Bývalý zastupitel Žít Brno Matěj Hollan se na svém facebooku vyjádřil k Jarkovi Nohavicovi:
„Ten člověk asi byl vždycky dost zmrd, jen se to všeobecně nevědělo. Každopádně teď je hroznej. Ta Putinova cena mě vlastně až tak moc nezajímá, on vždycky tu ruskou kulturu miloval a reálně ty mosty mezi národy překlenoval, ale to, jak stojí vedle Okamury v kontextu jeho textů z Divného století nedává vůbec žádnej smysl. Možná je totálně zlomenej, protože chtěl začít nějak vysvětlovat svoje udávání a učinit pokání, ale nedostal na to prostor, nevím, nechcu to hodnotit, teď je to morální troska,“ napsal mimo jiné.
Jeho tvorbu ale na druhou stranu pochválil a prozradil, že na ní vyrostl.
„Měl jsem v 90. letech zpěvník jeho písní a byl to asi hlavní důvod, proč jsem se vůbec učil hrát na klavír levou rukou aspoň ty rozložený akordy. Znal jsem je všechny nazpaměť. Texty a hudba jako Mikymauz, Darmoděj, Osmá barva duhy, Bláznivá Markéta, Fotbal, Sudvěj, Jacek, Moje malá válka, Margita – to jsou básnicky a hudebně tak dokonalé písně, které jsou na úrovni těch největších písňových tvůrců, snesou srovnání s čímkoliv,“ píše bývalý zastupitel.
Napsal také, že je přesvědčen, že dílo a umělec není totéž. „V historii máme spoustu příkladů, kdy umělec byl fakt kokot nebo arcimzrd, ale kvalita jeho uměleckého díla je mimořádná,“ míní Hollan.
Psali jsme:
„Nohavicova tvorba patří zejména v 80. a 90. letech k tomu nejlepšímu, co tu v oblasti písňové tvorby vzniklo, a chtěl jsem jenom říct, že to člověk může pořád zbožňovat a vracet se k tomu, a přitom si o autorovi myslet, že se v lepším případě pomátl, v horším se stal prostě jen hajzlem,“ sdělil pak na závěr.
Vy jeden Matěji, nezáviďte Jarkovi. A kdo že je zmrd?
„A kdo to je, Matěj Hollan??“ ptá se herec Ivan Vyskočil. „Myslím, že v té otázce je podstatná část odpovědi, co říkám na zmíněný text. A stejně se mnou se ptá asi hodně lidí. Kdo je nějaký noname, kritizující a doslova napadající někoho, koho zná a má ráda většina národa?“ kroutí hlavou herec. „Snad všichni rádi posloucháme Nohavicovy písničky s nádhernými texty. Vtipné, veselé, dojemné, chytré.“
Hollanovi pak vzkazuje: „Vy jeden Matěji, nezáviďte Jarkovi, že se nikdy na nic takového nezmůžete, ani kdybyste se stavěl na hlavu! A za hloupé a rádoby fundované kritiky asi vyznamenání neobdržíte, ani od pana prezidenta, tím méně od prezidenta celé Ruské federace, a hlavně – ani uznání od nás tzv. obyčejných lidí! Matěji, držte se raději hesla: Mluvte pouze tehdy, pokud to, co řekněte, bude lepší, než mlčet!!“
Velmi stručný a také velmi rázný byl pak na adresu Matěje Hollana hudebník Petr Štěpánek. „Jsem zrovna na cestě do Curychu, takže budu stručný,“ vysvětlil a rovnou vypálil: „Já myslím, že zmrd je spíše Matěj Hollan.“
Psali jsme:
Nechme neustálého hodnocení všeho a všech
Nad vyjádřením Matěje Hollana se pro ParlamentniListy.cz zamyslel i producent Aleš Trdla:
„To, že byl Jarek Nohavica spolupracovníkem StB asi ví každý. Určitě je těžké nevidět vše v určitých souvislostech. Mám za to, že vždycky chceme mít určité idoly, glorifikovat lidi z různých odvětví a dělat z nich bohy. Bohužel nikdo z nás není 100% dobrý či 100% špatný. Nikdo nejsme Spasitelé všeho. Dívejme se proto na významné osobnosti i pohledem nedokonalého člověka z masa a kosti,“ říká producent.
„Vidím zde však velký rozdíl mezi významy slov hodnotit a soudit. A tady si už skoro někdo hraje na pánaboha. Je ale složité a možná až drzé každého posuzovat, zejména pokud jsem z generace, jež prakticky dobu komunistickou, tedy minulou, téměř nezažila, což je případ i pana Hollana. To mi přijde trochu pošetilé, stupidní až trapné. Kdo z nás je tak pevný ve svých postojích, morálce a etice, jako například Jan Hus? Vidíme to nyní na boření všeho, co vyspělá společnost v demokracii dokázala, tedy odstraňování soch jen kvůli tomu, že neumím vlastně správně tuto historickou osobnost zařadit do jistého dějinného kontextu,“ kroutí hlavou producent.
