V Evropském parlamentu při hlasování uprostřed týdne neprošel návrh směrnice o autorském právu, jehož přijetí by znamenalo ohrožení svobody internetu, práva na informace a přístupu ke kulturním statkům. Z 21 českých zástupců přesto dva hlasovali pro – Stanislav Polčák ze STAN a Michaela Šojdrová z KDU-ČSL. Stanislav Polčák, který stíhá vedle angažmá v Evropském parlamentu vykonávat naplno funkci předsedy Sdružení místních samospráv ČR, se „proslavil“ už v květnu minulého roku, když spolu s Luďkem Nidermayerem z TOP 09 jako jediní dva čeští europoslanci hlasovali pro usnesení, v němž Evropský parlament vyzval k uvalení sankcí na Českou republiku za nepřebírání migrantů podle kvót Evropské unie, tedy k tomu, aby na Českou republiku Evropská komise podala žalobu u Evropského soudního dvora.
„To já považuji nepřijetí zprávy ke směrnici o autorském právu na jednotném evropském digitálním trhu za dobrý výsledek. Ti, co se touto problematikou zabývají, vědí, že to je jenom taková – jak se říká v Brně – fligna, jak obejít pojem, který se nabízí, a to je cenzura internetu. Skrze naoko zvyšovanou ochranu autorských práv tvůrců se nám tu vloudil ‚pěkný‘ návrh směrnice o tom, že v podstatě by se mělo – když to zjednoduším – výrazně omezit fungování vyhledávačů jednotlivých informací, měla by se velice zkomplikovat sdílení jednotlivých zpravodajských informací nebo zpravodajských obsahů i na sociálních sítích. A dokonce by měl být provozovateli filtrován obsah nahraný soukromými uživateli. To všechno dohromady neznamená nic jiného, než že se Evropská unie pokouší zavést cenzuru internetové komunikace,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Krok ke kýženému cenzurnímu cíli se zatím nepovedl
O návrhu této směrnice už mluvil mnohokrát a i nyní připomíná, že to je trvalý, dlouhodobý problém. „Určitě neskončil tento týden jenom tím, že jeden orgán Evropské unie odmítl přijmout jeden krok, který vede k tomu ‚kýženému‘ cenzurnímu cíli. Nicméně se zdá, že se aspoň získal nějaký čas. Díval jsem se na materiály české Pirátské strany, která se tím významně zabývá. V této rubrice jsem je několikrát ponoukal k tomu, aby se vrátili ke svému hlavnímu volebnímu tématu, a tím je svoboda internetu. Ne že bych si připisoval zásluhu, že to dělají kvůli mně, to určitě ne, dělají to určitě kvůli tomu, že to byl jejich významný předvolební akcent. Jak znám jednotlivé Piráty, zejména tedy pana předsedu Bartoše, jehož znám léta, tak vím, že to pro ně je skutečně kruciální téma. A je dobře, že se tím zabývají dlouhodobě,“ oceňuje mediální analytik.
Nedá mu to nepřipomenout smlouvu, která se v utajení projednávala mezi řadou států od roku 2006 a jejíž text unikl o dva roky později díky WikiLeaks na internet. „Ještě v roce 2012 se Evropská unie snažila pomocí této smlouvy ACTA a podobných dokumentů za velmi silného lobbingového úsilí různých vydavatelů posílit kopírovací monopol a pod vlajkou nějaké pseudoochrany autorských práv pootevřít láhev s džinem cenzury internetu. Podle smlouvy ACTA, která nebyla naštěstí přijata, bylo možné v určitém výkladu jednotlivé provozovatele za různé obsahy kriminalizovat a ostrakizovat. Pamatujeme si různé policejní kauzy, to, jak policie s velkou pompou zavírala sdílecí adresu Megauploadu, jak teatrálně zatýkali jejího provozovatele, jak naše ‚úžasná‘ autorská ochranářská organizace OSA, která se stará pouze o to, aby vyrazila z každého co nejvíc peněz, byla celá říčná štěstím, že se ty věci na evropské úrovni tzv. daří,“ připomíná Petr Žantovský.
