Zákazníci dlouho čekali, až zazní datum, nějaký harmonogram rozvolňování. A první termín, který směrem ke kadeřnictvím asi před týdnem zazněl, byl 25. květen, což je zhruba za měsíc. Jak jste ho přijímala?
Všichni byli v šoku. Já jsem tedy doma celkem spokojená. Byla jsem předtím velmi unavená, práce jsem měla hodně. Ale po měsíci a půl už člověk tolik volna nepotřebuje, ovšem zprávy z médií na vás působí tak, že máte opravdu strach.
Problémem je tedy zejména fakt, že se prognózy pořád mění…
To je strašné, protože tlak ze strany zákaznic, byť jej chápu, je opravdu veliký. My totiž pořád nevíme, jaké budou přesně podmínky k otevření. Co vše budeme muset splnit. Jestli vůbec budeme muset něco splnit – když už teď se může scházet deset lidí pohromadě, tak proč v kadeřnictví by mělo být omezení, když jsou tam dva nebo čtyři lidé?
Vůbec nevím.
Na čem to závisí?
Záleží, jak se to ještě vyvine. Jestli také začnou případy nakažených přibývat, protože lidé si už teď začínají dělat, co chtějí. Když vidím, jak rodiny s dětmi všude courají, už se i navštěvují, tak mám pocit, že mnozí už přestali celou situaci řešit a jediné, co dodržují, je nošení roušek. A i s tím někteří přestávají… Sama jsem v ohrožené skupině, ještě pár dní počkám, jak se to vyvrbí.
Jak to u vás vypadá teď, volají vám už lidé? Chtějí se už objednávat? A jak dlouho před otevřením je vlastně možné objednávat, abyste to zvládala zorganizovat a připravila vše pro obnovení činnosti?
Snažím se k tomu stavět tak, že objednávat mohu až ve chvíli, kdy budu přesně vědět, kdy můžu otevřít a kdy já budu schopná otevřít, protože budu mít všechny ochranné prostředky a dezinfekce, které je dnes těžké sehnat.
Samozřejmě se budu snažit vše připravit do 11. května, protože od zákaznic vnímám opravdu velký tlak a zájem.
Když jsou dvě kadeřnice ve stejném čase v jednom kadeřnictví, tak se budou muset ještě nějak střídat… To záleží vše na přesných podmínkách, které budou dané. Proto mnohá kadeřnictví ani objednávat nemohou.
Intervaly mezi zákaznicemi budou muset být větší – když jedna odejde, všechno budu dezinfikovat, hodinový úklid, a pak teprve přijde další. Nebo se to požadovat nebude, když už někde může být 10 lidí pohromadě?
Proto ani nemohu teď zákaznicím dávat dopředu termíny. Všem sděluji, že se domluvíme dva dny předtím, co budeme s jistotou vědět, že se otevře. Sednu k diáři a všechny objednám, všem pošlu informace.
Myslíte, že se k tomu všichni ve vašem oboru staví stejně? Třeba muži versus ženy?
Muži-kolegové v oboru by šli do salónu nejraději od 1. května, a tlačí na urychlení. Udělali by tisíce opatření, jen aby do práce už mohli. Jsou přesvědčení, že zavření provozovny je zbytečné. Jenže jde třeba o chlapy, kteří mají manželky s menšími dětmi a živí celou rodinu sami. A zřejmě také o sebe mají menší strach než my ženy.
Jak se tedy teď vy osobně připravujete? Máte kde sehnat dostatek ochranných pomůcek, dezinfekčních prostředků, rukavic?
Ne… Sháním různě na internetu, protože v obvyklých velkoskladech pro kadeřnice nic není. Z lékáren to rovněž nenaskladníme. Zároveň ceny jsou teď také jinde, než před pár dny... Něco jsem v různých e-shopech již objednala, ale některé mi připadají podezřelé – když prodávají výhradně roušky a rukavice.
Takže, až dostanete podrobné informace, co skutečně přesně máte zajistit, zvládnete to?
Na to jsem sama zvědavá. Když máte běžný provoz, tak máte přesně určený například přípravek, který použít na ruce, který na plochy a který na podlahu. To samé prací prášek, tedy přípravek do prádla. K tomu přesně daný rozpis lékárničky.
