Prezident Putin prý na tiskových konferencích jasně naznačil, že Rusko je se Západem ochotno jednat. Na druhou stranu mu „nastavil zrcadlo" a ukázal, jak zejména evropské země nemají jasno, jak svých ambiciózních cílů, v nichž má často Rusko hrát roli poraženého, dosáhnout.

Naproti tomu Rusko se seriózně zabývá hrozícím nebezpečím a připravuje se na něj. Je to prezentováno jako „chrastění zbraněmi", ale ve skutečnosti se prý jednoznačně jedná o obranné plány. To se nedá říci o plánech Washingtonu, o kterých světová média nepíší raději vůbec.

Na závěr pak nabídl návod, jak pochopit uvažování Rusů v nastávající krizi. Nabízí jej podle něj Ilja Erenburg, uznávaný sovětský novinář. V době války napsal: „Němci budou proklínat hodinu, kdy vstoupili na naši půdu. Německé ženy budou proklínat hodinu, kdy porodily své syny - barbary. My nebudeme hanobit. My nebudeme proklínat. My budeme zabíjet."

Celý text Jana Campbella:

Během svých deseti tiskových konferencí byl prezident Putin před kamerou 32 hodin a 14 minut a odpověděl na 540 otázek. V poslední konferenci 18. prosince odpověděl na 53 poměrně ostře formulovaných, ale často až směšných nebo příliš konkrétně formulovaných otázek regionálního a místního charakteru. Očekával jsem, že když již ne místní, tak alespoň BBC veterán – novinář Simpson nebo opoziční novináři využijí příležitost možnosti překvapení a budou klást otázky, které by doplnily poslání prezidenta Putina k federálnímu shromáždění, ve kterém se ohlašuje směr vývoje politiky a hospodářství země a ostatní strategické záměry. Nic podobného se nestalo. A tak se opět potvrdilo staré pravidlo: Kdo se chce opravdu něco dovědět, musí se naučit ptát. Forma a obsah otázky definuje úroveň a schopnosti tázajícího. Z tohoto hlediska 1:0 pro Putina.

Tři hlavní témata konference – otázek a odpovědí byly: 1) Rubl a ruská ekonomika v době sankcí, 2) Konflikt na jihovýchodní Ukrajině a 3) Zahraniční politika a vztahy – s Východem, tj. Čínou, Indií, Tureckem a podobně, a se Západem, tj. EU a USA.