Smlouvu ACTA se snažila EU protlačit přes výbor pro rybolov
Jak ale ukázal tento týden, tak úplně se to zase nedaří. „Odpor vůči této směrnici naštěstí nejde jen od běžných uživatelů nebo od šiřitelů alternativních obsahů, proti nimž to je především namířeno, ale zazněl i od skutečných gigantů mezi poskytovateli internetových služeb. U nás, pokud vím, se do toho trochu zapojil i Seznam. Zaznamenali jsme, že italská Wikipedia na několik dnů na protest vypnula všechny své stránky a služby. Do té protestní skupiny se přidali i lidé, kteří byli u zrodu všech těch internetových vynálezů, a zatím se to tedy povedlo. Mám radost, že máme jeden pozitivní krok za sebou, ale uvidíme, jak bude vypadat ten další. Máme ho za sebou i bez našich politiků, protože těm je to celkem jedno. Nechci ale být v žádném případě paušální, určitě jsou mezi nimi jednotlivci, kteří chápou hloubku toho problému,“ upozorňuje mediální odborník.
Psali jsme:
Při vzpomínce na snahy prosadit smlouvu ACTA si vybavuje až neuvěřitelné skutečnosti, které je provázely. „Tehdy se Evropská unie snažila smlouvu ACTA prosadit fíglem přes výbor Evropského parlamentu pro rybolov. To bylo naprosto absurdní, že autorskoprávní směrnice byla protlačována přes jednání výboru pro rybolov. Dokonce námořní rybolov, tak tam jsme opravdu velmoc. Proto bych byl i teď velice opatrný, určitě přijde další vlna velkého a zesíleného úsilí tyhle věci prosadit. Zatím se to naštěstí nepodařilo,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Demonstrace za svobodný internet není pro ČT to, co akce proti Babišovi
Pokárání v souvislosti s referováním o této směrnici adresuje tuzemským médiím. „Opravdu nechci, abych vypadal jako propagandista Pirátů. Několikrát jsem v Týdnu v médiích říkal, že jsem s mnoha jejich veřejnými vystoupeními měl problém nebo jsem s nimi nesouhlasil a nabádal jsem je k návratu k jejich hlavnímu tématu. Nicméně minulý víkend zorganizovali na Palackého náměstí v Praze demonstraci za svobodný internet. Média tuto akci pokryla velice mizivě, jako by novináři vůbec nevěděli, co si o tom mají myslet. Na jedné straně zejména mainstreamoví novináři mají Piráty za ty sympaťáky, co jsou proti Babišovi a proti Zemanovi, ale na druhou stranu tihle sympaťáci jsou proti jejich guruům, kteří je platí z různých zdrojů ze směru Evropské unie. Takže to je velmi rozporuplná situace, s níž si mainstreamová média moc nevědí rady,“ poznamenává mediální analytik.
Velmi mizivou mediální reflexi téhle demonstrace dává do kontrastu s jiným děním. „Když vyleze nějakých deset nebo dvanáct jedinců před zámek v Lánech s trenýrkami nebo s nějakým protizemanovským nebo protibabišovským symbolem, tak má Česká televize zpravodajství v délce mnoha a mnoha minut, jak tam deset nebo dvanáct lidí křičelo ‚Babiše do koše‘ a ‚Zeman fuj‘ nebo něco takového. Ale když se sejde spousta lidí, z nichž mnozí jsou pracovně závislí na svobodném fungování internetu, tak to pro Českou televizi není téma, které by zasloužilo náležitou podporu. Tak bych se velmi pozastavil nad tím, od čeho ty novináře vlastně máme. Mám pocit, že už je nemáme vůbec od ničeho, že si o těch informací musíme říkat sami mezi sebou a musíme si je vyhledávat sami. To je koneckonců trend dlouhodobý,“ tvrdí Petr Žantovský.
Server, který nectí ani základní etické pravidlo novinářů
Druhé téma je do jisté míry osobní. „Pokusím se ho co nejvíce odosobnit. Na bulvárním, profesionálně nehodnotném webu Forum24 vydal jakýsi pan Miloš Kadlec článek s titulkem ‚Podvody na Panevropské vysoké škole. Co mají společného Taťána Malá a Petr Žantovský?‘ Nechtělo se mi na to vůbec reagovat. Panu Šafrovi už jsem na jeden podobný článek v minulosti psal, ten se nenamáhal ani odpovědět. Z toho soudím, že je to opravdu velice ubohý bulvár, když nectí ani to základní etické pravidlo novinářů, že když má někdo názor, který vyvrací nebo argumentačně eliminuje něco, co vydám, tak je správné mu dát slovo. To pro Forum24 neplatí, to je propagandistická žumpa, jak říká pan prezident, a znovu to potvrdili tímhle článkem,“ poukazuje mediální odborník.
