Který prezident podle vás udělal pro naši zemi nejvíce?Anketa
Netradičně pochvalou začíná přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Už jsem tu několikrát pochválil, ale i několikrát velice kritizoval novináře Jiřího X. Doležala z Reflexu. Dnes ho budu chválit. Znám ho už od poloviny osmdesátých let, jsme skoro vrstevníci, znám celou jeho životní anabázi od studia psychologie až po novinářství nebo propagaci marihuany. Je to velmi svérázný člověk. To, že vyvolává rozmanité typy reakcí, znamená, že přece jen je v něm jistá neobyčejnost. Když někdo vyvolává jednoznačně negativní nebo jednoznačně pozitivní reakce, je to podezřelé, protože pak ten člověk asi něco skrývá, nebo nemá co říct a je nudný nebo prázdný. Doležal kolem sebe celoživotně mlátí hlava nehlava a padni komu padni, jak se říká, a čas od času se trefí a čas od času tne vedle. To se stane každému,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jeho pozornost si tentokrát vysloužil text, který pod titulkem „Pohřeb Kočkových: Jak jsem se styděl za své spoluobčany“ vyšel v pondělí. „O čem to je, napovídá titulek. Doležal popisuje, jak byl svědkem toho, co se dělo na náměstí Jiřího z Poděbrad, když se tam v kostele konal pohřeb mladého Jana Kočky. Popisuje, co a jak se dělo i kolik lidí tam bylo. Ta reportážní část je naprosto standardní a neutrální, velmi dobrá je komentářová část , v níž konstatuje, že si pak sedl doma k facebooku a podíval se, jak negativně naši spoluobčané reagují na ten pompézní pohřeb mladého Kočky. A vyslovuje domněnku, s níž se dá docela souhlasit, že častým motivem té nenávistnosti nebo nevlídného postoje je závist, protože Kočkovi jsou jedni z nejbohatších lidí v Praze a dávají to náležitě najevo,“ poznamenává mediální analytik.
Proti zablokování dopravy při Prague Pride nikdo neprotestoval
Jako všichni světští si dávají záležet na tom, aby byli pompézní, aby měli hodně kočárů, hodně koní a hodně všeho. „Tak pořádají i své pohřby. Koneckonců, když byl pohřeb Václava Kočky mladšího, kterého zavraždil pan Ďuričko, tak to nevypadalo jinak, jenom se to konalo na Bělohorské, a nikoli na Jiřáku. Je to úplně normální situace, a to, že na ni lidé reagovali negativně pro tu pompéznost je podle Doležala – a musím říct, že i podle mě – poněkud varující. Protože pokud měl někdo něco kritizovat a po právu, tak je to, že mladý Kočka při té havárii zabil jiného člověka. To je věc, která je úplně mimo kategorii, která nijak neubírá na tragice smrti mladého Kočky, ale dává to jakousi relaci k celému pohledu na věc. Ale nijak to nesouvisí s funusem samotným,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Důvodem k pochvale pro J. X. Doležala je však samotný závěr článku. „Autor si v něm klade otázku, když lidé na sociálních sítích vyjadřují takové pohoršení nad tím, že Kočkova rodina zablokovala na dvacet minut kus Vinohradské ulice mezi náměstím Jiřího z Poděbrad a Florou, proč – a teď bych citoval Doležala – ‚nebyli pohoršeni, když: byla v Praze omezena doprava proto, že sexuální menšiny demonstrovaly, že jsou sexuálními menšinami s chutí (Prague Pride) a drogové menšiny demonstrovaly, že jsou drogovými menšinami s chutí (Million Marihuana March), nebo když byla v Praze omezena doprava proto, že někdo někam pro zábavu běžel (Prague Marathon), nebo když byla v Praze omezena doprava proto, že sem Miloš Zeman pozval čínského komunistu‘. Tím je míněn prezident Si Ťin-pching,“ podotýká mediální odborník.
