Jako tradičně nemůže v sobotu chybět pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „První zastavení je u mého oblíbeného dezinformačního a konspiračního webu Forum24, který nám přinesl úžasný článek známého konspirátora a dezinformátora Jana Jandourka. Tento článek nese konspirační a dezinformační titulek ‚Exprezident Klaus pokračuje v boji proti liberální demokracii‘. Pan Jandourek si po třech měsících všiml, ale to u Fora24 bývá standardem, že v červnu vyšel nějaký manifest Institutu Václava Klause, který rozlišuje celkem jednoznačně pojmy demokracie a liberální demokracie a odhaluje liberální demokracii jako v podstatě politiku jdoucí k elitokracii a proti demokracii jako takové. Pan Jandourek podrobuje Václava Klause kritice za jeho vystoupení na právnických dnech v Trnavě koncem září, kde mluvil na toto téma,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Václav Klaus upozornil, že spojení pojmů liberální a demokracie není logické a liberální demokracie není demokracie jako taková, ale vyzdvihuje menšiny a většině se vysmívá. „Pro tenhle příklad obvykle používám z bolševismu pocházející starý dobrý vtip, jaký je rozdíl mezi demokracií a lidovou demokracií. Odpověď zní: asi jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou. Je to velmi podobné a Klaus, jak je jeho dobrým akademickým zvykem, k tomu vytvořil poměrně zásadní a dlouhé akademické zdůvodnění, které jsme už citovali na Parlamentních listech. To ovšem bylo v červnu, to pan Jandourek zřejmě ještě nečetl, začal číst až v září. Ve svém článku se pan Jandourek dopouští opakování všech možných přívlastků, epitet a nálepek nalepovaných Václavu Klausovi na čelo i jiné části těla,“ poukazuje mediální analytik.
Demokracie bez přívlastků není tím, čemu by Jandourek rozuměl
Přitom by se od autora při jeho vzdělání – absolvoval Katolickou teologickou fakultu i obor sociologie na Fakultě sociálních věd – čekalo trochu víc. „Je zcela zjevné, že pan Jandourek, který vystudoval sociologii a napsal i nějaké spisy, zřejmě zapomněl na všechny své získané znalosti a stal se z něj pouhý bulvární novinář. Ale proč ne, když ho za to platí. Každý holt musíme z něčeho žít. Takže se na pana Jandourka nezlobme, je to také jenom člověk. A pan Jandourek tady například říká několik věcí, které bych vyzdvihl. Například: ‚Klaus má náklonnost k Rusku a různým autokratům‘. Nevím, z čeho tak usuzuje, ale já jsem si toho nikdy u Václava Klause nevšiml. Znám ho osobně dvaadvacet let, z toho mnoho let jsem s ním spolupracoval poměrně zblízka a žádné jeho náklonnosti k Rusku a autokracii jako takové jsem si nikdy nevšiml,“ tvrdí Petr Žantovský.
Václav Klaus naopak vždy vyjadřoval velmi otevřeně náklonnost k demokracii bez přívlastků, k demokracii volební, k demokracii pluralitní. „To však zřejmě není demokracie, které rozumí pan Jandourek. Ten ve svém článku dále tvrdí, že pan Klaus hlásá konspirační teorie. Nevím, z čeho tak usoudil, v žádném případě to nijak nepodložil žádnou racionální argumentací čili to je možné chápat jen jako běžný blábol a žvást, který patří na dezinformační a konspirační weby typu Forum24. Ale co mě tedy, musím říct, zarazilo asi úplně nejvíc, když pan Jandourek argumentuje větou, že syrské uprchlíky svým bombardováním vyvolávají Rusko a syrský režim,“ pozastavuje se mediální odborník.
