Mafie a gang z oblasti Balkánu, napsal soudce. Jenže pak přišel „pokyn“ z Olomouce a vše bylo jinak
20.02.2024 8:55 | Kauza
Do podzimu roku 2014 si nikdy nemyslel, že se svým příběhem bude plnit stránky novin. Jenže události, které se 7. října tohoto roku odehrály na moravsko-slovenském pomezí, mu navždy změnily život. Nejenže zažil jedny z nejhorších okamžiků svého života, kdy měl strach o sebe i své blízké, ale zároveň se začal odvíjet složitý příběh, na jehož dosavadním konci mluví o justiční mafii, pokřivených poměrech mezi žalobci a soudci i soudních verdiktech na objednávku. To, co však podnikatel a svého času majitel jedné z nejúspěšnějších hazardních firem v zemi Pavel Buráň dnes ví se skálopevnou jistou, je, že nikdy nevzdá svoji snahu dosáhnout spravedlnost.
Foto:
Hans Štembera
Popisek: Soudní síň před příchodem soudu
reklama
„V tento den v podvečer jsem se vracel ve svém voze domů, když mě v nepřehledném úseku předjelo a „vybrzdilo“ auto, za jehož sklem se rozsvítil nápis STOP POLICIE. Z něj vyskočili tři muži v policejních uniformách, násilím mi vnikli do automobilu, napadli mě a zpacifikovali,“ vzpomíná Pavel Buráň na 7. října roku 2014. „Jeden z násilníků mě začal zezadu škrtit, další mi přes hlavu navlékl pytel a následně policejní blůzu. Po krátkém zápasu jsem se ocitl tělem na sedačce spolujezdce a nohy mi zůstaly pod volantem. Jeden z únosců si na mě sedl, aby mě zafixoval, nastartoval a oběma vozy takto pachatelé z místa činu odjeli,“ pokračuje ve vzpomínkách.
Po tomto násilném přepadení se Pavel Buráň ocitl v domě svého někdejšího společníka Jaroslava Novotného. „Zde jsem byl dlouho držen, připoután a ohrožován, mimo jiné i velkou injekční stříkačkou s neznámou látkou, a také pistolí. Byl jsem i vydírán tím, že pokud nepodepíšu připravené dokumenty, na jejichž základě bych fakticky přišel o firmu a celý svůj osobní majetek, budu zabit. Dlouho jsem vzdoroval. Když mi ale únosci začali vyhrožovat, že fyzicky zlikvidovány budou i mé děti a mí blízcí, kapituloval jsem,“ popisuje to, co hned následující den vypověděl také na policii. „Být unesen a vydírán je hrozný zážitek. Tím jedním dnem to ale neskončilo. Musel jsem ještě několik dalších let žít se svou rodinou pod policejní ochranou. Žil jsem v neustálém strachu o bezpečnost svojí rodiny. Tento strach byl navíc umocněn vidinou možného ekonomického úpadku a osobního bankrotu,“ dodal Pavel Buráň.
Nebylo by nejspravedlivější, kdybyste jako politici neměli imunitu? Proč ji nezrušíte? Podle mě tak se sebe děláte něco víc. Kdybyste neměli imunitu, tak by pak ani nemohla nastat situace, že někdo nebude vydán a vyšetřován. Co vy na to?
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.