Článek poukazuje například na to, že od dobytí Chersonu, ze kterého se Rusové stáhli ještě v roce 2022, tak Ukrajinci neměli v podstatě žádné úspěchy v dobytí území a jejich slavná protiofenziva získala zpět jen zlomky. Od té doby byly jakékoliv posuny „tím špatným směrem“, jmenovitě Avdijivka v únoru a Rusové mají v obklíčení Vuhledar a blíží se k Pokrovsku.

V článku se konstatuje, že Ukrajina teoreticky stále chce dobýt veškeré Ruskem kontrolované území v hranicích z roku 1991, tedy Doněck, Luhansk, Chersonskou a Záporožskou oblast, ale také Krym, který Rusko drží od roku 2014. Ale vojensky na takové cíle nemá a konflikt je opotřebovávací.

Dle článku je konec války v této chvíli pouze teoretická možnost. Putin žádný vážný zájem o mírová jednání nejeví a Volodymyr Zelenskyj v roce 2022 dekretem zakázal ukrajinským představitelům jednat s Ruskem, dokud je v čele Putin. A stále předstírá, že vítězství na bojišti je na dosah, i když teď už zmiňuje „touhu po dialogu“.

„Zdá se, že Ukrajina doufá, že příliv nových rekrutů, stálé dodávky západních zbraní a chytré použití palebné síly mohou udržet Putinovu armádu na uzdě, donutit ho nést politické náklady spojené s mobilizací dalších záložníků a dalším zatížením ekonomiky, a tak ho přimět k dohodě. Možná se však ukrajinská armáda, ekonomika a společnost dostanou do bodu zlomu jako první,“ píše The Economist.

Podle kterého je ruský postup za „strašlivou cenu“. K tomu cituje ukrajinského zástupce náčelníka štábu Horbatjuka, který tvrdí, že za každého ztraceného ukrajinského vojáka ztrácejí Rusové šest svých. Další důstojník tvrdí, že do mlýnku na maso ženou Rusové „řidiče, kuchaře, stavebníky“. „Tempo ruských zisků, které je již pomalé, se v poslední době ještě snížilo. Je možné, že se Pokrovsk udrží ještě několik měsíců. Obavy Západu z ukrajinského kolapsu a rychlého ruského postupu na velká města, jako je Dněpr a Oděsa, ustoupily za předpokladu, že Amerika náhle nepřeruší přísun munice,“ píše se v článku. Nicméně, obklíčený Vuhledar není zmíněn.