O tom, co se píše v článku, ví hodně, takže vypíchne jen to nejpodstatnější. „Prvním terčem je samozřejmě paní ministryně Malá. Všechna média, místo aby se věnovala podstatným věcem, se zabývají tím, jestli paní Malá napsala, nebo nenapsala diplomku o králících a posléze diplomku z práv. To je ukázka práce českých novinářů hlavního proudu ‚co bych se namáhal, abych se zabýval důležitým, podstatným a pracným, když tady mám takovou snadnou kořist v podobě paní Malé a její diplomky o králících‘. To jen taková glosa úvodem. Ovšem pan Kadlec není jen tak normální novinář. Neznám ho, nikdy jsem ho neviděl, ani po tom netoužím, jenom vím, že kdykoli mi vydá nějaký deník – třeba MF Dnes – nějaký komentář, tak se jim do redakce ihned ozve Miloš Kadlec a napíše padesátistránkový protestní mail, kde vypočte všechny moje hříchy, které si zpravidla vycucá z prstu,“ líčí Petr Žantovský.
Vyjádření bývalého prezidenta je pro autora červeným hadrem
Je to prostě nějaký člověk, který ho nemá rád. „Nevím proč, ale je mi to docela jedno. Každopádně on do toho článku o paní ministryni Malé nějak neústrojně zakomponoval pasáž, která se jmenuje ‚Případ Petra Žantovského‘. Chce tím říci, že když paní Malá absolvovala na jedné fakultě, tedy právnické, Panevropské vysoké školy, takže Žantovský, který habilitoval na úplně jiné fakultě stejné bratislavské univerzity, na fakultě masmédií, je podobný případ. Zřejmě panu Kadlecovi připadá, že všichni, kdo absolvovali tuto školu, jsou automaticky ‚případy‘, no a protože ‚má rád‘ zejména mě, tak vytvořil ‚případ Petra Žantovského‘. Já bych něco z něj citoval. Týká se to mé dizertace o televizní krizi. Vyšla i knižně pod názvem ‚Mediální manipulace a krize v České televizi v roce 2000‘ v prosinci 2015 v Institutu Václava Klause,“ informuje mediální analytik.
Autor podle něj v článku uvádí strašné spousty lživých nebo polopravdivých výrazů. Jedním z nich je formulace „hlavním tématem práce byla kromě vyjádření o Václavu Klausovi tzv. televizní krize“. „Vyjádření Václava Klause tam pochopitelně jsou, protože v době televizní krize byl jedním ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů, předsedou Poslanecké sněmovny, a s tou krizí měl tedy mnoho společného. Když někdo píše práci o nějaké dějinné události, tak je zapotřebí nějak vyhodnocovat jednání všech aktérů. Proto tam jsou i vyjádření Vladimíra Špidly, který mluvil na Václavském náměstí z pozice místopředsedy vlády, je tam vyjádření Miloše Zemana, který byl předsedou vlády, Ivana Langera, který byl místopředsedou ODS a předsedou mediální komise. Jsou tam vyjádření či citace mnoha lidí. Pro pana Kadlece představuje červený hadr zejména Václav Klaus,“ poznamenává Petr Žantovský.
Nebyli to takzvaní stávkující, ale skuteční televizní revolucionáři
Vyjádřit se chce i k označení „tzv. televizní krize“, protože autor to asi neví. „Proto je třeba mu říct, že to není tzv. televizní krize, že to byla krize v České televizi. A je to terminus technicus. Takhle je ta událost uvedena v historiografii, takže to není žádná ‚tzv. televizní krize‘. To by mu asi pan Kubal nebo jiní aktéři asi hodně vyčinili, kdyby si přečetli, že jenom takzvaně fungovali v rámci takzvané televizní krize. Ti aktéři Kubal, Drtinová, Komers, Wollner a další nejsou žádní takzvaní televizní stávkující. To byli skuteční televizní revolucionáři, o nichž jsem napsal knihu. Tedy žádný takzvaný Wollner, nic takového. To by se mohl Marek Wollner právem ohradit vůči této formulaci,“ je přesvědčen mediální odborník.
