Pátečním hlasováním o nedůvěře vládě se uzavřela další z etap tažení proti Andreji Babišovi, která měla za cíl odstavit předsedu hnutí ANO z funkce premiéra. Tu odstartovalo „průlomové svědectví v kauze Čapí hnízdo“, jak na Seznamu Zprávy označovali reportáž Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka, kteří „vypátrali“ syna Andreje Babiše. „Z těch mnoha mediálních výstupů, jimiž Andrej Babiš v souvislosti s touto reportáží prošel, se zastavím u jeho posledních televizních vystoupení na Barrandově, na Nově a v České televizi. Chtěl bych ocenit jednu po mém soudu nejzajímavější věc, že se premiér nenechal příliš unést emocemi, že zvládl ty pro něj určitě velmi nepříjemné situace a rozhovory v naprostém klidu, že racionálně odargumentoval to, co jest mu dáváno za vinu, tedy dění kolem jeho syna,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Už před týdnem přitom kauzu, s níž dvojice reportérů přišla, hodnotil jako velice podivnou. „Řekněme podezřelou, protože práce těch dvou novinářů vypadá na první pohled jako objednaná a účelová. Ostatně potvrdil to v neděli pan Kubík, když hovořil o tom, že reportáž sice měli už skoro měsíc natočenou, ale celou tu dobu trvalo, než ji připravili do vysílání. Tak to je opravdu pozoruhodné, když máte natočených dvaadvacet minut a na jedenáct to sestříháte, tak na tom se pracuje zhruba dvě, tři hodiny. Zručný technik to udělá na počkání, ale měsíc se na tom určitě nepracuje, tak to bylo na první pohled účelové. Proto bych v tomhle argumentu byl schopen dát za pravdu panu premiérovi. Ale pro mě osobně bylo vůbec nejzajímavější to, že zvládl ty televizní rozhovory velice pohodově a s přehledem,“ upozorňuje mediální analytik.
Fotogalerie: - Naši důvěru nemáš
Učebnicový příklad pro hysterické pány překřikující se v OVM
Zejména ho oceňuje za rozhovor na Nově kvůli klidu, v němž po celou dobu probíhal. „Neútočil, nepřekřikoval, neskákal do řeči. Tedy předvedl něco, co je v naší politice obecně a v politické komunikaci docela vzácnost, když vidíme různé hysterické pány, jak na sebe pokřikují v různých pořadech typu Otázky VM a podobně. To klidné Babišovo vystoupení na Nově bych dal skoro jako učebnicový příklad toho, jak se má, ale i jak se dá, politicky komunikovat velice těžký, složitý a nepříjemný problém. Další rozhovory v České televizi a na Barrandově už byly zas o něčem jiném. Každá ta televize má svůj žánr a svou image. Třeba na panu Soukupovi je naprosto patrné, že není novinář a jeho moderování je úplně jiné než všech ostatních novinářů. Ale je mi to svým způsobem docela sympatické,“ přiznává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přitom dodává, že ne vždy je ochoten pořady Jaromíra Soukupa sledovat a ne vždy to přesně odpovídá jeho nastavení. „Ale je fakt, že si aspoň nehraje na nějakou okatou ‚nezávislost‘ a ‚nestrannost‘, prostě nezdůrazňuje tyhle jakože novinářské ctnosti, protože vystupuje jako vlastník televize. Také pan Babiš jednou při oslovení použil ‚pane majiteli‘, což přesně vystihl. To oslovení určitě nebylo náhodné, i když to vypadalo, že hledá správné oslovení, protože říct mu ‚pane redaktore‘ nejde, neboť žádný redaktor ani není. To bylo docela zábavné. V České televizi se zase nenechal překřičet, zastavit, vedl si svou a všechny ty rozhovory zvládl s přehledem a klidem, což je obdivuhodné. Aniž bych si troufal dělat mu nějakou diagnózu, tak si myslím, že je to člověk, který v krajní situaci, kdy lítá endorfin do nebetyčných výšek, udrží klid a fazónu,“ míní mediální odborník.
Hrůza z toho, o jaké jedince by se měla naše budoucnost opírat
Připouští, že Andrej Babiš třeba vybouchne potom, co u toho nikdo z nás není, ale samotné rozhovory považuje za důkaz toho, kolik se toho v politice naučil. „Když si vzpomeneme na jeho komunikace zhruba před sedmi lety, kdy zakládal hnutí ANO 2011, tak byl podstatně radikálnější, razantnější řečník a i v mezilidské komunikaci byl velmi neformální. Od té doby se naučil hodně politicky komunikovat a je to znát. To samozřejmě nemělo vliv na hlasování o nedůvěře, ale díky tomu minimálně svým voličům vysvětlil tu kauzu svými argumenty a srozumitelně. A právě ten klid tomu dodal důvěryhodnost, takže bych mu za to dal z politické komunikace jedničku. To je totiž věc, které si málokdo všímá, protože to je taková postranní linie politického i mediálního dění,“ podotýká Petr Žantovský.