Z exodu Syřanů může Rusko vinit jen hodně zdatný dezinformátor
Myslí si, že to je věta, která by zasloužila poměrně zásadní politologické zastavení a vysvětlení. „Protože pokud si pamatuji, tak válka v Sýrii začala z úplně jiných důvodů. Začaly ji protivládní a protiasadovské guerilly, které byly, pokud mám správné informace a čtu ve správných informačních zdrojích, podporovány, financovány a motivovány v rámci celého toho tzv. Arabského jara Spojenými státy. Takže slova o tom, že exodus Syřanů nejprve do Libanonu a Turecka a později i do jiných zemí světa zavinilo Rusko, může pronášet jen opravdu hodně zdatný konspirátor a dezinformátor. A tím zjevně pan Jandourek v tomto článku je. Pokud bychom vyhlásili hitparádu nejblbějšího článku týdne, tak je to nepochybně tento,“ má Petr Žantovský jasno.
Psali jsme:
Pro druhé téma ho inspiroval článek na serveru Echo24. „Začínám tenhle web považovat za docela seriózní a nejen díky článkům Daniela Kaisera, které už jsem několikrát připomínal. Ale tentokrát jsem se dozvěděl z čistě zpravodajského materiálu něco, co jsem nevěděl a z čehož mi poněkud vstaly vlasy na hlavě jak Pippi Dlouhé punčoše. Vyšel tam článek, který se jmenuje ‚ Nová korektnost? Pippi Dlouhá punčocha jako Romka z přistěhovalecké čtvrti‘. Z něj se dozvídáme, že ve Švédsku vyjde slavný dětský román Astrid Lindgrenové Pippi Dlouhá punčocha v poměrně zásadně přepracovaném znění. Už to nebude malá zrzavá holčička s dlouhými copy, která žije s koněm a s opicí a vyvádí poměrně nezvyklé věci, protože má mimořádné schopnosti, ale bude to migrantka, dívka romského původu,“ upozorňuje mediální analytik.
Novináři na vlastní kůži prokázali existenci no-go zón ve Švédsku
Tato „nová Pippi“ žije jako členka tamějších menšin ve čtvrti, která je vyhlášená tím, že v ní pobývají často migranti a lidé jiné než švédské národnosti, což je stockholmská čtvrť Rinkeby. „Tahle čtvrť má pověst tzv. no-go zóny. Slovenský novinář Ľubomír Huďo ve své nejnovější knize Mediální krysy popisuje příběh novinářů, kteří se do tzv. no-go zón ve Švédsku vypravili a s jakým přijetím od lidí, co tam žijí, se setkali. Na vlastní kůži tak prokázali skutečnost, kterou do té doby švédská politická elita – a samozřejmě nejen švédská, ale i v jiných eurounijních zemích – popírala, že nějaké no-go zóny vůbec existují. No-go zóna je to místo, kde žijí ustálené enklávy přistěhovalců nebo nějakých nepřizpůsobivých, jak se u nás hezky česky politicky korektně říká,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Do těchto zón se bojí jezdit hasiči, záchranáři i policie jednoduše proto, že v nich platí jiné zákony. „Neplatí tam zákony Švédska nebo příslušné země, ale zákony komunity, která tam vládne. Tyhle no-go zóny existují třeba ve Francii už velice dlouho. K tomu se traduje jeden takový velice smutný vtip, ale ten už v podstatě není ani vtipem, ale skutečností. ‚Která je druhá nepočetnější národnostní menšina v Marseille? Jsou to Francouzi‘. Která je ta první, asi nemusím napovídat. To je, bohužel, realita dnešní Evropy. A teď se vracím zpátky k té Pippi. Je to úplně totéž jako u nás Lada a kocour Mikeš, což je příběh, o kterém jsem už také dříve mluvil. Přitom Švédsko bývávalo zemí – a myslím, že i pan prezident Zeman ji tak vnímal, i když nevím, jestli ji tak ještě vnímá – kde se mluvilo, konalo i tvořilo svobodně,“ připomíná mediální odborník.