Jak to udělají teď? Možná řeknou, že je to jedno, hlavně „ať něco máte“… Moc dobře si to neumím představit zejména teď, když se nedá nic sehnat…
Dá se předpokládat, že řada kadeřnictví nakonec neotevře právě proto, že to nesplní? Že neseženou přípravky a dostatek ochranných pomůcek?
Myslím, že otevřou a budou vše nějak „pytlíkovat“. Pak je otázka, jak hodně budou chodit kontroly z hygienické stanice.
Na to jste ve vašem oboru podnikání asi celkem zvyklí, ne?
Ano, jsme. Ale pokud řada salonů nedodržuje hygienické návyky ani běžně… Pro mě to v tomhle bylo celkem jednoduché, protože od mé matky, po které jsem kadeřnictví převzala, jsme všechny kadeřnice byly na tohle opravdu „naučené“. Ale když někdo takto zvyklý není, nebo se neumí tolik postarat o tuto stránku, tak se to snaží lidově řečeno „očurávat“.
Jak jste reagovala na skutečnost, že psí salony už se mohly otevřít, a kadeřnické nikoli?
Asi podle politiků pejsci trpěli víc, než lidé. Jinak si to neumím vysvětlit. Zpráva mě překvapila, pobavilo mě to.
Kdyby třeba mysleli i na děti… Myslím, že ženy vydrží. Ženy běžně hodně vydrží. Odrosty, nebolí delší vlasy, se dají za uši, a dá se to přežít. Ale děti a chlapi jsou už zoufalí, těch je mi líto.
Spousta žen se údajně naučila vzít nůžky do ruky a ostříhat si muže doma sama. Nepřijdou tím kadeřníci do budoucna o pár klientů? Nebo si díky tomu lidé naopak začnou víc vážit i práce kadeřníků, když bez nich dva měsíce nevydrží…
Myslím, že klientela mi zůstane. A ano, profese kadeřníka se potvrzuje jako důležitá. O tom jsme se bavili i s kolegy: Lidé s námi zřejmě konečně přestanou smlouvat, jestli je služba drahá, nebo není. Protože to se někdy stávalo, že zákazníci zkoušeli, zda by něco nešlo udělat levněji. Teď teprve si očividně mnozí uvědomili, že nás potřebují.
Když na mě zpočátku někteří tlačili, zda za nimi nepřijedu domů, tak jsem odpovídala, že přece nejsem neurochirurg, aby to beze mě nevydrželi. Samozřejmě jsem moc ráda, že klienti chtějí ke mně chodit a ozývají se.
Tak třeba budete moci po koronakrizi navýšit, a tím vám klienti tuhle několikaměsíční ztrátu vykompenzují…
Letos jsem už navyšovala, v březnu – takže jsem si to zatím moc neužila.
Mimochodem – původně jsem se vás chtěla zeptat na názor, zda jste po uzavření provozoven také uvažovala o dojíždění za klientkami domů, k čemuž se některé vaše kolegyně uchýlily. Teď mám pocit, že ta otázka je u vás skoro zbytečná, protože to pro vás asi není něco přijatelného…
Ne, není. A hlavně - jde o degradaci celé služby. Vždycky se tohle objevovalo, že například kadeřnice na mateřské někoho ze známosti nebo pro přivýdělek ostřihá. Ale aby jedno ministerstvo řeklo, že je to možné, a druhé dementovalo, že se to nemůže pod velkou pokutou... To mi připadá sprosté.
A vím, že některé kadeřnice už pokutu během nouzového stavu dostaly.
Minulé pondělí ministr zdravotnictví Adam Vojtěch tvrdil, že není povoleno pozvat si kadeřníka domů, případně jej navštívit (přesná citace: „Obecně je zakázáno poskytovat tuto službu.“) V úterý ministr najednou otočil s tím, že kadeřník doma není zakázaný – respektive, že mimořádné opatření zapovídající tento typ služeb „je psáno na provozovny, kde je ta činnost obecně zakázána“. Sledujete tyto politické „přehmaty“ a to, jak se s nařízeními pracuje i vzhledem k veřejnosti?
Vzhledem k veřejnosti, i vzhledem ke kadeřníkům… O vládě si myslím něco, co tam ani nepište. Někdy mám pocit, že sdělují informace jen proto, aby se lidem zacpala ústa.