Společenská pokryteckost a používání dvojího metru
Je přesvědčen, že Jiří X. Doležal si položil velmi správné otázky a poněkud poodhalil naši společenskou pokryteckost. „Nebo dvojí metr, který používáme. Proč nám tedy nevadí, když se Praha téměř uzavře a stane se obleženým městem jen proto, že v jeho centru pochodují gayové a lesby, běhají maratónci nebo pochodují propagátoři marihuany? To je skutečně s podivem a je to výraz určité dřímající xenofobie v nás. Ta není vůči národnosti, rase nebo etnicitě, ale vůči penězům. To je ta závist, jak vyjadřuje to rčení o sousedově praseti. Soused má větší a hezčí prase, tak ať mu chcípne. Ne abych se já o to vlastní staral. To je docela přesné vystižení té hodně nepěkné vlastnosti, kterou v sobě mnozí z nás nosí, a Doležal to odhalil u příležitosti této události. A já mu za to dávám puntík za nejlepší článek tohoto týdne,“ zdůvodňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Po druhém tématu sáhl proto, že nelze pominout skutečnost, že Andrej Babiš, respektive svěřenský fond, který vlastní Mafru, nakoupil další akvizice, a to Bauer Media. „Na české mapě vlastnictví médií se dějí zajímavé věci. A vlastně nejen české. Dočetl jsem se, že Daniel Křetínský chystá jednu velkou zahraniční akvizici. Čili není to jenom Babiš, respektive jeho svěřenský fond, jsou to i ostatní podnikatelé v médiích. Koneckonců i Ivan Zach v Primě se také nějakým způsobem emancipoval od spoluvlastníků. Je to docela zajímavý trend, který nám v budoucnu ukáže, co to všechno znamená. Protože to, že si Andrej Babiš koupil v roce 2013 MF Dnes, respektive Mafru, bylo možné jednoznačně interpretovat jako pokus o to mít v ruce nějaká silná média, která budou schopna ovlivnit – řekněme – voličskou náladu veřejnosti,“ poukazuje mediální analytik.
Koupit Cosmopolitan a Rytmus života je čistě byznysová záležitost
„Osobně si myslím, že hlavní důvod, proč Andrej Babiš tehdy koupil Mafru, a ne třeba Ringier, který byl také na prodej a který později koupil právě Křetínský, nebyl v tom, aby bezprostředně podnikal v médiích, nebo aby o něm MF Dnes psala hezky, nebo spíš nepsala špatně nebo nepravdivě. Jinak než vlastnictvím se toho domoci nemohl, což si myslím, že je celkem pochopitelné. Ale je to událost stará pět let. Čerstvě ale pan Babiš, respektive to jeho impérium, vstupuje do zábavního podniku. Bauer Media je zábavní podnik. Víme, že tam patří Cosmopolitan, Chvilka pro tebe, Rytmus života, Pestrý svět a podobné záležitosti, taky nějaké časopisy pro děti, pro dívky, pro ženy, programový časopis Televize a tak dále,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jsou to tedy zábavní produkty, těžko proto hledat nějaké politické zájmy nebo politický důvod. „Jsem velice zvědavý, protože ta událost je relativně nová, jak na to budou všichni ti naši mediální mudrlanti reagovat, jak mu budou předhazovat zase nějaké vedlejší úmysly nebo záměry. Myslím, že v tomto případě jde opravdu jenom o peníze. To, že svěřenský fond Andreje Babiše koupil Bauer Media, znamená, že firma Bauer Media je ve zdravé kondici, protože pan Babiš by nekupoval špatný podnik, na to je příliš zkušený obchodník. A Bauer Media by se neprodávala v době, kdy by její cena byla dole z důvodu nějaké nekvality nebo nějakého neúspěchu. Čili já sázím na to, že se jedná čistě o byznysovou věc a jako takovou bych ji vždy prezentoval,“ vysvětluje mediální odborník.
