„Je tady mezi vámi hodně rodičů. Mít děti je jedna z věcí, které vás naplňují nejvíc v životě. Dětem věříte, přejete jim jen to nejlepší. Někdy zlobí, jsou to přece děti. Vždycky jim odpustíte. Odpustíte jim prakticky cokoliv. Hlavně, že jsou zdravé. Věříte, že se v životě najdou. Že budou šťastné. Že jednou najdou někoho, kdo je bude mít rád. Založí rodinu. A třeba vám dají vnoučata. Ale hlavně, aby byly zdravé,“ popsal Babiš s tím, že jeho syn Andrej trpí schizofrenií.
Co soudíte o Miroslavu Kalouskovi?Anketa
„Je to hrozná nemoc pro nemocného i jeho okolí. Pro rodiče zvlášť. Doufáte, věříte, někdy se i modlíte. Jde to nahoru dolů. Období naděje, že je vaše dítě stabilizované a má radost a uspokojení z toho, co v životě prožívá, střídají období, kdy se dozvídáte, že to vaše dítě zrovna svůj život a nemoc nezvládá. Můžete mu pomoct? Někdy moc ne. A třeba mu jde o život, nebo dokonce i ohrožuje na životě své blízké,“ popsal Babiš se slovy, že jeho syn měl štěstí, že kamarád se o něj staral jako o bratra.
„Možná si ani neumíte představit, jak nesmírně těžké je o tom mluvit veřejně a uvádět tyto nepříjemné věci s vědomím, že s nimi vaše dítě už bude muset nadále žít a všichni to o něm budou vědět. Říkat tyto informace do médií, která jimi zaplňují veřejný prostor. Proto se mi nemůžete divit, že jsem potřeboval nějaký čas, aspoň chvilku, abych byl schopen po velmi náročné čtyřdenní zahraniční cestě, kterou jsem opravdu nemohl zrušit, zastavit se a udělat si chvilku, abych se poradil s rodinou své první ženy, co dál. Co říct. Jak vyložit celý několik let trvající horor, kterému jsme všichni i s naším synem vystaveni. A jak to udělat pokud možno co nejšetrněji k synovi a jeho mámě. Je to vůbec možné? Moc ne, věřte mi. Moc ne,“ posteskl si Babiš.
„Mezi politickým vyjednáváním o vládě, která začala být hned první den v ohrožení díky neuvěřitelně koordinované práci českých médií a Seznamu, který přinesl sugestivní - a taky nesmyslnou - reportáž založenou výhradně na výpovědi mého duševně nemocného syna, bez jakýchkoliv dalších zdrojů. Tohle že je novinařina? Tohle? Ověřování ze dvou zdrojů? Ne, proč? A ty věci, kterých jste si určitě všimli taky, totiž, že můj nešťastný, nemocný syn nevěděl, že ho při rozhovoru mezi dveřmi natáčejí skrytou kamerou, jsou daleko za hranou novinářské etiky a zvyklostí, ty zatím nechme být. Reportáž měla ohromující důsledky. Hned první den navrhla opozice mimořádnou schůzi s hlasováním o důvěře vládě. Aniž si média cokoliv ověřila, tak pustila do světa titulky s jednoznačným vyzněním. Unesl jsem svého syna? A někteří se už neptali. Někteří měli jasno,“ sdělil Babiš se slovy, že on svého syna neunesl.
„Děkuju manželům Protopopovým, že nám naprosto nad rámec všeho běžného pomohli a že Petr Protopopov věnoval dva a půl roku svého života mému synovi. Dal mu přátelství, svůj čas, naslouchal mu, pomáhal mu. Kéž by každý z lidí, kteří trpí touto příšernou nemocí, měl někoho takového. Děkuju Vám, Petře. I za mého syna Andreje,“ zakončil Babiš svůj text.
Petr Protopopov nyní promluvil pro deník Právo. Únos vyvrací, tvrdí, že se o Babiše juniora staral jako o bratra a nikdy mu neublížil. Protopopov v rozhovoru mimo jiné popsal, jak zřejmě u Babiše juniora propukla jeho schizofrenie. Mělo k tomu dojít v červenci 2015, kdy jej následně převzala do péče jeho žena Dita, psychiatrička. „Pan Babiš st. manželku pak požádal, zda by mu se synem nepomohla a nesehnala mu nějakého opatrovníka. Tak jsem si řekl, že to zkusím, tehdy jsem vůbec nevěděl, jestli to zvládnu. Není to nic jednoduchého,“ poznamenal Protopopov.
Podle svých slov podporoval a dohlížel nad Andrejem mladším. „Šlo o to ráno Andyho vytáhnout z postele, dojít s ním k lékaři nebo na úřad a zaměstnat ho přes den. Dělal jsem práci, řekněme, asistenta. První čtyři měsíce jsem tu práci dělal z vlastního přesvědčení. Do Agrofertu jsem nastoupil na pozici řidiče až od ledna 2016,“ podotkl Protopopov.
Svůj vztah k Andreji Babiši mladšímu popisuje jako vztah k nevlastnímu bratrovi. „Schizofrenie, kterou trpí, je strašná. Šli jsme na snídani a do práce. V ní například odvezl obálku na určité místo, nebo dostal nějaký jiný úkol. Pak jsme šli na oběd, zase do práce a večer třeba na vodní dýmku. Andy si na ni totiž dost potrpěl, zašel si na ni i dvakrát klidně i na tři hodiny. Snažil jsem se s ním chodit na procházky, badminton, na kolo, na lyže... Prostě něco fyzicky dělat, ale vždy bylo strašně těžké ho k něčemu přesvědčit. Pak jsem ho odvezl večer domů,“ vyprávěl muž, jenž na něj dohlížel. Podle něj Babiš junior o své nemoci neví.
