„Muselo to být kvůli práci, neumím si představit nějaký jiný důvod. Ján musel odhalit nějaké informace a někoho tím ohrožoval a ten někdo se ho rozhodl zabít, aby nevyšlo na povrch tajemství o jeho špinavém byznysu. Podle mě si objednatel najal pár nějakých hloupých Slováků nebo Čechů a ti vraždu provedli,“ tvrdí italský novinář Antonio Papaleo. Nyní si už podle něj opravdu každý člověk na Slovensku musí uvědomit, že žádný novinář nepracuje sám a že vražda novináře vždy zaměří světlo na všechny případy, na kterých kdy pracoval. „Konkrétně Janova vražda odkryla prostor na odhalení mnoha tajemství. Vražda novináře je útokem nejen na lidi jako takové, ale i na celou společnost, jejíž novináři slouží jako veřejná kontrola moci,“ řekl Papaleo v rozhovoru pro server Topky.sk.
Novinář Ján Kuciak a jeho partnerka Martina Kušnírová byli zavražděni 21. února. Tedy čtyři dny před nalezením těl, uvedl v pondělí slovenský prokurátor. Zároveň poprvé sdělil podrobnosti o zastřelení zmiňované dvojice, které na Slovensku vyvolalo politickou krizi a změnu vlády. Vyšetřovatelé prověřují více rovnocenných motivů vraždy; slovenský policejní prezident Tibor Gašpar už dříve řekl, že nejpravděpodobnějším motivem zastřelení Kuciaka a Kušnírové v jejich domě nedaleko Trnavy byla investigativní práce reportéra.
„Na místě vraždy nebyly zjištěny stopy zápasu a nebylo nic odcizeno. Tyto okolnosti naznačují, že šlo o vraždu na objednávku,“ řekl na tiskové konferenci prokurátor úřadu speciální prokuratury, který si nepřál zveřejnit své jméno. Dodal, že Kušnírová byla zastřelena jedním výstřelem do hlavy, Kuciak dvěma výstřely do srdce. Obě vraždy se staly v rozpětí pěti minut, střelec použil pistoli kalibru devět milimetrů. Z vyjádření prokurátora vyplynulo, že vyšetřovatelé zatím nepracují s žádným nejpravděpodobnějším motivem vraždy. Podrobnosti o činu prokuratura uvolnila měsíc po zveřejnění informace o zastřelení novináře.
Podle italského investigativního novináře Antonia Papalea je možné, že se Kuciakovy práce bála italská mafie N´drangheta, která na Slovensku působí. Ale existují prý i ??jiné možnosti a jiní lidé, kteří mohli mít zájem na tom Kuciakovi ublížit. Papaleo si je jist, že policie už sestavila seznam lidí, kteří se kdy ocitli v centru Kuciakových reportáží.
Papaleo se také domnívá, že se zastřelenému kolegovi Kuciakovi podařilo odhalit propojení mezi kalábrijskou mafií a některými členy slovenské vlády. „Ano, určitě. Plánoval vyjít ven s informací o tom, že hlavní poradkyně slovenského expremiéra Roberta Fica Marie Trošková byla obchodním partnerem a zároveň milenkou italského podnikatele Antonina Vadaly, spojovaného s N´dranghetou. „Ján ale pravděpodobně nevěděl, že Vadala měl ještě další milenku, se kterou chodil dvanáct let (předtím, než si vzal za ženu Lorenz Rodovou) a která je expertkou na eurofondy. Pokud mi je známo, tato žena osobně představila Vadalu Ficovi (někdy v letech 2008–2010), Kaliňákovi a dalším důležitým lidem ze Směru (dominantní vládní strany – pozn. red.),“ řekl investigativní novinář.
Na otázku, zda si myslí, že vyšetřování dvojnásobné vraždy bude probíhat transparentně a policie odhalí pachatele, Antonio Papaleo odpověděl: „Ne. Mrzí mě to, ale sdílím zklamání a rozčarování vůči policii a prokuratuře, které pociťují mnozí Slováci. Autocenzura či strach vyšetřovatelů podle mě narušují vyšetřování na Slovensku více než korupce nebo přímé hrozby,“ uzavřel italský investigativní novinář.
Objednavatel není vrah
Podle bývalého ředitele slovenského Úřadu boje proti korupci Jozefa Šátka se dvojnásobná úkladná vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové jeví jako dlouhodobě připravovaná a zrealizovaná na vysoké profesionální úrovni.
