Jiří Strach například konstatoval, že atmosféra vánoční pospolitosti v Česku dlouho nevydrží: „Všichni se dojímáme u koled, jsme na sebe hodní, ale vydrží nám to tak do Štěpána. Pak se zase rveme jak koně…“ Na to kardinál Stracha nabádal, aby si vzpomněl na atmosféru listopadu 1989. „Jak jsme si na těch náměstích najednou byli blízcí a vůbec jsme se neptali: byl to svazák? Byl támhleten chlap v partaji? Když jsme byli jako Škodovka v Plzni na náměstí Republiky, tak s námi pochodovali i milicionáři. Naštěstí už ne v uniformách, už byli v civilu. Čili já myslím, že ta změna nálady je jeden z důkazů, že to betlémské nemluvňátko nemá dosah jenom do rodiny a k nejbližším. Ono skutečně zasahuje společnost,“ mínil arcibiskup pražský.
Duka si se Strachem také notoval u stýskání na dnešní dobu. Kardinál tvrdil, že Lisabonská smlouva mimo jiné popřela i Havlovo slavné poselství o pravdě a lásce. „Protože z preambule vyškrtla kořeny anticko-židovsko-křesťanské. Bez toho nemůžeme žít. Tady má pravdu papež František, když říká, že jsme byli svědky mnoha epochálních změn. Myslím si, že i když patřím k jiné generaci než vy, tak přece jenom jsme mnoho epochálních změn zažili. Naším nebezpečím ale je, že přichází doba odstranění celé epochy. Snaha celou epochu popřít! V tom vidím velký problém.“
Strach dodal, že to začíná popřením existence mužů a žen. „Jistě, vezměme třeba tu genderovou ideologii. Co potom zbude z Písně písní? Co zbude z Manon Lescaut? Co zbude z celé vaší tvorby?“ souhlasil Duka. A přidal historku: „Nedávno navštívila zdejší výstavu o Václavu IV. jedna kunsthistorička ze sousední země a pravila: ‚Ta výstava není genderově vyvážená! Kolik vy tady máte těch madon?‘“
Režisér Strach v této souvislosti připomenul proslavené kázání profesora Piťhy. Dominik Duka řekl, že věděl, co Piťha bude kázat a dodal, že takto vystupovali i bibličtí prorokové. „Piťhovo kázání pro mě je biblickou hyperbolou. Když Kristus hovoří, tak často v paradigmatech, v literárních figurách semitské kultury, která miluje nadsázku, protože ona je emotivní. Následná kritika Piťhy ukázala jednu velikou bolest naší doby. Nedostatečnost vzdělanosti. Kdo zná dějiny literatury a literárních forem, tak ví, že v tomto smyslu je Piťha mistr. Já bych tuto formu asi neužil, ale on zatřásl stromem. A když chcete zatřást stromem, tak tušíte, že budou padat hrušky nebo jablka. Ten strom naší společnosti právě takový otřes potřeboval,“ tvrdil kardinál. Strach ještě dodal, že když mohou liberální kazatelé hlásat, co se jim zlíbí, měl by tuto možnost mít i Piťha.
Fotogalerie: - Mše za Karla Gotta
„Víte, co by genderisté měli v první řadě udělat? Vzít kladiva a autogen a zlikvidovat v Karolinu sochu Mistra Jana Husa. Protože, když se k němu hlásí, tak si musí uvědomit, že Hus by je všechny odsoudil,“ přisadil si arcibiskup. „Mohu já každému slovu vkládat jakýkoliv pojem? Jestliže to učiním, tak z řeči přestane být nástroj dorozumění a stane se katastrofou. Čili musím skutečně přijmout danosti, které jsou,“ doplnil.
Došlo i na zástupce opačné církevní větve, na kněze Tomáše Halíka. Jiří Strach řekl, že pokud mu někdo na place hází klacky pod nohy, tak má svaté právo jako režisér tohoto člověka vyhodit. Duka ale opáčil, že to on udělat nemůže a ani nechce. „Jestliže s některým člověkem jdete kus života, mnohé spolu prožijete, spolupracujete, tak není úplně snadné říct mu: zmiz! Přestože je mnoho věcí, se kterými třeba nebudeme souhlasit, to už je dané odlišnou povahou, studiem… Zkrátka se udělal kus práce, která se dělala společně. A kdo z nás neví, že někdy šlápne vedle?“ tázal se. Dodal, že Tomáš Halík má jinou životní zkušenost a nezažil perzekuci církve v letech padesátých.
„Já myslím, že tady je jeden problém, který zasáhl společnost: příšerná nenávist. Jestliže není po mém, tak budu dělat všechno proti. Neumíme být skutečnými demokraty. O tom mě naučil táta, vždycky mi říkal: ‚Pamatuj si, demokracii jsem se naučil u britského královského letectva. Zdravili jsme jenom nejvyšší důstojníky, ale když se šlo na oběd s ešusem, platilo kdo dřív přijde, ten dřív mele – bez ohledu na hodnost.‘ Tam byly skutečné zásady. Takové neměla ani rakouská armáda, ani legionáři,‘ dodal ještě kardinál, s tím, že celý život je příliš zpolitizovaný, život společenský, kulturní i náboženský.
V souvislosti s církví přišlo i téma zneužívání chlapců církevními činiteli. Jiří Strach zmínil výrok Miloše Zemana, že by se problém dal vyřešit zrušením celibátu. „Já mu to někdy vysvětlím... Ale to je zbytečný, to jsou ty jeho bonmoty,“ odtušil Duka. Režisér pak zmínil kritiku na Dukovu adresu, že se příliš „kamarádí s prezidenty“.
Fotogalerie: - Mše za Havla
„Vezmu to popořádku. Přátelství s Václavem Havlem bylo muklovské a já jsem vždycky měl a mám doposud vůči němu velkou úctu. Aby se stal prezidentem, o to jsem skutečně stál od doby věznění a také jsem ho navrhoval, když jsme tam sestavovali tajně budoucí vládu,“ prohlásil kardinál a dodal, že při tajném sestavování dali Dienstbierovi ministerstvo zahraničí, inženýru Valešovi ministerstvo obchodu a Václavu Havlovi chtěli dát ministerstvo kultury. „V tom momentě jsem se vzepřel. Ne, najděte někoho jinýho! Václav Havel bude prezident republiky! A na tom si stojím a mám na to svědky,“ popsal příhodu z vězení.
S Václavem Klausem se prý dlouho hledali, ale vzájemně se respektovali a měli spolu mnohé debaty. A Miloš Zeman? „Znám ho hodně roků. Nejenom, že byl na té letenské tribuně, ale když byl v penzi na Vysočině, vždycky jezdíval na Velehrad a tam jsme leccos prodiskutovali. U málokterého politika vidím tolik vhledu do církevněpolitických a mezinárodněpolitických otázek. A za ta léta znám trošku i jeho osobní život, jeho těžkosti a problémy. Lhal bych, kdybych řekl, že nejsme v přátelském kontaktu. Ale že si občas nerozumíme, to je taky pravda,“ uzavřel vztahy s prezidenty Dominik Duka, primas český a arcibiskup pražský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
