Kabinet prý o privatizaci menšinového státního podílu v OKD hlasoval na dvakrát. Nejprve nanečisto, jak se to někdy dělá, aby si Špidla ověřil, že skutečné hlasování dopadne podle očekávání. „Dělalo se to v superzávažných věcech. Když si premiér nebyl jistý, jestli mu věc projde, a záleželo mu na ní, vybídl k orientačnímu hlasování,“ zavzpomínal Svoboda.  On sám prý patřil mezi ty ministry, kteří své kolegy vyzývali, aby s privatizací OKD nespěchali. Marně. Privatizaci dokončila vláda pod vedením Stanislava Grosse. Ve Svobodovi prý celý proces vzbuzoval nedůvěru.

„Zakázky se strkaly na jednání vlády na poslední chvíli. Vláda se tlačila, aby se rozhodlo hned, a to vždy s argumentem, že když se nerozhodne hned, vyzradí se nějaké obchodní tajemství. Dalo se tomu čelit jenom tím, že se řeklo ne. Jenže pak hrozilo riziko, že ten, kdo řekne ne a rozhodnutí zdrží, bude obviněn z toho, že vynáší informace ven,“ uvedl Svoboda.