O tom, jak se dělají barevné revoluce, existuje mnoho reportáží, analýz, studií a také manuálů. S barevnými revolucemi, s jejich étosem, nadějemi, ale i s jejich důsledky, s deziluzí, mají osobní zkušenost miliony lidí v mnoha zemích na různých kontinentech. Starým skeptikům je předem jasné, že vzpoura proti totalitě ve jménu svobody a demokracie dovede rozdělenou a rozhádanou společnost nakonec zpátky k totalitě, která se bude hájit potřebou bránit svobodu a demokracii. Jsou to ale mladí nadšenci, kteří si importovanou revoltu osvojí v naději, že z barevné nenávisti vyklíčí lepší svět. A jelikož mladým patří budoucnost, není zdá se před barevnými revolucemi úniku.

V barevných revolucích ve skutečnosti nejde o vznešené ideály. Jejich pravým smyslem je destabilizace společnosti, státní převrat a ovládnutí země kolonizátory v demokratickém převleku. Dnes jsou těmito kolonizátory globální hedgeové fondy, jako například BlackRock anebo Vanguard. A jejich trik se svobodou a demokracií funguje. Úkolem nevládních protivládních organizací není zapojit se do debaty o rozumném, pragmatickém směřování země. Pragmatické je totiž dobře vycházet se sousedy a nevyhledávat konflikty. Takovéto uvažování je ovšem z pohledu zahraničím sponzorovaných bojovníků za svobodu a demokracii přízemní. Svoboda a demokracie v jejich pojetí nefunguje bez nepřítele.