Úvodem se Kysela vyjádřil k obecnému referendu, jež mu v českém ústavním pořádku nechybí. „Nejsem si totiž jist, zda tento dluh je stejného druhu jako ty ostatní. V případě Senátu je celkem evidentní, že s ním ústava počítala v zákonodárném procesu. U referenda je ale napsáno, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává moc přímo. To znamená, že dokud to nestanoví, mít ho nemusíme. Vedle toho máme specifickou úpravu jednorázového referenda, které bylo použito jen jednou, a to při vstupu do EU,“ zmínil jasně Kysela. 

Za základní slabinu referenda pak považuje to, že v něm není možný žádný kompromis. „Vyhraje ano, nebo ne, ale na základě jakých argumentů se to stane, je ve hvězdách. Jde pak o to, zda výsledek, který si tímto způsobem pořídíte, má být jakýmsi vodítkem pro politickou reprezentaci, nebo úderem do stolu, kdy hlas lidu je hlas boží. Kdyby platila tato varianta, k níž se u nás kloní třeba Tomio Okamura, může to vést k výrazným poruchám ve fungování státu,“ zmínil Kysela. 

• Původní text ZDE

Kysela se pak následně vymezil proti přímé volbě hlavy státu. Podle jeho slov to není koncepčně šťastné řešení. „V případě prezidenta je to očekávání, že bude spíše moderátorem, jenž nevstupuje aktivně do politiky, ale bdí nad tím, aby politické procesy fungovaly co možná bez zádrhelů. Má dohlížet na to, aby se politika nevychylovala způsobem, který ohrožuje hodnotové základy vtělené do Listiny základních práv a svobod. To jsou prezidentské role, s nimiž Ústava ČR od počátku počítala, jež jsou ale v určitém napětí, když zavedete přímou volbu,“ zmínil Kysela.