Pro druhé téma si vybral úžasnou sobotu 17. listopadu a to podle něj nejzajímavější, co s ní souviselo. „Určitě si všichni všimli transparentu se šibenicí, pan Babiš ji také v těch rozhovorech opakovaně zmiňoval. Všichni si jistě všimli transparentu, na kterém bylo napsáno ‚Miloši, odstup, nebo zemři‘. To jsou opravdu ‚chutné‘ a ‚sympatické‘ projevy, které vypovídají o svých mluvčích či nositelích, že to jsou velice ‚kulturní‘ lidé. Z toho, že bychom asi o ně měli opírat budoucnost naší země, mě docela jímá hrůza a úzkost, protože to už je opravdu – a teď ať se na mě za to slovo nikdo nezlobí – chování lůzy. Tím neříkám, že celý ten zástup na Václavském náměstí byl lůza. Mnoho lidí se tam šlo jistě podívat jenom ze zvědavosti, stejně jako já, ale tyhle projevy ukazují, že jsme od 17. listopadu 1989 pokročili,“ poukazuje mediální analytik.
Fotogalerie: - Korzo Národní
Fotogalerie: - Pochod Za slušné Česko
Šibenice na demonstraci proti migraci vadila, teď je to v pohodě
Před devětadvaceti lety měly transparenty navzdory té pekelné situaci, kdy jsme byli v zajetí totalitního režimu a existenčního nebezpečí či represí, jistou inteligenci a dokonce i jistý vtip. „Vzpomínám si, jak někdo nesl od Albertova transparent s nápisem, který byl citátem Miloše Jakeše z nějakého jeho projevu, nevím, jestli přímo z toho Červeného Hrádku, ale je to možné, a na něm bylo napsáno: ‚My všichni, že jo, chceme tu demogracii‘, psáno schválně s g, což byla páně Jakešova výslovnost tohoto slova, které vždy takto vyslovoval. Tak to mělo svůj vtip. Neviděl jsem tam žádnou šibenici, žádné ‚umři, Jakeši‘, nic takového. Až letos. Když se nad tím zamyslíme, tak to samozřejmě vyvolává řadu otázek,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Tomio Okamura
Třeba tu při vzpomínce na demonstraci proti migraci, na níž se také nějaká šibenice objevila. „Tehdy tam řečnil pan Okamura a další, byly tam vyfoceny holé lebky právě s tou šibenicí a toho byla média plná. Neustále o tom všichni diskutovali, že to je nepřípustné, odporné, zatímco teď tu šibenici naše ‚zlatá‘ mainstreamová média nějak cíleně pomíjejí, jako by nebyla. Nebo že by byla správně? Že by byla konečně otočena tím správným směrem? No to si můžeme odpovídat podle svých vlastních spekulací. Ale je to důsledek toho, jak s námi mluví naši volení zástupci. Vybral jsem několik reakcí od některých z nich k tomu vyhození květin od Okamury, Babiše a Zemana do koše těmi aktivisty, míněno křiklouny, co tam byli od brzkých ranních hodin, aby se dostali co nejblíž k památníčku 17. listopadu a mohli se dostat do fyzického kontaktu s těmi, kteří tam přicházeli,“ avizuje mediální odborník.
Potlesk normalizačnímu komunistovi, urážky účastníkovi 17. listopadu
A ti dávali patřičně najevo své sympatie, nebo antipatie podle toho, kdo je u nich momentálně v kurzu. „Je samozřejmě bizarní, když tam přinesl kytku pan Jakl jako spolupracovník Václava Klause, a oni tam na něj hvízdali a křičeli velmi urážlivá slova. Ani si totiž neuvědomovali takovou drobnost, že pan Jakl 17. listopadu 1989 na té Národní třídě opravdu byl. A přes záda opravdu dostal jako i mnozí další, ale na rozdíl od těch mnohých, kteří tam buď tehdy nebyli, nebo třeba ještě ani nebyli na světě, co já vím. Ale dnes mají strašně velká ramena a velkou odvahu pokřikovat na kdekoho zcela bez ohledu na realitu. To se potom ukázalo vlastně i naruby, když při příchodu pana Štěcha, místopředsedy Senátu, skandovali ‚Děkujeme Senátu‘ a tleskali mu,“ pozastavuje se Petr Žantovský.