Podle Šátka je legitimní předpokládat, že v případě verze spáchání dvojnásobné vraždy členy kalábrijské mafie – ať už z vlastního rozhodnutí nebo na jiný podnět – mohlo být tím vyšším zájmem zabránění diskreditace politiků, provázaných s ní na regionální úrovni až po vrchol pyramidy. „Nelze vyloučit ani možnost, že pachatel, který rozhodl o přípravě a provedení vraždy, nemusel patřit do kalábrijského klanu a být totožný s osobou přímo ohroženou obsahem článků. Ale mohlo se jednat o osobu v postavení a s úkolem chránit takovou osobu či celý systém – osob a jejich vztahů. Tento pachatel však nemusel provést samotnou vraždu, ale objednal si vraha, profesionála na nejvyšší úrovni,“ napsal ve své analýze Šátek pro server Aktuality.sk. Podle Šátka lze téměř s jistotou vyloučit, že objednatel byl současně i vrahem.
Šátek míní, že o přípravě operace takového charakteru a rozsahu – s potřebou získání detailních informací o pracovním i soukromém životě oběti, jejích zvycích, časově se opakujících denních sekvencích, osobních vztazích a vlastnostech oběti, s vytipováním místa spáchání vraždy, naplánováním přístupových a únikových tras, se znalostí o zvycích sousedů a jiných faktorů – lze učinit závěr, že přípravná fáze neproběhla v hodinách či dnech, ale v týdnech. S odhadem na dva měsíce před vraždou.
Samotná příprava vraha mohla být i kratší, s odhadem minimálně dvou týdnů, maximálně měsíce, pokud mu byly tyto informace předem pořízeny a poskytnuty objednatelem.
„Není vyloučeno, že zdrojem těchto informací mohla být legální činnost zpravodajské služby či policie – sledování, odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu – a její zneužití, prodej. Případně nelegální činnost těchto útvarů, například pod legálním krytím jiným objektem zájmu při zpravodajském či operativním rozpracování,“ naznačil známý slovenský kriminalista. Pokud takové podrobné informace vrah o životě obětí neměl, tak jeho příprava se ani nemusela prodloužit, protože využil své profesionální zkušenosti, čímž se samozřejmě zvýšilo riziko chyby a jeho následného odhalení.
Vrah si podle Šátka vybral ideální místo činu: starší rodinný dům v malé vesničce, v tiché ulici. Téměř nikdo z občanů ani nevěděl, že se Kuciak s partnerkou do obce přistěhovali. Neměli časté návštěvy, dům byl přístupný z více stran – zejména v zadní části přes zahradu a neobydlený dům. Dům obětí navíc neměl technický zabezpečovací systém, neměli psa.
Den vraždy
Josef Šátek se pro server Aktuality.sk pokusil zrekonstruovat i den vraždy – středu 21. února. Kuciak odjel ráno autobusem nebo vlakem do redakce v Bratislavě, kde řešil přípravu článku o italských podnikatelích na východě Slovenska. V redakci věděli, že Ján už nepřijde do práce, a to až do konce týdne. Měl home office a od pátku nauku na církevní sňatek. Měla trvat tři dny. Tento fakt podle kriminalisty Šátka do určité míry naznačuje, že Kuciak a možná celá redakce, nebo prostory rodinného domu byly monitorovány. Tato informace mohla mít zásadní význam pro objednatele či samotného vraha, aby přikročili k realizaci vražd, neboť středa večer byla tím nejvhodnějším dnem i časem. Kuciaka čekala ve středu večer po příchodu z práce na železniční stanici v Galantě partnerka Martina Kušnírová. Z rozbitého a odstaveného osobního vozidla odšrouboval baterii a autem Kušnírové odjeli domů do Velké Mače. V době mezi odjezdem Kušnírové a příjezdem domů mohl podle Šátka vrah nepozorovaně, nejpravděpodobněji ze zadní strany, obejít dům, odemknout si dveře a zamknout je za sebou.
