Událostech, komentářích, Ekonomice ČT24 a tak dál. Nu a přečtěme si první místa, je to zajímavé. Nejčastěji zmiňovaní jsou logicky prezident, premiér, vicepremiér, Zeman, Sobotka, Babiš. To jsou až čtyři tisíce zmínek za rok 2014,“ poukazuje mediální odborník.
Veřejnoprávní médium vede propagandu proti Zemanovi i Babišovi
Ze zmíněného tria politiků přinesla Česká televize v minulém roce pozitivních zpráv o Miloši Zemanovi 51, o Andreji Babišovi 28 a o Bohuslavu Sobotkovi 22. Naopak negativních zpráv o prezidentovi bylo 388, o ministru financí 265 a o premiérovi 179. "Myslím si, že kdyby nic jiného ta MF Dnes neotiskla než tuto statistiku, tak je to velký námět k uvažování. Je normální, aby veřejnoprávní médium, které si platí všichni koncesionáři, všichni občané této země, zcela evidentně vedlo kampaň proti třem z nejvyšších ústavních činitelů? Z těchto čísel plyne jednoznačně, že proti nim propagandistickou kampaň vede. Kdyby nic jiného, tak ta čísla jsou velice poučná a měla by se tesat a neustále opakovat v diskuzích o České televizi,“ domnívá se Petr Žantovský.
K tomuto tématu nabídla MF Dnes i komentář Miroslava Koreckého, jenž zmiňuje důležitou věc, kterou Česká televize zatajuje a v diskuzi o ní se to neuvádí, že mnohé země, které platí za bašty veřejnoprávních médií, od televizních a rozhlasových poplatků ustoupily, nebo to plánují. "To je velmi důležitá věta a je zapotřebí, aby se jí někdo chopil jako faktografického podkladu a doložil, kterých zemí se to týče a kde bychom se mohli poučit při budoucím řešení tohoto problému. Pan Korecký také připomíná, a to je velmi zásadní a záslužné, že v případě ČT je problém v jejím statusu. Po revoluci se z němčiny jednoduše přeložil termín öffentlich-rechtlich, tedy veřejnoprávní, a přesný výklad tohoto pojmu je dodnes mlhavý,“ poznamenává mediální analytik.
Stížnost na Václava Moravce čeká v Radě ČT už čtyři měsíce na vyřízení
Vzniklý model je ale poplatný době, kdy před čtvrtstoletím vznikal, ale dnes je situace v Evropě, ve světě i v České republice výrazně jiná. "Nic na světě není věčné a i tenhle model je vyčichlý. Je zapotřebí hledat jiný, jak postupovali třeba na Slovensku, když udělali z RTVS rozpočtovou společnost, fixovanou na obrat HDP v tom kterém fiskálním roce. Je to mnohem rozumnější ekonomicky i politicky, přičemž ta televize nijak neutrpěla na své politické nezávislosti. Pan Korecký také velmi korektně píše, že skutečností je, že v České televizi dochází – cituji – k nepřehlednému rozdělování peněz, podbízivosti programu. Přetrvává v ní stigma spacákové revoluce a dělají ji konkrétní lidé, kteří nezapřou své politické preference. To je velmi silná věta, která dlouho nikde nezazněla a zpravidla se česká mainstreamová média snaží takové myšlenky likvidovat,“ oceňuje Petr Žantovský, že nyní zazněla.
Komentátor MF Dnes rovněž konstatoval, že Rada České televize dostává ročně stovky různých stížností a že se všechny řeší standardní cestou. "Tak já přidám vlastní zkušenost. Poslal jsem na Radu České televize stížnost na vysílání pořadu Otázky Václava Moravce, a to 30. listopadu 2014, což jsou bezmála čtyři měsíce. Sedmého ledna jsem dostal od předsedy Rady ČT pana Dědiče dopis o tom, že stížnost dostali a budou se jí zabývat. Ale od sedmého ledna dodnes je ticho po pěšině. Nevím, jestli se Rada ČT tím podnětem zabývá, byl dost zásadní, protože prokazoval naprosto fatální pochybení a stranění Václava Moravce v diskuzích, ale o to teď nejde. Jde o to, že pokud máme orgán, jehož jedinou povinností je zabývat se podobnými stížnostmi, a on to nechá čtyři měsíce hnít, tak ten orgán asi nepracuje, jak by měl,“ tvrdí mediální odborník.
Guvernér ČNB asi nakupovat nechodí, jinak by mluvil jinak
Na závěr si nechal pondělní vysílání pořadu Ekonomika ČT, kde byl hostem guvernér České národní banky Miroslav Singer, a řeč se vedla o dopadech oslabení koruny vůči euru, k čemuž došlo v listopadu 2013. "Pan guvernér říkal, cituji, že očekávání, že se rázově zvednou ceny spotřebního zboží, se nenaplnilo. Já jsem se tedy podíval na rozdíl od redaktorky Michaly Hergetové, která mu na to nereagovala, jestli nás pan guvernér trochu netahá za nos. A zjistil jsem, že nás trošku za nos tahá. Protože když se podíváte na statistiky Českého statistického úřadu a vyjedete si srovnání za období před zásahem ČNB s dnešním stavem nebo i stavem roku 2014, tak zjistíte zajímavá čísla, která zřejmě panu Singerovi unikla,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Zajímal se především o spotřební koš potravin, z něhož plyne, že ceny potravin a velké části komodit stouply kolem 10 procent. Kupříkladu sýr eidam ze 130 na 133 korun, máslo ze 146 na 164, těstoviny ze 37 na 46. "Nejvíc vzrůstu zaznamenáváme u potravin dovozových, což jsou třeba tropická a subtropická ovoce a zelenina. U banánů či paprik je nárůst víc než 15 procent před zásahem ČNB a po něm, u jakostního bílého vína je to víc než 30 procent. Takže není pravdou, že potraviny skokově neposkočily. Poskočily, jen je možné, že pan guvernér buď nečte statistiky ČSÚ, nebo se o ně zas tak moc nezajímá anebo prostě a jednoduše nechodí nakupovat do normálního supermarketu, protože by zjistil na vlastní peněžence, že ty ceny se pohybují a pohybují se ve velké části směrem vzhůru,“ myslí si mediální analytik.
Chybí jen zpráva, že zdražení potravin kompenzuje pokles cen lokomotiv
Připomíná mu to situaci z doby totality, když se zdražovalo pivo, chleba nebo máslo. "To se vždycky říkalo, že vyleze ten hlavní soudruh, Jakeš nebo některý jiný, a poví, že mají pro občany dvě zprávy, jednu vynikající a jednu jen o něco málo skvělou. A ta špatná je, že se jen nepatrně zvednou ceny piva, zato ta výborná zpráva je, že výrazně poklesnou ceny lokomotiv. Tak by mě opravdu zajímalo, jestli – a to jsem na staťáku, bohužel, nenašel – v tom období klesly ceny lokomotiv, ale asi to nebude tak zásadní. Hlavně se to nijak zásadně nedotkne života běžného občana. Jen si myslím, že by nás naši funkcionáři ani naši 'médiusové', kteří se jich na to ptají, neměli balamutit,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