A nabádá. „Nechme neustálého hodnocení všeho a všech, ponechejme svobodu projevu všem, ať již chtějí převzít vyznamenání od kohokoli. A pokud dílo pana Nohavici kohokoli oslovuje, nechme tomu volný průběh a radujme se ze života se všemi jeho plusy i mínusy.“
Skvělý písničkář s miliony fanoušků, ovšem s problematickým fungováním za „socíku“
„O tom Matějovi Hollanovi z Brna si myslím své, ale v jednom se s ním shoduji. Je nutné oddělovat umělce a jeho tvorbu. Platí to dnes, stejně jako za Protektorátu (viz třeba Čeněk Šlégl, skvělý herec, ale typický kolaborant),“ říká publicista Pavel Černocký.
„To platí i o Nohavicovi. Nepochybně skvělý písničkář s miliony fanoušků, ovšem s problematickým fungováním za ‚socíku‘. Jeho ‚udávání‘ Karla Kryla je zcela nepodstatné. Nemohlo Karlovi, žijícímu v Německu, nijak ublížit,“ krčí rameny publicista.
„Mě zarazilo vyjádření jeho blízkého kamaráda, který byl zdrcen, že na něj Jarek posílal udání. Nebyl jsem u toho, nehodnotím, ale pachuť tady je,“ krčí rameny publicista a dodává. „To ať si Nohavica vyřídí sám se svým svědomím. Na kvalitě jeho tvorby to nemůže nic ubrat. Mám řadu přátel mezi muzikanty, kteří byli, stejně jako Jarek, evidováni jako agenti StB, ale dal bych ruku do ohně za to, že nikdy žádného kolegu neudali. Řešit po 30 letech jak, koho, a proč StB registrovala (pokud není aktivní politik), to mi už dnes přijde jako zbytečné. Pokud se někdo cítí udavačstvím poškozen, ať podá žalobu… budu mu držet palce,“ vzkazuje Pavel Černocký.
O Hollanovi se to vždycky všeobecně vědělo...
„Bývalý brněnský zastupitel a dnes ředitel jakési ‚Asociace nestátních organizací‘ je podržtaška politiky Deep State ve středoevropských koloniích. Patří tedy mezi přední propagátory cenzury, udávání, imigračních machinací, zelených hysterií, sudeťáckých provokací atd. – a to vše z pozice moci. Nemá proto morální právo kritizovat dávnou Nohavicovu aféru s StB (nemluvě o tom, s kým se dnes Nohavica smí nebo nesmí fotografovat),“ říká na adresu Matěje Hollana spisovatel Bruno Solařík.
„Nohavica tenkrát sice nedobrovolně uvízl drápkem ve vyděračském soukolí politické policie, ale přesto udělal pro obranu svobody před tehdejší mocí nesrovnatelně víc, než co snad tenkrát sám ztratil na svém kreditu. To se o Hollanovi říct rozhodně nedá. U něho je to dokonce obráceně: vstoupil do mocenské mašinérie dnešního landsmannschaftismu-bretschneiderismu úplně dobrovolně, dělá si na její lafetě kariéru, a zmohl se při tom všem leda na tu nechvalně známou jízdu v autobusu načerno ve funkci náměstka pro dopravu,“ podotýká spisovatel.
A na závěr rázně dodává. „Když už si mimochodem dovoluje o někom veřejně prohlásit, že ‚asi byl vždycky dost zmrd, jen se to všeobecně nevědělo“, pak se sluší skromně dodat, že o Hollanovi se to vždycky všeobecně vědělo.“
Pana Hollana málokdo zná, pana Nohavicu každý. A hlubší myšlenky prostý póvl...
„Pana Hollana málokdo zná, pana Nohavicu každý; stopu za panem Hollanem zná snad jeho rodina, stopa pana Nohavici pomáhala v útrpných časech většině národa; nejen z odborné literatury vyplývá, že morálkou se nejvíce ohání ten, kdo s ní má u sebe problém... ale jak píšu, bývalého zastupitele neznám, třeba to myslel jen tak nějak ‚žertovně‘...“ říká stručně a jasně moderátor Slávek Boura.
Stejně stručný pak byl i herec Michal Gulyáš: „Zabývat se někým, kdo používá k označení kritizované osoby shora uvedené slovo a slova podobného charakteru, je ztráta času a důstojnosti. Nechme hlubší myšlenky prostý póvl, ať si hovoří svým jazykem,“ míní umělec.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: David Hora