V rychlosti prošel místnosti a seběhl schody do sklepa, kde čekal až do chvíle, kdy si byl jistý, že nebude ničím a nikým vyrušen, míní kriminalista. Martina si uvařila šálek čaje, mezitím si Ján půjčil od souseda nabíječku, který mu poradil, aby ji ráno vypnul, načež ji v garáži zapojil. Po jeho příchodu domů, okolo dvacáté hodiny si udělali kávu a společně vypili. Pak Kušnírová chatovala s Kuciakovu sestrou. To byla nejspíš ta pravá chvíle, vrah se připravil na schodech v blízkosti dveří do sklepa. „Něčím vyvolal Jánovu pozornost, a když novinář otevřel dveře do kotelny, vrah z těsné blízkosti střelnou zbraní s tlumičem namířil na srdce a dvakrát vystřelil tak rychle, že to fakticky znělo jako jedna rána. Tělo spadlo na schody. Překročil mrtvolu, udělal několik kroků ke kuchyni směrem k Martině, která seděla u stolu nad počítačem. Vyrušil ji buchot a šramot, zvedla se, vrah přikročil těsně k ní. Možná si přiklekl a směrem zdola šikmo vzhůru jí střelil do obličeje v oblasti nosu, kulka vyletěla z temene. Tělo spadlo na zem, byla mrtvá,“ předvídá možný děj Jozef Šátek. „Předpokládám, že pachatel teatrálním gestem rozhodil po místnosti několik nábojů jako vzkaz a zastrašení ostatním. Mohl také zkopírovat soubory z počítače na flash disk. Ponechal rozsvícené světlo a opustil dům předem plánovanou trasou k zaparkovanému vozidlu, kde se zřejmě kompletně převlékl a šatstvo s pistolí zničil. Postupně odešel na různá místa a v následujících dnech se objevil v daleké cizině s penězi na účtu,“ domnívá se bývalý šéf slovenské kriminálky.
Typologie vraha
Vzhledem ke způsobu přípravy a průběh vraždy, úniku pachatele, bezchybnému zvládnutí situace, malému počtu stop zajištěných na místě činu, absenci přímých svědků i chybějícímu pátrání po „horké stopě“ vychází typologicky osobnost vraha podle Šátka zhruba takto: Silná a vyrovnaná individualita s pevnou vůlí. Chladnokrevný typ s kreativními schopnostmi, detailista. S fyzicky vytrénovaným tělem, výborně ovládajícím sebeobranu i nakládání ze zbraněmi. Samotář, málomluvný, vykonávající vraždy na objednávku. Celou přípravu, realizaci i únik vymyslí sám a do nejmenších detailů. Jeho peněžitá odměna je enormně vysoká. „Vrah nechal pro vyšetřovatele jeden šifrovaný odkaz: dva výstřely (dva slepené v jeden), dva mrtví. Co to znamená? Předpokládám, že je to jeho „podpis“, na který je velmi hrdý a zakládá si na něm. Většina jemu podobných, jestliže vraždí střelnou zbraní, vystřílí více nábojů. V případě Janka jako klíčového objektu objednavatelova zájmu si musel vrah být jistý, proto rychlá tuplovaná střelba. Vše připravil a udělal tak, aby mu stačilo co nejméně střel – buď do hlavy, nebo do srdce. Za poslední roky si na Slovensku pamatuji jen jeden takový případ: zavraždění Ernesta Valka, kterého pachatel zastřelil také zblízka jednou ranou do srdce. O policií prezentovaných vrazích a jejich motivu činu mám stále vážné pochybnosti,“ míní Jozef Šátek.
Objednavatele vraždy je podle Šátka možné charakterizovat jako osobu se silným pocitem příslušnosti k „elitě“, s pocitem nadřazenosti a výjimečnosti. „Žije v přepychu, takže má dost peněz na zaplacení profesionálního zabijáka – s vysokou inteligencí a výrazným propadem té emocionální. Soucit s jiným člověkem mu nic neříká. Nezaváhá při rozhodování, zda obětuje jedince místo sebe, za skupinu jemu podobných nebo celý ‚jeho svět‘,“ uzavřel kriminalista.
Situace, kdy mají být někteří představitelé policie sami objekty vyšetřování a zároveň rozhodují o vyšetřování, je podle Šátka nadále neudržitelná. Podle všeho tím míří na policejního prezidenta Tibora Gašpara, který je v úzkém vztahu s jedním z oligarchů, úzce navázaným na vládní stranu Směr. Bez zásadní personální očisty policie podle Šátka nelze zajistit a provést rychlé, objektivní a komplexní vyšetřování dvojnásobné vraždy Kuciaka a jeho partnerky. „Ani vyšetřování závažných a rozsáhlých případů hospodářské kriminality, o kterých ve svých článcích psal zavražděný novinář Kuciak,“ dodal Šátek.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