Hned jak se objevila zpráva o rozhodnutí soudu, tak mi volaly dokonce i kadeřnice, které se v tom moc neorientují, a ptaly se, jestli jdu už v pondělí do práce, když „se všechno teď zrušilo“. Lidé prostě neví, co se děje.
Je v tom obrovský guláš. Nikdo nikomu nic moc nevysvětlil, většina si přečte jen titulky. Nepřečtou si celý článek nebo neposlechnou si celý rozhovor, aby pochopili, co se tedy děje…
Nelíbí se mi, jak se to řeší překotně. Něco se řekne, za dva dny se to mění, vše je zas jinak, jsem z toho velmi rozčilená. Sleduju to – teď ten čas mám, koukám na zprávy od začátku, ale byly dny, kdy jsem zpravodajství už musela vypnout.
Blbnou tím hlavy lidem: Zákazníci mě všichni tlačili, že chtějí termín 25. května. Říkala jsem: To bude dřív. „Ne, já chci 25. května.“ Teď mi volají, že teda chtějí 11., ale já už jim tam blokuji místo toho pětadvacátého (smích).
A když vidím paní ministryni financí Alenu Schillerovou, která k holiči chodí, tak jsem trochu zaražená, zda se to tedy nakonec může? Zvláště když lidem, kteří jsou doma a mnohdy čekali dlouho na finance, ukáže fotografii pořízenou před kadeřnictvím…
Účes paní Schillerové se opravdu hodně probíral, všimli si ho i politici mužského pohlaví. Ona ale reagovala slovy, že snímek před kadeřnickým salonem byl pouze ilustrační. Argumentovala, že má extrémně silné vlasy a že se o sebe stará sama … Vy tomu nevěříte?
Ne, ani náhodou. Hlavně paní Schillerová občas nosí paruku, a teď ji podle mě neměla ani jednou. Myslím, že nemluví pravdu. Mrzí mě ten postoj ve stylu „vy všichni budete doma, ale my si to dovolit můžeme“.
Stejné je to s cestováním – „vy všichni pojedete maximálně do Jugoslávie, do Bulharska, a někteří vyvolení z nás budou moci i jinam“. Lidé si ani nevšimli, o co všechno přišli…
To už se skoro dostáváme k tématům omezování svobody, využívání moci…
Kdo má aspoň trochu zdravý rozum… Vím, že každý přemýšlíme trochu jinak a že můj úsudek není jediný správný. Obecně to, jak se k nám zachovali, považuji za sprosté. Kdyby paní ministryně chvíli chodila s odrostem, tak by se jí také nic nestalo. Také jsem to vydržela.
Vzpomenete si na úplný začátek, když jste se dozvěděla, že musíte zavřít?
Já jsem zavřela kadeřnictví o tři dny dříve, než to vláda vyhlásila. Měla jsem jet do Itálie na kadeřnický veletrh. Když se vše zrušilo a nikam se nejelo, tak jsem si volno ponechala a do práce už nešla. Řada zákaznic se totiž začala vracet z Thajska „nakřápnutá“, dala jsem proto na radu svého lékaře už i kvůli tomu, natož kdyby se k tomu přidal koronavirus. Já mám obavy i z nakažení chřipkou, proto vždy prosím své zákaznice, aby ke mně nechodily, když jsou nemocné. Srovnání „je to jako lehká chřipka“ pro mě tedy vůbec neznamená, že bych nemusela být ostražitá.
Budete mít na dveřích nějakou „zákazovou ceduli“…?
Přemítám, jak toto ošetřit, nevím... Podepisovat prohlášení, že pokud přijdou s vědomou nákazou a neinformují mě, tak mi doplatí hypotéku, když se se mnou něco stane? Bohužel mnohdy lidé ani nemusejí vědět, že oni sami jsou nakažení.
Toho se bojím: že přijde někdo, u koho se potom zjistí, že měl koronavirus, a budu muset zase zavřít. Stejně prostě není jistota…
Jak na vás celkově nouzový stav a uzavření provozovny dopadlo, zvládnete to ekonomicky přežít? Jsou kompenzace od státu pro kadeřníky dostatečné?
Myslím si, že nejsou, ale nechci to extrémně kritizovat. Pokryje se tím sotva měsíční faktura za zboží.
