Politolog Robejšek hned v úvodu svého textu připomíná, že Angela Merkelová vždy tvrdila, že spojení úřadu kancléřky a předsedkyně strany je politicky nezbytné. Ale i absolutní soudy prý přestávají platit, když nastane čas změny. To, že teď nastal, zavinila podle Robejška ona sama tím, že se řídila svým nevysloveným mottem: „Hledám taková řešení, které mě budou bolet nejméně. Moc používám hlavně k tomu, abych neohrozila svou moc“.

Politiku německé kancléřky charakterizuje váhavost a příliš často i nečinnost, míní politolog. Příznaky nastávající fáze odcházení se podle něj začaly hromadit v tomto roce. Nejenom v politice, ale zejména tam platí, že se chyby přiznají ihned, anebo nikdy. „Merkelová se třináct let držela druhé části tohoto pravidla. Ale pak jí nahromaděná váhavost a nečinnost začala nemilosrdně dohánět,“ píše Robejšek.

„Její kariéru ukončilo to, že na sklonku léta 2015 neměla odvahu zavřít hranice,“ řekl politolog tím, že i když za své vlády udělala několik horších chyb, voliči jí to i tak budou dávat za vinu. Statisíce těch, kteří vnikli do země, jí tak od té doby škodí. Ať vraždí a znásilňují nebo „jenom“ za nic dostávají sociální dávky anebo byty.

Tyto důsledky, které po otevření hranic přišly, Merkelovou nakonec prý dohnaly a obklíčily. A to i když sama dlouho odmítala uznat chybu v migrační politice. Robejšek připomněl, že 10. června 2018 oficiálně připustila, že kvóty na uprchlíky přinesly Evropě jen sváry a byla chyba je prosazovat. Pro její odpůrce ve straně to znamenalo, že ztratila zahraničně-politický a tudíž i vnitropolitický vliv.