Konspirativismus a ryzí paranoia sociologa a teoretika médií
Proto ho tolik udivila věta „Nápadná konzumní přitažlivost časopisů bude nenápadně posilovat efektivitu volebních kampaní ANO,“, kterou pro Deník Referendum pronesl docent Jaromír Volek z Masarykovy univerzity. „To už je čistý konspirativismus a ryzí paranoia. A nepatří to do seriózní mediální analýzy a pana docenta Volka to není hodno. Myslím, že tohle je tak politické a zájmové vyjádření, že z něj úplně jak sláma z bot čouhá, že Volek pana Babiše nesnáší. Dobrá, může být, každý máme své voličské preference. Ale když se zabývám mediální analýzou nebo analýzou mediálních a politických jevů, tak bych měl ty preference nechat za dveřmi, a ne je promítat do svých tzv. odborných analýz. Tohle je podle mě zavádějící věta, která má jenom hodit bahno na Andreje Babiše. Nic víc, nic méně,“ myslí si Petr Žantovský.
Na závěr si nechal glosu k jedné pravidelné akci, na niž vždy dostane pozvánku. „Nevím, proč mi ji posílají, ale jsem rád, aspoň jsem informovaný. Je z americké ambasády, a to na seminář Člověk a média, už třiatřicátý. Pořádají zhruba dvakrát do roka už mnoho let tematickou diskusi lidí od médií o médiích. Proč to dělají na americké ambasádě, si asi dokážeme představit všichni. Důvod je zřejmý, protože jde o součást propagandistické války, která tu je vedena. A je vedena nikoli mezi Západem a Východem, ale mezi příznivci tzv. liberální demokracie a příznivci demokracie, když se podržím terminologie, kterou použil velice přesně Václav Klaus v manifestu svého Institutu letos v červnu. Při pohledu na dřívější semináře je naprosto jasné, proč, jak a kdy jsou témata v cyklu Člověk a média vybírána,“ tvrdí mediální analytik.
O ohrožení veřejnoprávních médií řečnili ti, co si je chtěli podmanit
Třeba v době, kdy byla ve své nejžhavější fázi válka na Ukrajině, tak tématem semináře byla ‚Ruská informační válka‘. „A přednášeli o tom pánové Fištejn a Libor Dvořák, tak je jasné, kudy asi šla diskuse, jak byla zaměřena a jakým způsobem byl každý účastník ovlivňován. V době, kdy Hana Marvanová spolu s různými Fitesy a podobnými obskurními organizacemi přišla s programem na změnu části zákona o České televizi týkající se volby mediálních rad, se na americké ambasádě konal seminář s názvem ‚Ohrožení veřejnoprávních médií‘. To byla doba, kdy si zájmové organizace Fites, Aras a další chtěly podmanit veřejnoprávní média tím, že tam posadí své lidi a nenechají do toho nikoho jiného mluvit. V překladu do češtiny to znamená, že si budou rozdávat kšefty samy mezi sebou a budou samy sebe kontrolovat,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
To by pro ně byla pochopitelně naprosto ideální situace, kdy by měly vliv na použití sedmi miliard na koncesionářských poplatcích od občanů. „V Českém rozhlase je to méně, ale stejně je to docela dobře počitatelná položka. Ale ta iniciativa ‚Svobodu médiím‘, s níž přišla paní Marvanová, byla neúspěšná, protože v zákonodárných sborech narazila na hodně velký odpor napříč politickými stranami. Vzpomínám na tehdejší velmi vášnivý odpor pana poslance Chvojky, nyní předsedy poslaneckého klubu ČSSD, tehdy byl po panu Dienstbierovi ministr pro lidská práva. Na jednom semináři proti těmto velice nestandardním a podezřelým snahám v podstatě privatizovat veřejnoprávní média placená koncesionáři do rukou úzké skupiny lidí zájmově na to navázaných velice razantně vystoupil,“ připomíná mediální odborník.
