Pro hladký odchod z EU podle dohody Theresy Mayové hlasovalo 202 zákonodárců. 432 poslanců a poslankyň řeklo dohodě jasné „ne“. Podle Sedláčka se tak stalo i proto, že odmítat něco je podstatně snazší než nabízet nějaká pozitivní řešení. Ale to není jediný důvod odmítnutí smlouvy. Host veřejnoprávního rozhlasu má za to, že v dnešním světě se jen těžko hledá konsenzus. „Takové národy, jako jsou Rakousko, Česko ale i Spojené státy, jsou rozděleny zhruba uprostřed. Takže když se nakonec nějaké řešení najde, tak po čase tu svou většinu zase ztratí… Je to obrovský paradox dnešní doby,“ poznamenal Sedláček.
„Dnešní demokracie naslouchá lidu, vnímá vox populi, ale ten vox populi je takový rozjívený, takže politici jsou lidem blíž, ale lidem se zdá, že jsou jim politici daleko. Co se vzdělání týče, tak Británie patří k nejvzdělanějším zemím Evropy, a přesto v době internetové, která by měla být dobou informační, je spíš dobou dezinformační,“ pokračoval v popisu situace ekonom.
Doplnil ještě jedno vysvětlení, vysvětlení biologa a myslitele Stanislava Komárka, který se domnívá, že dnešní demokracie přerostla sama sebe. Dnešní problémy globálního světa už jsou tak velké, že je národní státy vůbec nedokážou řešit. A u problémů, které by národní státy řešit mohly, se prý občas zakuckáváme.
„Jsme schopni spolknout velblouda a smířit národy, které spolu historicky bojovaly, zbytečně prolévaly krev, a to i proti svým ekonomickým zájmům. Nad čím se ale zakuckáváme, je integrace sousedství. V Brexitu tak ani nešlo o kritiku ekonomiky EU, ale o kritiku sousedství, které se projevuje koneckonců i v té migraci,“ podotkl Tomáš Sedláček. Pro hosta z toho vyplynulo jedno zásadní ponaučení. „Ten národní stát se bude muset přerodit,“ zdůraznil.
Varoval však, že cestou z těchto problémů nemusejí být referenda, protože v nich nemáme tradici. Pokud by se lidí na něco zeptal expremiér Mirek Topolánek, tak spousta lidí by hlasovala proti Topolánkovi jen proto, že se zeptal právě Topolánek. Správnou cestou je volit si odpovědné politiky, kteří nás povedou. Politici mají čas posbírat informace a rozhodnout se podle nich. Lidé často na sbírání podobných informací nemívají čas. Podle Sedláčka nesmíme zapomínat na to, že politiky jsme si ve volbách zvolili my sami, takže to není rozhodování ve stylu „o nás bez nás“. My jsme si zvolili politiky, kteří vydali finální rozhodnutí.
Sedláček si za svým názorem stojí i navzdory tomu, že dnes jsou názory odborníků často v nemilosti.
Na EU vidí jednu zásadní pozitivní věc, vnímá ji jako kolektiv spolužáků ve třídě, kteří se vzájemně ovlivňují. „Když se jeden dva tři členové trošku zblázní, tak ti ostatní je napraví, to je jeden z takových léčivých faktorů EU. Ale Velká Británie se nikdy necítila být součástí třídy. Pokud z ní teď odejdou, integrace třídy bude možná pokračovat lépe.“ Sedláček v tom vidí jistou naději pro EU.
Nám by podle Sedláčka prospělo, kdybychom přijali evropskou společnou měnu euro. Zkušenosti zemí, které euro přijaly, ukazují, že jim to prospělo. „Původní myšlenka bylo, aby se snížila byrokracie a aby se lépe obchodovalo, to se podařilo,“ zdůraznil Sedláček s tím, že by si toho měli být vědomi především pravicoví politici a měli by euro podporovat.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