Ing. Michaela Šojdrová
V souvislosti se zmíněnou částí článku mu nejvíce vadí, jak Miloš Kadlec velice nehorázně uráží oponenty jeho práce. „Profesora Bednáře, profesorku Serafinovou, Václava Klause, taktéž členy komise: profesora Leikerta, docenta Štědroně, profesora Fraňka, docenta Hajduka. A tito všichni se podle pana Kadlece jeví, jak píše, nekompetentní, odborně zcela nepoužitelní, přičemž pomíjí takovou drobnost, že všechny členy habilitační komise musí schválit vědecká rada dané vysoké školy. Z toho je zjevné, že pan Kadlec o tom neví vůbec nic. Ale to mu nebrání v tom napsat spoustu urážek, nesmyslů a dehonestací. Je v tom celkem na jedné lodi například s panem Vratislavem Dostálem z Deníku Referendum, dnes mimochodem členem Rady České televizi, který před časem napsal podobný pomlouvačný článek na margo téhle mé práce o České televizi,“ konstatuje Petr Žantovský.
Dotýkati se milované ČT je prohřešek proti dobrým mravům
Přitom vzhledem k členství v Radě ČT byl Vratislav Dostál v dost brutální kolizi zájmů. „Ale hlavně postupoval úplně stejně jako pan Kadlec nebo později rovněž pan Slačálek na svém anarchistickém webu Alarm. Jakmile se práce dotýká jejich milované České televize a jimi vyhrané stávky v České televizi a ještě vyjde v nakladatelství, které vlastní Institut Václava Klause, tak to je velká nehoráznost a velký prohřešek proti slušným mravům. Pikantní je, že všichni tři – jak Kadlec, tak Slačálek i Dostál – vykazují značné deficity znalostí celé věci, což mě zejména u Slačálka docela překvapuje, protože působí na akademické půdě, což Kadlec s Dostálem nikoli. Takže opravdu o žádných procedurách, průbězích a dalších věcech týkajících se procesu habilitací a jiných akademických událostí vůbec nic nevědí. To jim nebrání, aby vypouštěli spoustu nesmyslů, urážek a dehonestací,“ diví se mediální analytik.
RNDr. Luděk Niedermayer
V článku mu Miloš Kadlec také vyčítá, že v letech 2016 až 2017, tedy více než rok po ukončení habilitace, na Panevropské vysoké škole pedagogicky působil. „Na to bych mu odpověděl: No a co? K čemu je ta informace? Dostal jsem nabídku přednášet akademický rok, to je úplně běžná věc, to se tak mezi akademiky dělá. Jestli to pan Kadlec neví, tak ať si to někde načte. Také mi vyčítá, že někteří z těch, kteří byli v té komisi, se pak ocitli v nějakém vědeckém nebo odborném kontextu, kde jsem i já, jako různé časopisy a podobně. Opět pro pana Kadlece: To se tak na akademické půdě dělá, že když se seznámí nějací vědečtí pracovníci, kteří mají podobné zájmy nebo podobný obor zkoumání, tak na výzkumu spolupracují. Pan Kadlec nic nevyzkoumává, pan Kadlec všechno ví a šíří to prostřednictvím Fora24, které také zřejmě všechno ví,“ poznamenává ironicky Petr Žantovský.