Následně se Protopopov rozhovořil o cestách na Ukrajinu a do Ruska. Podle něj chtěl jen Andreje mladšího odvézt z pekla, jež se rozpoutalo kvůli kauze Čapí hnízdo. Na Krymu se pak podle jeho slov Andrej junior seznámil se slečnou. A tak s ní zůstal sám, když se Protopopov vrátil do Česka. Následně popsal peripetie, jaké pokračovaly při jeho cestování a také to, kdy viděl Andreje juniora naposledy. Předtím ještě spolu vyrazili do Krivého Rogu, kam se přestěhovala Babišova slečna. „Andy za ní strašně chtěl jet a já jsem mu říkal: Hele kamaráde, Krivoj Rog, to není země zaslíbená, ale Mordor – věznice, důlní šachty, feťáci. Ale ne, nedal si říct, chtěl tam jet. Tak jsme vzali auto a jeli“.
Celý příspěvek Andreje Babiše:
Zdravím vás všechny tady na mém Facebooku. Dneska to bude vážné. A smutné.
Je tady mezi vámi hodně rodičů. Mít děti je jedna z věcí, které vás naplňují nejvíc v životě. Dětem věříte, přejete jim jen to nejlepší. Někdy zlobí, jsou to přece děti. Vždycky jim odpustíte. Odpustíte jim prakticky cokoliv. Hlavně, že jsou zdravé.
Věříte, že se v životě najdou. Že budou šťastné. Že jednou najdou někoho, kdo je bude mít rád. Založí rodinu. A třeba vám dají vnoučata.
Ale hlavně, aby byly zdravé.
Je mezi vámi určitě hodně rodičů, jejichž děti mají bohužel zdravotní problémy. Kromě dětských nemocí jsou i těžší. Jednou z nich je i nemoc mého syna Andreje.
Schizofrenie. Všichni jsme to někdy slyšeli, ale spousta lidí přesnější představu nemá.
Musím říct, že díky Bohu.
Je to hrozná nemoc pro nemocného i jeho okolí. Pro rodiče zvlášť. Doufáte, věříte, někdy se i modlíte. Jde to nahoru dolů. Období naděje, že je vaše dítě stabilizované a má radost a uspokojení z toho, co v životě prožívá, střídají období, kdy se dozvídáte, že to vaše dítě zrovna svůj život a nemoc nezvládá. Můžete mu pomoct? Někdy moc ne. A třeba mu jde o život, nebo dokonce i ohrožuje na životě své blízké.
Některá onemocnění potřebují soustavnou péči.
Můj syn měl to štěstí, že i přes velmi vážnou duševní nemoc měl kamaráda, který se o něj staral jako o bratra. Kéž by všichni nemocní měli někoho takto hodného a oddaného, kdo jim věnuje svůj čas, pozornost a péči.
Možná si ani neumíte představit, jak nesmírně těžké je o tom mluvit veřejně a uvádět tyto nepříjemné věci s vědomím, že s nimi vaše dítě už bude muset nadále žít a všichni to o něm budou vědět. Říkat tyto informace do médií, která jimi zaplňují veřejný prostor.
Proto se mi nemůžete divit, že jsem potřeboval nějaký čas, aspoň chvilku, abych byl schopen po velmi náročné čtyřdenní zahraniční cestě, kterou jsem opravdu nemohl zrušit, zastavit se a udělat si chvilku, abych se poradil s rodinou své první ženy, co dál. Co říct. Jak vyložit celý několik let trvající horor, kterému jsme všichni i s naším synem vystaveni. A jak to udělat pokud možno co nejšetrněji k synovi a jeho mámě. Je to vůbec možné? Moc ne, věřte mi. Moc ne.
Mezi politickým vyjednáváním o vládě, která začala být hned první den v ohrožení díky neuvěřitelně koordinované práci českých médií a Seznamu, který přinesl sugestivní - a taky nesmyslnou - reportáž založenou výhradně na výpovědi mého duševně nemocného syna, bez jakýchkoliv dalších zdrojů. Tohle že je novinařina? Tohle? Ověřování ze dvou zdrojů? Ne, proč? A ty věci, kterých jste si určitě všimli taky, totiž, že můj nešťastný, nemocný syn nevěděl, že ho při rozhovoru mezi dveřmi natáčejí skrytou kamerou, jsou daleko za hranou novinářské etiky a zvyklostí, ty zatím nechme být.
Reportáž měla ohromující důsledky. Hned první den navrhla opozice mimořádnou schůzi s hlasováním o důvěře vládě. Aniž si média cokoliv ověřila, tak pustila do světa titulky s jednoznačným vyzněním. Unesl jsem svého syna? A někteří se už neptali. Někteří měli jasno.
Neunesl. Fakt ne. Svého syna miluju a dal bych za své děti život.
Jak to bylo? Pravda je tady.
Děkuju manželům Protopopovým, že nám naprosto nad rámec všeho běžného pomohli a že Petr Protopopov věnoval dva a půl roku svého života mému synovi. Dal mu přátelství, svůj čas, naslouchal mu, pomáhal mu.
Kéž by každý z lidí, kteří trpí touto příšernou nemocí, měl někoho takového.
Děkuju Vám, Petře. I za mého syna Andreje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
