Ve Čtyřech dohodách mluví herec Jaroslav Dušek o tom, jak začala lidská hra, vznikla iluze oddělenosti, díky „závoji“ májá nebo jak říkají indiáni mitoté. Je ta mitoté teď opravdu hustá, že jsme těsně před úsvitem? A povedlo se to, nepřehnalo se to trochu s tou hustotou?

„Jsme velmi dlouho těsně před úsvitem. Existuje kniha Zelator, to je kniha už letitá. A tam ten starý alchymista sedí, pije kávu a slyší zvuk aut, jak jezdí po autostrádě. A říká: Slyšíte, to je zvuk odlivu civilizace. Takto už bylo komentováno, když se objevilo auto nebo telefon. Martin Heidegger to nepřivítal jako dobrý vynález. Bylo to vítáno ze všech stran, všichni to opěvovali, ale Heidegger řekl: Tyto vynálezy zruší přirozený pocit vzdálenosti a blízkosti. Zmizí ten přirozený prostor, ve kterém my, jako bytosti v tom fyzickém těle existujeme, hapticky, hmatově. Ten prostor se úplně změní. On to viděl dopředu. Stejně jako Sokrates viděl dopředu některé věci, prorokoval je. My jsme v takové situaci, kdy ten odliv, ten úsvit, trvá dlouho z pohledu našeho života lidského – krátkého. Je to takové vleklé, protože o tom už čteme dlouho, že už je to na spadnutí a už to bude, už bude pátá dimenze a už se to prostě stane,“ poznamenal Dušek.

„A ono se to opravdu zřejmě děje. Vypadá to, že to probíhá, že se víc a víc manifestuje duchovní svět do tohoto prostoru. Víc a víc lidí má zvláštní zážitky nějakých setkání s někým, kdo se jim zjevuje a zase mizí. Víc a víc jsme uvědomováni, že ta představa našeho prostoru a času je jenom jednou z možných představ,“ dodal Dušek.