Zbrojení na minulou válku je tradiční chyba vojenských stratégů. Zbrojit na války příští si ale žádá představivost, předvídavost a nejlépe i jasnovidnost. Z minulých, ale ani z probíhajících válek není jasné, co bude fungovat za deset let. Dá se ale říct, co na bojišti nefunguje a za co nemá smysl vyhazovat peníze.

Zkušenost z války na Ukrajině ukazuje, že když je nebe plné dronů a satelitů, k útoku se lépe než tank hodí rychlá motorka a spíše přežije přehlédnutý jednotlivec než nápadná útočící jednotka. Válka se vede na dálku, potkat se osobně s nepřítelem je stále vzácnější. V týlu není o moc bezpečněji než na frontové linii, protože obrana proti stále rychlejším raketám stále méně funguje. Nejvděčnějším cílem raket je totiž protiraketová obrana.

Příští války dost možná povedou místo omylných generálů autonomní vojenské roboty, opatřené umělou inteligencí. V takovém případě nerozhodne síla, odvaha, nasazení vojáků, ale neosobní technika. Války bude vyhrávat ten, kdo bude disponovat pokročilejší technologií. Z toho plyne, do čeho má dnes smysl investovat. Určitě to nejsou tanky, houfnice, obrněná vozidla pěchoty, tedy to, co dnes vidíme povalovat se shořelé na Ukrajině kolem silnic. Smysl nemá ani pořizování stíhaček, které se v moderní válce stávají spotřebkou na jedno použití.