Fotogalerie: - Sjezdová sobota s Ficem
Pamatuji mnoho sjezdů ČSSD, možná víc, než bych si sama přála. Jen v Brně byl už třetí.
Žádný ale nebyl tak tichý. V zákulisí a na chodbách se vždycky diskutovalo a probíhaly líté boje o posty. Až do poslední chvíle. Až do minulého sjezdu.
Pamatuji si všechny ty politické šíbry, hvězdy, které už zapadly, delegátky v kožených kombinézách s kabelkami Prada. Boje o Michala Haška. O ženské místopředsednické místo, které ukázalo, že se ženami to sociální demokraté moc neumějí. Petra Bendu. Pořád podvědomě čekám, kdy se odněkud vynoří Roman Houska.
Tento sjezd připomínal konferenci úředníků státní správy. Přesně tak vzrušující jako staronový předseda. Předseda, formálně nadšený tím, že vyhrál. Opět. Buď své nadšení tak dobře hraje, nebo si skutečně neuvědomuje, což je na pováženou, že budoucnost strany, kterou vede, je potemnělá. Právě proto, že ji vede on. Projev, v němž nezaznělo nic než to, „o co se budeme snažit a jaké budeme mít priority“. Jako by sociální demokraté nebyli už čtyři roky u moci. Ale on nám to vlastně kazí ten Babiš, že jo. Ještě že jej máme. Pokus o razantní rétoriku (patrně ti američtí poradci), náhle se vynořující úsměv na nejrůznějších nesouvisejících místech (když si zrovna vzpomenu, že se mám, kruci, usmívat). A tiskovka, na níž se Sobotka poněkud úsměvně pochlubil, že „spoluzakládal ČSSD“. Na to, že tu stranu zakládal v roce 1878, vypadá dost dobře, takový Pecka už je dávno mrtvý. A pak řekl to, co vlastně všechno vysvětluje. Totiž že je „úspěšný jako Miloš Zeman“. Protože jej do čela strany zvolili čtyřikrát. A to byla chvíle, kdy jej člověku začalo být líto. Z lídra se stal malý kluk, kterému se v jeho očích povedlo vyrovnat se tatínkovi. Je dobrý! Je dobrý jako ten, koho současně nenávidí a obdivuje. Ten, koho sociální demokracie zradila při volbě a o němž i teď prohlašuje, že jej volit nebude.
Také chce stranu konsolidovat. Dát jí strukturu a spoustu dalších věcí. Ale… Vždyť je předsedou již počtvrté! Třikrát se to nepovedlo?
A pak mu do předsednictva navolili, koho chtěl. Včetně Milana Chovance, který chce být s přáteli na barikádě (asi si doma nějakou staví na dvorku). Moravu z vedení strany vykostili kompletně. Ale jak říká jedno podnikatelské úsloví, nikdy nepodnikej s přáteli.
Dvě třetiny delegátů volily jako, jak řekl Jeroným Tejc ve svém burcujícím projevu, dobře namazaný hlasovací stroj. Možná to tak má být, protože až (a pokud) ČSSD volby prohraje, nemusejí se ti, kteří chtěli do předsednictva kandidovat, odpovídat z toho, že i oni nesou svůj díl viny. Protože ten díl mít nebudou. To je ostatně další neprozíravost předsedy strany. Kdyby totiž nebyl tak urputný a nechal do předsednictva navolit své nepřátele, i oni by se prohrou ušpinili. I oni by museli nést odpovědnost. Neponesou. To, co si Sobotka pochvaloval v závěrečném projevu, totiž že celé vedení bylo zvoleno v prvním kole, se může snadno obrátit proti němu. Zvolení v prvním kole není navíc to, co Sobotka označil za znamení jednoty strany. To znamená, že zcela absentují vnitrostranické soupeření a programová diskuse.
Diskusní panel na sjezdu obstarali Václav Bělohradský, Jan Keller a Josef Středula
A do toho zaznívaly diskusní příspěvky. Některé bizarní, na téma „jak jsem na stranických schůzích vychovala své děti“ až po skutečné volání, které nikdo neslyšel. Ministři se hodnotili sami. Delegátka, jejíž jméno jsem nepostřehla, neb zaniklo v hluku volby, si stěžovala, jak zanikají místní organizace a do strany nepřicházejí mladí. „Kdybych věděla jak, roztrhala bych se, abych je získala. Ale řekněte mi, jak.“ A to byla otázka, na kterou nikdo neuměl odpovědět.
Sobotka se přitom dostal do čela strany jako úleva po Jiřím Paroubkovi. Pamatuji jej ještě jako mladého ministra financí, jemuž jsme s kolegou jednou žertem říkali, že jsme museli čekat, až jeho auto projede z vrat vlády, ale připadalo nám hloupé na něj zamávat. „No ale mávat můžete vždycky,“ řekl nám a smáli jsme se. Možná by teď byl rád, aby na něj někdo zamával, ale on už není kdo. Aby se někdo usmál, ale on není kdo.
Sobotka není burcující levice. Není to ani levice práce. Ale i bez těchto atributů by býval byl mohl být dobrý předseda. Chápu, že každý není rozený charismatický řečník. Ale prozíravý předseda by si kolem sebe udělal tým lidí, táborového řečníka, ideologa, piáristu. Sobotka se jich ale bojí. V podstatě je to pořád plachý chlapec z Moravy, který se náhodou dostal nahoru a neví, co je to moc, protože se to nikdy nenaučil.
Lidsky je mi Bohuslava Sobotky líto. Za ta léta jsem viděla, jak se z toho plachého chlapce mění v ministra financí, který si stále ještě dokázal uchovat smysl pro humor, až po postavu s kovovým hlasem, který se usmívá bez úsměvu a doufá, že nějak bude.
Bylo smutné vidět sjezd strany, která rezignovala. Na sebe, na budoucnost, na všechno. Strany, která umírá v tichu sjezdových chodeb brněnského výstaviště.
Sledovali jsme sjezd ČSSD:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Irena Ryšánková