Moc by ho zajímalo, kdo z přítomných věděl, že Milan Štěch byl celá normalizační léta v komunistické straně a zcela jistě nebyl 17. listopadu před devětadvaceti lety mezi demonstrujícími na Národní třídě. „Ale od té doby se z něj stal takový rychlokvašený demokrat jenom proto, že svoji kariéru chtěl protáhnout i do nových časů. A povedlo se mu to. Byl šéfem odborů, pak byl dokonce předsedou Senátu, tedy druhým nejvyšším ústavním činitelem. To je opravdu strašná věc. K tomu přidám jeden zážitek z poslední doby. Když jsem byl před týdnem v televizi Prima na besedě spolu s panem Znojem, panem Tomským a panem Mrklasem právě k tématu Babiš a spol., tak nám nějaký divák položil otázku, co říkáme tomu, že Babiš vlastně přibral ke vládnutí komunisty. A já jsem na to reagoval tak, což chci teď zopakovat, že to je strašné a bezpříkladné pokrytectví,“ tvrdí mediální analytik.
Spojení Kalousek a vyšší princip mravní je vrcholem cynismu
K tomu ho vede skutečnost, že komunisté jsou u moci nejméně dvacet let, od roku 1998, kdy jim začaly stoupat preference a kdy ostatní strany – minimálně ODS a ČSSD – je začaly brát vážně a přestaly je veřejně ostrakizovat. „To navzdory tzv, bohumínskému usnesení ČSSD, které sice platí, ale nikdo ho nebral vážně. V roce 2002 dostali komunisti 19 procent a měli 41 poslanců, to byl jejich nejlepší výsledek v polistopadové historii, tak přece u té moci nějak jsou celá ta léta. A říkat, že Babiš přitáhl komunisty k moci, je opravdu velké pokrytectví. Tím spíš, že komunisti mají dnes sedm, osm procent a jsou na nejnižším výsledku za poslední léta. Takže to je všechno série účelových pokryteckých prohlášení a vyjádření,“ nepochybuje Petr Žantovský.
Květiny v koši, šibenice ani transparenty ‚Miloši, odstup, nebo zemři‘ nepovažuje za náhodu. Pro ilustraci vybírá reakce politiků, kteří nad tím bezostyšně pomlaskávali. „Tak Miroslav Kalousek zaperlil jako vždy nejvíc, když si vzal poněkud kacířsky do úst citaci ‚Z hlediska vyššího principu mravního vyhodit květiny, které estébák položil k památníku boje za demokracii a svobodu, není vandalismus‘. To je hodně za hranou čehokoli představitelného. Už samo srovnání mi navozuje Topolánkovu ‚osvětimskou lež‘ nebo noc dlouhých nožů, kdy pan expremiér také sahal k historickým analogiím naprosto bezhlavě, bez souvislosti a taky bez ohledu na citlivost těch historických témat. Vzít si do úst tuhle větu z Vyššího principu, jak ji známe od Františka Smolíka z filmu Jiřího Krejčíka, je hodně velký cynismus, který vypovídá o panu Kalouskovi absolutně všechno a k tomu není vůbec co dodat,“ myslí si mediální odborník.
Předseda ODS má pro vandaly pochopení, přidala se i Němcová
Ti, co se takto vyjadřují, podněcují ty vandaly na Národní třídě, aby tam urážlivě pokřikovali a házeli do koše kytky od ústavních činitelů. „Zaujal mě také pan Fiala, předseda ODS, který to pochopil jako občanskou nespokojenost a vyjádřil pochopení pro rozhořčení těch lidí na Národní třídě těmito slovy: ‚Rozhořčení lidí absolutně rozumím‘. Paní Němcová zase prohlásila: ‚Umím si představit, že jestli to byl někdo, kdo tady byl v devětaosmdesátém a mlátili ho tu obuškem, tak že se těžko smiřuje s tím, že ten, kdo tehdy s tou mocí spolupracoval a byl u StB a byl komunista, že sem teď chodí‘. Tak tedy pravila paní Němcová. No o tom, kdo byl, nebo nebyl komunista, kdo byl, nebo nebyl na Národní třídě, už jsem mluvil, takže to nechám bez většího komentáře,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Poslankyně ODS navíc v nedělním televizním rozhovoru pro Seznam Zprávy pronesla zajímavou tezi, že je společnost rozdělená a je „velmi složité ji spojovat, protože hlavní moc se odvíjí od prezidenta a od premiéra“. „Nuže, to je velmi zajímavá věta, protože podle naší Ústavy prezident a premiér jsou v exekutivní poloze nejdůležitějšími postavami celé politické scény. Takže jestli se to paní Němcové nelíbí, tak by si měla doplnit znalost české Ústavy. A jestli je společnost rozdělená, což je možné, ale spíš se mi to jeví jako velká floskule, tak je rozdělená úplně jiným způsobem a z jiných příčin. Ti, kdo ji rozdělují, a to jsme si říkali už minule, nejsou Zeman s Babišem nebo někdo takový, ale právě lidé jako pan Kalousek nebo paní Němcová,“ připomíná mediální analytik.