Od respektovaného autora literatury faktu zjevně nic nečetl
Zastavit se chce u profesora Jozefa Leikerta, který byl v době jeho habilitace děkanem fakulty masmédií Panevropské vysoké školy. „První konzultace o své habilitaci jsem s ním probíral někdy v roce 2013, tu práci jsem pak dva roky psal. To zas pan Kadlec asi neví že 270stránková práce se nepíše týden, že se nedá opsat, ať mi ji prožene všemi plagiátorskými programy na světě, které existují. Mně to tehdy proběhlo plagiátorským programem, který odhaluje shody, a dostal jsem se na procento 0, 0015, což je mimo jakoukoli statistickou hodnotu. Práce byla zcela originální, zcela nová i tematicky, ještě nikdo se tím problémem ani takovým způsobem nezabýval. Neměl jsem od koho opisovat, což mě nemrzelo, protože na to, abych si vytvořil názor, mi stačí si to nastudovat. Nepotřebuji opisovat na rozdíl zřejmě od pana Kadlece, který podle sebe soudí jiné,“ domnívá se mediální odborník.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Profesor Leikert byl z titulu funkce děkana také předsedou komise i předsedou vědecké rady. „To tak na vysokých školách chodí. Nevím, kolik pan Kadlec viděl vysokých škol odjinud než z venku z ulice, ale tohle by si měl zjistit dřív, než na to téma začne blábolit. Panu Leikertovi vyčítá mimo jiné to, že letos dostal cenu od Asociace nezávislých médií. Z její rady jsem vystoupil, když jsem byl zvolen do Rady ČTK, abych nebyl v kolizi zájmů. Takže to nebylo moje dílo, nejsem ani členem poroty. Ta mu cenu udělila za vynikající díla v oblasti literatury faktu a pan Kadlec tam hledá nějakou souvislost a zřetelně o tom opět nic neví. Zjevně nečetl žádné dílo pana profesora Leikerta, což je na Slovensku – kromě toho, že je předsedou Klubu autorů literatury faktu – neobyčejně respektovaný autor literatury faktu, tedy v podstatě novinářské literatury se zaměřením na historické události,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Cenu od Asociace nezávislých médií předcházela řada dalších
Samozřejmě že před cenou od Asociace nezávislých médií byl už Jozef Leikert nejednou za své dílo oceněn. „Tohle neříkám jen pro pana Kadlece, tohle je trošku i můj způsob poděkování za slušnost a normalitu panu profesoru Leikertovi. Myslím si totiž, že to musí zaznít, když ho někdo špiní absolutně nemorálně a hnusně. Přitom pan Leikert dostal například Cenu Českého svazu bojovníků za svobodu za román ‚Ráno přišla noc‘, podílel se na kolektivní monografii ‚Místo Tomáše Garrigua Masaryka v československých dějinách‘, dostal cenu Slovenského literárního fondu za literaturu faktu za knihu ‚A den se vrátil‘. Dostal Cenu Egona Ervína Kische za dílo ‚Černý pátek 17. listopadu‘ i Cenu Vojtěcha Zamarovského za trvalý přínos pro literaturu faktu,“ vypočítává mediální analytik.
Ing. Miloš Zeman
Těch cen obdržel ještě třikrát tolik, vybrány jsou jenom některé, aby bylo zjevné, že česko-slovenský kontext je u profesora Leikerta velice podstatný a důležitý. „Například je jediným – připomínám, že je Slovák – kdo sepsal naprosto detailní monografii a detailní historii v díle literatury faktu o 17. listopadu 1939, ačkoli mezi zabitými studenty a tou aktivní studentskou mládeží nebyli téměř žádní Slováci. Pro Leikerta je česko-slovenský kontext jednou entitou. A to, co o něm tenhle Kadlec napsal, je něco tak nehorázně hnusného, že by to opravdu zasloužilo ránu mezi oči. Tím panu Kadlecovi nevyhrožuji, to podotýkám a podtrhuji to třikrát, aby na mě nepodal trestní oznámení, že mu vyhrožuji. Nevyhrožuji mu, to v žádném případě. Jen říkám, že ve slušné společnosti se lidé takhle nechovají. No ale na Foru24 nejsme ve slušné společnosti,“ zdůrazňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Romancov se znemožnil jako odborník na cokoli
S hrubnutím veřejného komunikování souvisí i závěrečné kratičké téma. „Je všudypřítomné a postihuje nejen diletanty a nevzdělance, jako je pan Kadlec, ale, bohužel i vzdělance, jako je pan Romancov. Ten v reakci na televizní diskusi pana Faltýnka s panem Michálkem minulou neděli počastoval na twitteru prvně jmenovaného větou: ‚Soudruh Faltýnek je dobytek‘. No já myslím, že pan Romancov tím udělal jednu zásadní chybu. Od tohoto okamžiku se ve slušné společnosti znemožnil jako odborník na cokoli, nejenom na geopolitiku, u níž se tváří, že jí rozumí, ale na jakoukoli slušnou mezilidskou komunikaci. Sdělit ve veřejném prostoru, vždyť twitter je veřejný, takovou větu, to by člověk čekal od Franty Joudy ve čtvrté cenové. Jestli se pan Romancov řadí mezi účastníky pivních diskusí ve čtvrté cenové, tak v tom případě nemá co pohledávat v akademickém prostředí, protože tam většinou takoví lidé nechodí. Možná že někteří takoví píšou na Forum 24, ale to ať si přebere sám,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