Asi má vliv i to, u koho jste v nájmu? Jinak je to s úlevami v městských prostorách, jinak u soukromníků…
Já jsem se s pronajímatelem dohodla, že se domluvíme, až bude vše jasnější. V tuto chvíli nevím, zda budu doplácet vše najednou, nebo sestavíme splátkový kalendář a něco mi sleví za dobu, kdy jsem prostory nemohla užívat. Podrobnosti vyřešíme, až situace pomine, a jak jsem zmínila, ani nevíme, kdy to bude… Zálohy na teplo a vodu ale platím průběžně.
Ale každý takové štěstí neměl. Hlavně když jde například o osamělou ženu s dětmi, tak to pro ni musí být hrozné. My kadeřníci jsme zvyklí, že nemáme měsíční, ale denní výplatu.
Teď například, když jedna paní s dvěma dětmi, na které nedostane ani ošetřovné, šla jeden den z práce a nesla si nákup za 600 korun – které vydělala po odečtení nákladů. Ale druhý den už si nevydělá a nemá vůbec na nic. Tyto rodiny stát nechal skoro šest neděl čekat, než jim začal posílat kompenzaci 25 tisíc korun za jeden a půl měsíce. To samo o sobě není pro tři čtyři lidi ani životní minimum, navíc to má pokrýt ztráty (výdaje) v podnikání. Myslím, že pro řadu žen bylo uplynulých šest týdnů opravdu těžkých. Jsem moc ráda, že mám doma chlapa, protože teď už nakupuje on.
Sice jsme zažádali o odklad hypotéky, ale přesto si splátku banka strhla. Nemáme od ní žádnou reakci.
Vy sama jste si už od státu o něco požádala, o „pětadvacítku“?
No, nakonec ano… Původně jsem nechtěla, protože jsem byla naštvaná.
Ošetřovné se vás už netýká?
Ne, děti už mám starší. Dcera například musela oželet maturitní ples. Uvidíme, jak to vůbec bude s maturitní zkouškou. To je na tom asi to nejhorší, včetně přijímacích zkoušek na vysokou školu. Je to velká nejistota a každý den přináší jiné informace. Je z toho už nervózní.
U syna rovněž nevíme, zda ještě vůbec půjde do školy – jestli máme zajet na internát pro věci, nebo ne.
Politici každou chvíli něco vyhlásí, lidé začnou telefonovat na všechny strany, protože potřebují více informací. Ale ani školy, ani my, nikdo ty potřebné informace nemá.
Chápu, že v mnohém to neví ani vláda…
Ano, za normálních okolností jsou vždy na všechno předpisy do takových detailů, že je to až absurdní, teď je to jak střílení „od boku“, že ano?
Přesně tak. Za normální situace máme hygienické nařízení, že mám kolikrát pocit – oni si asi myslí, že v tom kadeřnictví snad operujeme. A jak to bude teď?
Mimochodem, do těch opatření v souvislosti s dezinfekcí a ochrannými pomůckami se promítá spousta peněz, a to se bohužel pak odrazí i v cenách služby pro zákazníka.
Zároveň je otázka, kolik lidí mezitím přišlo o práci, nebo zůstali jen na 60 procentech platu. Budou na holiče vůbec mít? Napoprvé teď ano, když vidím, jak jsou zoufalí. Ale kdy napodruhé? A jestli zvládnou přijít za tu cenu, která bude nastavena.
Z toho vyplývá, že dopad na vás jako kadeřníky může být v jakýchsi vlnách: Teď se vás zákazníci nemohou dočkat, tak budete mít nával. Pak ale může nastat chvíli útlum z důvodu, že budou lidé obracet korunu a zvažovat, na co ano. V tu chvíli vám už ale vláda žádné kompenzace dávat nebude…
Jsou tací, kteří si myslí, že to třeba zvládnou doma. A je pravda, že řada žen velmi často první šetří na sobě. I když jsem přesvědčena, že každá žena si kadeřníka zaslouží. Na druhou stranu vím, že dokážeme upozadit nejdřív sebe, když je nouze.