Nepřijatelné počínání předsedy Rady České televize
Na zmíněném semináři „Ohrožení veřejnoprávních médií“ seděla nejen Hana Marvanová, ale hned vedle ní Jan Bednář, předseda Rady České televize. „Mimochodem to je úžasná věc, protože pan Bednář je redaktor Českého rozhlasu a zároveň předseda Rady České televize. A tento člověk vystupuje na půdě americké ambasády s nějakým vyjádřením, které se má týkat českého legislativního prostředí. To mi přijde velice dramatické a velice nepřijatelné, takže na to upozorňuji. Všechny tyto semináře moderuje David Smoljak, což je mimochodem jeden z iniciátorů a petentů toho pamfletu Svobodu médiím. Ta nejbližší sešlost Člověk a média má podtitul ‚Přímá demokracie – vynález zkázy?‘ Už z názvu je zřejmé, proti komu to je namířené i o čem tam tak asi bude řeč,“ poukazuje Petr Žantovský.
Zaujal ho výčet těch, kteří budou na chystaném semináři mluvit. „Za odborníky na tato témata jsou považováni Kateřina Šafaříková z Respektu, Jakub Horák, který se motal kolem volební kampaně Pirátů, jinak je to syn Jiřího Rumla, nevlastní bratr Jana Rumla a velký oblíbenec serveru Neovlivní.cz. Vzpomínám si na duševní plody Jakuba Horáka z konce devadesátých let, kdy psal do MF Dnes nebo do Lidových novin velmi radikální komentáře, které byly zaměřeny jednoznačně protiklausovsky, protizemanovsky a proti opoziční smlouvě. Byl to takový opravdu pistolnický komentátor. Pamatuji si, že vystupoval pod spoustou různých přídomků jako manažer, producent, scenárista, spisovatel. Je to velmi pilný člověk a k tomu zřejmě také rozumí přímé demokracii. Nevím sice, kde přišel k těm znalostem, nicméně na americké ambasádě vystoupí jako odborník na tuto věc,“ podivuje se mediální analytik.
Média mají v popisu práce spojovat lidi, hlásají ti, co je rozdělují
Dalším z řečníků bude na semináři Daniel Prokop, donedávna ředitel agentury Median, která velice často pracuje pro Českou televizi. „Našel jsem si velice zajímavý rozhovor tohoto sociologa pro Hospodářské noviny z letošního 24. srpna, odcituji první část z titulku: ‚Zeman a Babiš jsou úspěšní, protože umí vytvářet obraz nepřítele‘. Myslím, že i z tohoto velice krátkého titulku si uděláme představu o názorovém světě pana Prokopa. No a to celé samozřejmě opět moderuje pan David Smoljak. Mám za to, že je to zcela jednoznačně propagandistická aktivita, která se odehrává na půdě zahraničního velvyslanectví, respektive Amerického centra, které má stejnou adresu s americkou ambasádou. Pravděpodobně to bude i financováno americkými penězi, to o sobě nepíšou, to jen předpokládám,“ přiznává Petr Žantovský.
Pokud by totiž tyto aktivity byly placeny jinými penězi, nebyl by důvod semináře pořádat na Tržišti na Malé Straně, v ulici Na tržišti, kde sídlí velvyslanectví USA. „Ale to nejbizarnější, co mi přijde opravdu jako totální výsměch, je fakt, že si dali jako motto této konference větu ‚Média mají v popisu práce spojovat lidi‘. Mám takový pocit, že všichni ti lidé, které jsem jmenoval, jsou přesně příkladem novinářů nebo lidí kolem médií, kteří ty ostatní rozdělují, kteří vytvářejí obraz nepřítele, kteří vytvářejí konspirační teorie, kteří dezinformují, kteří vydávají pouze částečné zájmové a takříkajíc cinknuté informace. Ale rozhodně nemohu říci, že by přispívali ke společenské pohodě. Spíše si myslím, že přispívají velice výrazně k rozdělování národa. A to v podstatě jenom proto, aby pak mohli říkat: ‚Hele, národ je rozdělen‘. Ale je to jejich práce,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