Ze zrzavé copaté a pihovaté Pippi se stává Romka z no-go zóny
Přijde mu zcela neuvěřitelné, jestliže země – v tomto případě Švédsko – připustí, že její ikona dětské literatury se změní tímto způsobem jenom podle účelového politického diktátu. „To je znamení toho, že tato země je na ústupu ze všech civilizačních hodnot a nemusí to být jenom Evropské hodnoty, o nichž budu ještě za chviličku mluvit. Je mi z toho velmi smutno a také mi je líto, jak se tady dočítám v Echu24, že s tím nakonec souhlasili příbuzní a dědicové práv Astrid Lindgrenové údajně proto, že je přesvědčil charitativní ráz celého projektu, když zisk z prodeje knih tvůrci plánují investovat do vzniku dětské knihovny v Bukurešti. Každopádně je to zhůvěřilost,“ je přesvědčen Petr Žantovský.
Těch se ale objevuje čím dál víc, a to samozřejmě i u nás. „Nedávno jsem četl v nějaké studii, že bychom se úplně stejným způsobem mohli zabývat tím, jestli bychom novelu Karla Hynka Máchy Cikáni neměli přepsat na Romové a předělat vlastně celý obsah, protože co kdyby se dnešní Romové četbou knihy Karla Hynka Máchy Cikáni mohli cítit dotčeni a uraženi z důvodu nějaké rasové či jiné diskriminace. Ale zpět do Švédska a jejich úpravám oblíbené knížky pro děti. Kromě toho, že z té chudinky zrzavé copaté sympatické pihovaté Pippi se stává Romka v nějaké exponované čtvrti, tak z toho románu vypadne ještě několik dalších pasáží, protože by podle vydavatele mohly být údajně vnímány jako rasistické,“ žasne mediální analytik.
Co bylo základem národní literatury, je podrobováno destrukci
Přitom připomíná, že tato kniha poprvé vyšla v roce 1945. „To znamená v okamžiku, kdy skončil nejrasističtější režim světových dějin a pochybuji o tom, že by to mělo jakoukoli vůbec myslitelnou konotaci. Něco, co se stalo základem jejich národní literatury, je dnes podrobováno naprosté destrukci. Cílem má být nejspíš vymazání veškeré historické paměti, ale obávám se, že i tím důsledkem. A cílem možná, ale důsledkem určitě bude skutečně rasismus. Protože jestli někdo bojuje proti rasismu rasistickým způsobem, to znamená likvidací všeho, co by mohlo vypadat rasisticky, tak se dopouští rasismu, a tudíž nemůže čekat nic jiného, než že z toho bude zase rasismus. A to bude hodně smutný výsledek pro celou Evropu,“ konstatuje Petr Žantovský.
Před posledním tématem přiznává určitou, i když drobnou kolizi zájmů. „Možná si někdo ze čtenářů časopisu Šifra všiml, že jsem s tímto časopisem autorsky spolupracoval. Psal jsem tam seriál o dějinách české žurnalistiky po roce 1989, a tudíž o tom časopise docela hodně vím. Tento čtvrtek jsem na jeho nových webových stránkách objevil článek ‚Kauza měsíce: Bojovník proti dezinformacím a šéf spolku Evropské hodnoty přistižen, jak šíří dezinformace. Postaví se k tomu nějak Jakub Janda?‘ Ještě bych měl předeslat, že v Šifře došlo k tomu, že její vydavatel a šéfredaktor pan Vidlák je dnes autorem většiny článků. V podstatě se stal obětí ekonomické cenzury,“ vysvětluje mediální odborník, v jaké situaci se časopis Šifra ocitl.