Zejména kadeřníci, kteří mají zaměstnance, jsou ve velkém problému, ti to mají nejhorší: Nevědí, zda se zadluží, a jestli se jim to vrátí a budou vše muset směřovat nejdřív na výplaty…
Je pravda, že řada zaměstnavatelů jsou OSVČ, které si občas některý politik vezme nemístně do úst se slovy o „parazitech“. Krize opět ukazuje něco jiného…
Přesně tak. Každý chce elektrikáře nebo instalatéra hned, a pak někde zazní, že okrádají lidi, nebo stát – že prý „nic neplatí“. Vždyť si jako živnostník za sebe zaplatíte úplně všechno. V životě jsem nic neukradla. Všechny své peníze jsem si v kadeřnictví odstála, celý den na nohách, s rukama nahoře. Odčuchala jsem si všechnu tu chemii, v celém těle mám zapíchané vlasy.
Nemám zadarmo nic, zaplatím za sebe vše, co mi stát řekne. A jistotu, 60 procent platu, placenou dovolenou ani nic takového nemáme.
Mnozí teď brečí, že mají jen 60 procent platu – je mi jich líto, ale je mi také líto člověka, kdo jim teď těch 60 procent platu musí dát, když nic nevydělává!
Koukám, že jste měla hodně času na přemýšlení, na rozjímání, bilancování a úvahy o podnikání…
To ano. Jedna kosmetička dospěla během nouzového stavu k tomu, že chce zavřít úplně. Taky jsem přemýšlela, zda svou činnost nedělat nějak jinak – například se zaměřit více na školení, která jako technolog Aloxxi vedu, a nechat si jen pár zákaznic. Jestli je nutné platit nájem tam, kde jsem, nebo ten provoz nějak změnit, protože popravdě nechci zase žít v kolotoči, v jakém jsem žila předtím. Ale asi to tak zase dopadne…
Od kadeřníků ze školení Aloxxi, po kterých jezdím po republice, mám různé poznatky. Jedna kadeřnice se rozhodla zrušit zaměstnance, se všemi se vyrovnala a je odhodlaná dělat „jen na sebe“ a trichologii. Nechci říkat – lidi, koukněte, co se vám může stát... Jen, že se i takové změny dějí. U řady kolegů, kteří jsou v mém věku, mě to přitom velmi překvapilo. Myslela jsem si, jak jsou „rozjetí“, jak chtějí do světa, školení, veletrhy, a najednou se úplně stáhli.
Je pravda, že já sama, když jsme u toho přemýšlení, jsem prací přišla o čuch, o chuť, když jsme používali zpočátku jen dvě značky. Co jsem přešla na přírodní Aloxxi, postupně zjišťuji, že voní bláto a že cítím i jablko. A pokaždé mě to udiví.
Jaké doporučení, radu, byste vzkázala zákazníkům českých kadeřníků?
Myslím, že je potřeba, aby lidé prostě vydrželi, aby byli trpěliví. Vlasy prostě rostou, ale nebolí to. Nic se nestane – vždyť teď chodí skoro všichni s neobarvenými odrosty. Nikdo to teď neřeší, jestli ten druhý má odrosty a přerostlý účes. Každý teď funí do roušky, má zamlžené brýle a je rád, že je rád.
Věřím, že během prvních deseti dnů, až otevřu, vše doženu... Když mi přijde pomoci moje mamka, po které jsem salon převzala. Když tam budu od rána do večera, víkendy i svátky, tak ten jeden měsíc doženu. Někteří si mezitím něco už udělali doma, tak to nebude tak akutní jako u složitějších věcí, které si nemohou udělat sami.
Už vím, jak lidi dobře objednávat – kdo je důchodce, kdo učitelka, tak samozřejmě nedávám některé lidi tam, kde vím, že to místo potřebuje někdo vzhledem ke svému povolání.
Na své zákazníky a svoji krásnou práci se těším, ale hlavně jde o to, aby nás co nejvíce zůstalo zdravých. Nechci myslet na to, že když mi sem přijde jeden nakažený, já to chytnu, tak na kolik klientů to do večera mohu přenést jako přenašeč, než se o nákaze dozvíme…
Sice mě situace ekonomicky zatěžuje, ale to, že jsem opatrná, je v zájmu mém i mých zákazníků. Chráním svým přístupem i je.
Mostecká Ester Ratiborská, majitelka studia Šarm v ulici Československé armády.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Lucie Bartoš
