O stížnosti na systém úhrad ve zdravotnictví se napsalo již mnohé – jaká je teď aktuálně situace, čekáte pouze na verdikt Ústavního soudu?

To určitě ne. Obrací se na mne mnoho osob z řad pacientů a jejich rodin, ale také lékaři a zdravotní sestry jak z nemocnic, tak soukromých a specializovaných ambulancí a center. Svěřují se mi s konkrétními poznatky i problémy a každodenní realitou, na které si mohu ověřit, že naše stížnost je skutečně na správném místě. Diskriminace zde existuje a je nejvyšší čas ji jednou provždy zastavit. Kromě toho komunikuji s ministrem zdravotnictví formou dopisů a konečně očekávám také oficiální vyjádření vlády k naší ústavní stížnosti, které si Ústavní soud vyžádal již v lednu. A spolu s našimi právními experty jsme upřímně zvědavi na to, čím bude vláda obhajovat ústavnost něčeho tak nespravedlivého, diskriminačního a ekonomicky absurdního, jako je právě systém úhrad, na jehož udržování se Ministerstvo zdravotnictví podílí.

Můžete jen ve stručnosti přiblížit, v čem spočívá hlavní důvod podání ústavní stížnosti?

Úhradová vyhláška rozděluje peníze velmi nerovnoměrně. Systém je pokřivený, což uznalo i samo Ministerstvo zdravotnictví. Je zde 20 let tolerován systém, který výrazně diskriminuje obyvatele malých krajů v poskytování zdravotní péče. Vždyť právě vinou státu a diskriminace úhrad se dostávají nemocnice do existenčních problémů. Jen nemocnice ve Zlínském kraji takto přicházejí o 1,2 mld. Kč ročně. To jsou peníze, které by mohly být investovány do přístrojů, modernizace budov nebo třeba na zdravotnický personál, který je podhodnocený a utíká nám z regionu pryč. V okrajových městech mají navíc pacienti sotva poloviční šanci se dostat například k moderním lékům oproti pacientům v hlavním městě. Nemocnice dostávají za stejný výkon často velmi odlišné prostředky (např. na Zlínsku je to až 3,5x méně) a dvě desítky let se nic nemění. Je tristní, že samo ministerstvo přiznává diskriminaci menších regionů, resp. jejich obyvatel, ale stále nezjednalo nápravu. Nemůžeme přece čekat další dlouhá léta na možnou změnu pravidel, která by jednou provždy ukončila diskriminaci některých regionů – mezitím by také mohla řada menších nemocnic definitivně zaniknout. Jednat je třeba hned a je to ve společném zájmu nás všech. 

Co od stížnosti očekáváte?