Údajný bojovník proti dezinformacím odhalen jako dezinformátor
„Ostatně mluvil jsem už o Lubo Huďovi, který na jednom místě zmíněné knihy Mediální krysy popisuje úsilí slovenského projektu konspiratori.sk. Ten vlastně sepisuje seznam ‚škodlivých‘ webových adres a doporučuje i víceméně koordinuje komerční firmy, aby na těchto tzv. škodlivých webech neinzerovaly. Tedy aby je ve výsledku víceméně ekonomicky likvidovaly. Tomu se říká ekonomická cenzura. Předpokládám, že to byl tento případ, který pana Vidláka dohnal k tomu, že Šifru učinil svým vlastním ‚samizdatem‘. Je to stále ten dobrý na kvalitním papíře a v kvalitní grafické úpravě připravovaný časopis, jen autorem většiny článků je pan Vidlák, protože takhle je to pro něj ekonomické,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
K článku o nynějším řediteli Evropských hodnot a bývalém gay pornoherci podotýká, že se jakémukoli vyjadřování na adresu Jakuba Jandy soustavně vyhýbá. „Myslím si totiž, že když o něčem, co je špinavé, mluvíte, tak se můžete zašpinit. Když mluvíte o něčem, co je nepravdivé, tak se můžete stát součástí určitého systému nepravdy. Nicméně tenhle článek doporučuji k přečtení čtenářům Parlamentních listů, protože upozorňuje na to, že pan Janda, který o sobě říká, že bojuje proti dezinformacím a lžím, se dopouští téhož, to znamená šíření dezinformací a lží, a to velmi průhledných. Pan Vidlák například píše, že Janda kdesi prohlásil ve svém přehledu dezinformačních a manipulativních webů, že časopis Šifra je zaregistrován na jméno nějakého pana Ondráška, což není pravda,“ zmiňuje mediální analytik jednu z Jandových dezinformací.
Databáze jsou blbuvzdorné, ale ani tak je miláček ČT a ČRo nepobral
Šéfredaktor Milan Vidlák v textu kategoricky prohlašuje, že takového člověka nezná, nikdy s ním nemluvil, neví, kdo to je, a doména Šifra je registrována výhradně na něj a časopis Šifra. „To už je takový první nástřel toho, že tu nebude něco v pořádku, že pan Janda zřejmě nemá správné informace. Zmýlit se však může každý, tak já vezmu pana Jandu v ochranu a řeknu si, že se tentokrát mohl zmýlit nebo přehlédnout. Ostatně ony ty databáze Úřadu průmyslového vlastnictví nemusí být každému úplně pochopitelné, i když jsou dělány poměrně blbuvzdorně, ale tak třeba se v nich pan Janda nevyzná. To se může stát, že ano. Pak také pan Janda píše, že je tenhle časopis Šifra šiřitelem prokremelských a protiamerických informací a dokládá to tím, že už v roce 2016 psal o americké vojenské účasti v Sýrii, ačkoli ostatní média o ní nepsala,“ připomíná Petr Žantovský.
Na to je jednoduchá odpověď, kterou mu v článku Milan Vidlák podává. Nepsala o ní proto, že k tomu měla nějaký důvod, ačkoli ta skutečnost už byla faktem. „Ta informace o americké vojenské přítomnosti v Sýrii se opírala o zprávy agentury Reuters a televize CNBC, které citovaly tehdejšího ministra obrany USA Ashtona Cartera. Čili to je další dezinformace od pana Jandy, která už ale nemůže být chybou z přehlédnutí. To už je prostě záměr, nebo opravdový diletantismus, nevím, jak jinak to nazvat. Fakt je, že Janda a celá tahle skvadra našich bojovníků za pravdu a lásku je neustále prezentována ve veřejnoprávních médiích. Jak píše pan Vidlák, tak například v Českém rozhlase vystoupil v roce 2015 pan Janda celkem 42×, tedy skoro každý týden. A v České televizi 33×, tedy každých jedenáct dní, což je docela dramatické,“ míní mediální odborník.
První pravdivý zápis, pokud Evropské hodnoty zapíší samy sebe
A ke všemu je v obou veřejnoprávních médiích tento člověk prezentován jako odborník na otázky dezinformace a propagandy. „Přitom o všech tzv. závěrech tzv. analýzy, kterou vyplichtil Janda se svou neuvěřitelnou společností Evropské hodnoty, skutečný akademický tým z různých fakult počínaje Univerzitou Karlovou a Metropolitní univerzitou konče konstatoval, že tyto ‚analýzy‘ nesplňují – cituji – ‚ani základní kritéria pro odborný text, natož aby byly postaveny na pravdivých informacích‘. Dá se tedy říci, že Evropské hodnoty se opět ukázaly ve svém pravém světle, to znamená jako dezinformační a konspirační organizace. A já bych tedy doporučil, aby samy sebe připsaly na ten svůj seznam, protože to bude konečně aspoň jeden jediný pravdivý zápis v tomto seznamu,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
