V úvodu Minář popisoval, jak dobře se popasoval s koronavirovou krizi, která občanským aktivitám příliš nepřála. „Sice nejsou manifestace na náměstích, ale já měl radost, že jsem měl prostor být víc v přírodě, tam jsem pracoval přes net. Věnovali jsme se i propojování pomoci už na začátku karantény,“ podotkl.

Neopomněl zmínit Babišovy pokusy, jak údajně zneužít nouzového stavu: „Opět jsme viděli hned několik pokusů zneužít nouzového stavu, opět se prosazoval zákon, který měl zakrýt skutečné majitele svěřenských fondů. Nedávno zase tu byla novela zákona o veřejných zakázkách, která měla v podstatě legalizovat pochybné zakázky,“ řekl, s tím, že nakonec to spadlo ze stolu, jelikož se nejen spolek Milion chvilek, ale celý občanská společnost ozvala.

Padla i otázka, odkud podle Mináře pochází zdroj legitimity občanské neposlušnosti? „Klíčové je, aby člověk nedělal věci, protože to povede k okamžité změně poměrů, musí věřit, že je to správně a důležité. Nemusí se nutně nic změnit, je třeba to dělat kvůli vlastní důstojnosti,“ pravil Minář.

Někteří lidé ho prý dnes popichují, že mu na Letnou přišlo 300 tisíc lidí, ale přesto ničeho nedosáhli. „Ale i kdyby tam přišli tři lidi a postavili se za to, čemu věří, tak je to důležité!“ myslí si. V kontextu s tím zmínil protest na Rudém náměstí v roce 1968 proti okupaci Československa, na který přišlo pouze osm lidí. „Tyto lidi zatkli, měli zničený život. Také se jich ptali, proč to dělali, zda to mělo smysl. Byl to jejich mravní ideál. Klidně ať si lidé klepou na čelo, je třeba, aby člověk dělal to, čemu věří,“ doplnil aktivista.