Marie Sokolová (Meda jí začali říkat matka s otcem) se narodila 8. září 1919 v Zákupech u České lípy do rodiny sládka tamního zámeckého pivovaru. Později se odstěhovala do Smiřic a začala chodit do klasického gymnázia v Hradci Králové. Její touhou bylo studovat obchodní akademii, a především se věnovat tanci, což velmi přísnému otci bylo proti mysli.
Svůj sen si splnila, až když se přestěhovala k tetě do Prahy a tam absolvovala taneční kurzy u renomované choreografky Marty Aubrechtové. Své první angažmá získala v osmnácti letech a za druhé světové války vystupovala coby profesionální tanečnice v tehdy německé Klajpedě a později ve Vídni. Konec války ji však zastihl v Praze.
Velmi negativně na ni zapůsobily brutální scény, když si Češi vyřizovali účty s Němci. I to přispělo k jejímu pozdějšímu odchodu z Československa. Díky stipendiu spolufinancovaném ministerstvem školství a národní osvěty mohla začít studovat ve Švýcarsku, kde si přivydělávala tancem. Původně se chtěla učit jazyky, ale nakonec ji zaujaly ekonomie a politické vědy.
Její život pak jinam nasměroval komunistický převrat v únoru 1948. Meda Mládková nesouhlasila s novými totalitními poměry, takže zůstala ve Švýcarsku. V roce 1949 spoluzaložila exilový časopis Skutečnost, do nějž přispívali mimo jiné Pavel Tigrid či Ferdinand Peroutka. Po jeho zániku založila roku 1952 nakladatelství Edition Sokolová, které přesunula ze Ženevy do Paříže. To už měla belgické občanství díky sňatku se šlechticem Remim Antoinem Josephem de Műelenaerem.
Mohla tak vstoupit do vyšší společnosti a otevřít si dveře k významným osobnostem nejen politiky, ale i umění. To už byli v cizině také její matka a bratr, kterým pomohla na začátku padesátých let dostat se na Západ.
Ve znamení osudových setkání byla pro Medu polovina padesátých let dvacátého století. V roce 1955 se seznámila s ekonomem Janem Mládkem, když jej přišla žádat o příspěvek pro nakladatelství. Kvůli němu se rozvedla a roku 1960 si ho ve Washingtonu vzala.
Druhé osudové bylo setkání s malířem Františkem Kupkou (1871-1957), s nímž se seznámila v roce 1956 ve Francii. Když vstoupila do mistrova ateliéru, díla, která byla všude kolem, ji nadchla, a od té doby začala sbírat jeho obrazy.
Kupka nebyl v komunistickém Československu v době socialistického realismu uznáván a ve Francii, kde žil, ho skoro nikdo neznal. Právě Mládková jeho dílo zpropagovala a učinila jej jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších moderních malířů.
V roce 1960 byl Jan Mládek povolán do washingtonského ústředí Mezinárodního měnového fondu. Ze svého domu, který si tam koupili, udělali manželé nejen společenský salón, galerii i depozitář, které navštěvovaly významné osobnosti.
V šedesátých letech získala od Fordovy nadace šestiměsíční stipendia a přijela vybrat deset stipendistů, dále připravovala s Jindřichem Chalupeckým výstavu moderního českého umění ve Washingtonu. Po okupaci v srpnu 1968 se její pouta s naší republikou však zpřetrhala a navštívila ji až po roce 1989.
Když se pak vrátila po revoluci v listopadu 1989 zpět do Československa, dala si za cíl splnit přání svého manžela, který zemřel v srpnu revolučního roku, totiž vybudovat v Praze důstojný stánek pro jejich sbírku. Založila Nadaci Jana a Medy Mládkových a po desetiletých peripetiích se jí podařilo získat zdemolovaný objekt Sovových mlýnů na pražské Kampě.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
