Situace je ve světě je podle Weigla velmi nebezpečná. „Děsím se z událostí kolem ukrajinské války, jak aktéři neustále ‚zvyšují sázky‘, jak neustále jdou do většího a většího rizika. V mnoha ohledech mi to připomíná situaci kolem první světové války: Jednak tato válka sama o sobě, tak jak tyto boje probíhají, se velmi podobají zákopovým bojům na frontách první světové války, bojům, které se po dlouhé měsíce a roky nehýbaly z místa, akorát stravovaly statisíce lidských životů. Něco podobného, zdá se, probíhá na Ukrajině taky: Obrana znovu získala velkou převahu nad útokem, a je velmi obtížné útočit.“

Také politická situace mu připomíná období před první světovou válkou: „Tehdy velmoci často velmi neprozřetelně braly obrovské bezpečnostní závazky, a dostaly se do vleku svých spojenců, kteří byli velmi nezodpovědní. Najednou vznikl takový automat, kde se jedna figurka položila – domino – a najednou se tento automat rozjel sám a nezastavitelně k válce,“ připomněl.

„První světová válka byla absolutně rozhodující tragédií, která změnila atmosféru, myšlení celých generací, která přivedla takové hrůzy, jako byl komunismus, a nacismus. A položila základy ke druhé světové válce,“ doplnil Weigl v rozhovoru pro Rádio Universum.

V uplynulých desetiletích k ničemu takovému nedošlo. A „jaderné odstrašení“ tak dobře fungovalo proto, že ve vrcholných funkcích rozhodujících velmocí stále byli lidé, kteří druhou světovou válku zažili. „Kteří zažili tu hrůzu, katastrofu, zničení světa. Věděli, co to je Hirošima, věděli, co je otřes z použití jaderných zbraní – to všechno tito lidé intenzivně prožili – a proto to bylo garancí, že nedopustí, aby se to zopakovalo,“ říká ředitel Institutu Václava Klause.

Dnes se generace dávno vyměnily – a pro ty, kteří to nezažili, se nejeví vůbec tak zapovězeným opět  hovořit o jaderné konfrontaci. „Poučné pro mě bylo čtení Henryho Kissingera. U jeho 100. narozenin se objevila řada textů s jeho vzpomínkami, reflexemi, názory, kde říká, jak je frustrován ze současných světových lídrů, jak je frustrován z toho, že jsou ve světové politice lidé, kteří znají historii stále méně a kteří si stále méně dokážou vybavit poučení, které z historie vyplývá,“ cituje bývalého ministra zahraničí USA.