Hrubián z ředitelny si za portréty v kompostu přišel na sto tisíc
Právě oni svoji očividnou radikálností a podporováním všeho agresívního v lidech přispívají k rozdělování společnosti. „Nevšiml jsem si za poslední léta, že by paní Němcová společnost spojovala, to tedy opravdu ne. Sleduji její televizní i jiné výstupy dost pozorně, protože ji znám hromadu let. Mám pocit, že právě ona se velice zradikalizovala, dříve to byla uměřená dáma, sympatická, usměvavá, která byla v ODS symbolem klidu a uvážlivosti. Dnes, jak se celá ta politika radikalizuje a hrubne, tak s lidmi, jako je pan Kalousek, paní Langšádlová nebo pan Farský, se i ona stává radikální bojovnicí. A myslím, že jí to nesluší, že by se mohla vrátit ke své bývalé image, že jí to sedlo mnohem víc. Hlavně by tedy nemusela říkat ty věty, které teď říká na podporu svého stávajícího postoje,“ doporučuje Petr Žantovský.
Ale radikalizace a hrubiánství se netýkají jen politiky a těch, co se v ní pohybují, ale i těch, kteří v křesílku ředitele školy bobtnají vlastní důležitostí. „Ve středu jsem se na Seznam Zprávy dočetl informaci podepsanou Radkem Nohlem, že ředitel gymnázia Zdeněk Bergman z Teplic, který na Facebooku napsal pokyn školníkovi, aby zahrabal do kompostu školní portréty prezidenta Miloše Zemana, nebyl, jak bylo původně avizováno, nějak kázeňsky řešen ze strany svých nadřízených, což je Ústecký kraj, zřizovatel školy, ale naopak dostal jednorázovou mimořádnou odměnu ve výši 95 tisíc korun. Tak to mě – musím říci – zvedlo ze židle jako máloco v posledních dnech,“ přiznává mediální odborník.
Drzost, samolibost, arogance a s tím řídí školu a vychovává studenty
Jde o téhož ředitele, který v roce 2014 nechal sundat Zemanovy portréty ze tříd svého gymnázia. „To samo o sobě je naprosto nepřijatelné, protože je standardní mít na veřejných místech, ve školách i v úřadech portréty hlavy státu. Vždy to tak bylo, ať se prezident jmenoval Havel nebo Klaus. Tohle je zase jenom výraz nedostatečné dospělosti, drzosti, samolibosti a arogance toho ředitele, který tohle dělá. Teď sice tvrdí, že pokyn školníkovi o zahrabání portrétů do kompostu byl v nadsázce, nicméně kdo to má posoudit, jestli svá facebooková sdělení myslí v nadsázce, nebo úplně vážně. V tomto ohledu mi chybí smysl pro tento typ humoru. Jak se říká, za všechny své dobré skutky budete po zásluze potrestáni. No a mně tuhne úsměv, když vidím, že on byl za tenhle skutek z rozhodnutí krajských zastupitelů odměněn téměř sto tisíci. Tak to je docela nářez,“ nevěřícně kroutí Petr Žantovský hlavou.
Ing. Miloš Zeman
To jen přispívá k tomu, že si všichni teď postmoderně budeme říkat, že všechno smíme, že všechno můžeme. „Příště budeme na veřejné činitele házet nějaké exkrementy zabalené třeba v pytlíku a budeme se náramně bavit, jak jim stékají po sakách. Nebo nevím, co budeme dělat, co je ještě horšího. Pochopitelně horší je atentát. Teď neříkám, že pan ředitel teplického gymnázia směřuje k něčemu takhle radikálnímu. Ale tohle není projev svobody myšlení, to je projev nedostatku občanské kultury a nedostatku dospělosti. A tenhle člověk má potom učit a vychovávat mladé lidi, kteří vstupují do života. Jakými vzory se mají řídit? Tímhletím? Touto arogancí a touto neskutečnou drzostí? No pokud ano, tak nás asi nic moc pěkného nečeká,“ uvědomuje si mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
