Pomník maršála by podle něj byl věrohodnější, kdyby byl odhalen někdy krátce po válce, když lidé ještě pociťovali vděčnost za osvobození. Nikoliv v roce 1980, kdy už nikdo neměl iluze ani o sovětském režimu, ani o samotném Koněvovi, který se mezitím stihl namočit do krve při maďarském povstání a hrát roli i při okupaci Československa.

"Více než čímkoliv jiným tak bylo odhalení Koněvovy sochy jen projevem servility vůči SSSR. Kdyby se tenkrát postavil památník rudoarmějcům jako takovým, asi by proti tomu dnes nebyly zdaleka takové emoce, ostatně takový památník osvoboditelům - všem těm anonymním klukům a chlapům, kteří chtě nechtě museli do války a umírali po statisících v první frontové linii, zatímco pro velitele ve štábu, Koněva nevyjímaje, to byla prostě jen čísla a spoléhali na to, že 'nas mnogo' a i přes děsivé ztráty Němce prostě početně přejedou,“ myslí si Palička.

Chybou podle něj bylo, že normalizační památník servility nebyl odstraněn hned na začátku devadesátých let, když se odklízeli Leninové, Gottwaldové a další potentáti po celé republice.