Jak asi většina z nás ví, Josef Vagner byl známý zoolog a cestovatel, který v Československu ve Dvoře Králové nad Labem založil první Safari. Tehdy to byla opravdu velká věc. Proslavil tu zoo zejména svými milovanými žirafami, které přivezl z legendárních afrických výprav. V březnu 1975 se ale objevilo podezření, že královédvorské žirafy onemocněly slintavkou, a proto bylo o měsíc později celé stádo 50 žiraf utraceno! Řada odborníků dnes přitom tvrdí, že to bylo zbytečné a unáhlené. Pane Nagy, vy jste nedávno rozšířil svůj repertoár o píseň s názvem 50 žiraf Josefa Vagnera. Psal jste tedy ten text k oné smutné události, od které brzy uplyne už 45 let?  

Vždycky, když jsem hrál poblíž Dvora Králového nad Labem, říkal jsem si, že o tom jednou napíšu píseň. Ten název je ale myšlen spíše metaforicky. Použil jsem bizarnost vraždy 50 žiraf jako podobnost tomu, co lhostejně děláme s tím, co nás živí, tedy s přírodou. Zpívám tam o tom, že přijde den, kdy nás už Země neunese. Já si myslím, že časem nás jako lidstvo neodvratně čeká návrat k přírodě. Já vím, že už je to trošku klišé. Ale když se nad tím jen trochu zamyslíte, přijdete na to, že ten proces je vlastně naprosto přirozený a jediný možný.

Člověk totiž není žádným pánem tvorstva.

Různými vynálezy civilizace jen zbytečně přírodě škodíme, protože se ani chvilku neobejdeme třeba bez energie nebo bez ropy.