Ruští vojáci a technika hromadící se u hranic s Ukrajinou je podle generála Šedivého především taktickým krokem. „Rusko v čele s Vladimirem Putinem používá armádu jako určitou hrozbu, aby Ukrajina nepostupovala dále k členství v Severoatlantické alianci. Rusku se tímto způsobem daří narušovat soudržnost, jakousi politickou stabilitu a zároveň klidný vývoj na Ukrajině, což je zcela zřejmé. Pokud se lidé bojí, že za relativně krátkou dobu začne válka, klid pro práci a rozvoj společnosti je pryč,“ vysvětlil. Současně však dodal, že ona hrozba je přeháněna a naopak se nerealizují patřičné hluboké analytické rozbory toho, co by muselo být při začínající válce už zcela zjevné. Zároveň by se měly dělat logické závěry, k čemuž by měl Putinův útok pravděpodobně směřovat.
Bude válka mezi Ruskem a Ukrajinou?Anketa
„Ještě bychom měli jednat, měli bychom mít větší prostor pro výměnu informací. Určitě by do toho mohla vstoupit Ukrajina, protože o Ukrajinu se jedná a Putina bychom měli jako Západ donutit, aby se bavil i s Ukrajinou. Je zřejmé, že dochází k porušování vztahu Ruska a Ukrajiny a podle některých signálů ne vše, co Ukrajina činí, může být považováno Ruskem za přátelské. Rusko vyjadřuje určité obavy o ruskou menšinu na východě Ukrajiny, kde jsou jednoduše některé kroky chápány jako nepřátelské vůči Rusku. Ty by měly být objasněny, aby došlo k uklidnění situace, nikoliv k jejímu přiostření,“ předestřel.
Ruský prezident Vladimir Putin už deklaroval, že chce jednat se Severoatlantickou aliancí i se Spojenými státy americkými, a to kvůli bezpečnostním zárukám Ruska. Putin už dlouhá léta odmítá nechat Ukrajinu, ale i některé další státy připojit k Evropské unii nebo právě k NATO. Jak důležité jsou tedy nárazníkové státy jako je právě Ukrajina, z pohledu bezpečnostního odborníka?
„Je zřejmé, že i z historického hlediska Rusko vždy mělo Ukrajinu a také třeba Bělorusko jako nárazníkový prostor, v němž se mohly odehrávat bitvy, ale byla tím chráněná i hlavní část Ruska před dopady různých aktivit. Rusko má určité výhrady, jak se Ukrajina profiluje a neustále demonstruje svoji představu, že se stane členem Severoatlantické aliance. Já si ale dokonce myslím, že členství Ukrajiny není ani v zájmu Severoatlantické aliance vzhledem k zásadním rozporům, které by znamenaly, že se problémy vtáhnou do aliance,“ řekl generál Šedivý s tím, že máme svých vlastních problémů dost.
Slib Gorbačovovi
Jako příklad pak uvedl spory mezi Řeckem a Tureckem, které se občas podaří uklidnit. „Z tohoto pohledu Rusko pravděpodobně udělá vše proto, aby se Ukrajina členem Severoatlantické aliance nestala. Ostatně je potřeba vyjasnit a pořád se chodí kolem, co bylo slíbeno Gorbačovovi (Michail Sergejevič, bývalý vůdce Sovětského svazu, jeho politika reforem vedla až k rozpadu SSSR, pozn. red.) za to, že Sovětský stav a následně Rusko ustoupí z některých požadavků a bude akceptovat, že se do něj nevrátí tři členové – tedy Česká republika, Polsko a Maďarsko a naopak se stanou členy Severoatlantické aliance. Argumenty, které používá nejen Putin, ale občas rezonují i v naší komunitě, že bylo ústně Gorbačovovi slíbeno, že se NATO nebude dále rozšiřovat na východ, je jeden z problémů, který je stále třeba vyřešit. Snaha stát se členem NATO bude terčem napětí, což bude logicky přinášet zpátky na stůl problém, zda opravdu bylo, nebo nebylo ústně slíbeno, co se bude dále dít, až se zmíněné tři státy stanou členy Severoatlantické aliance,“ shrnul historické události bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky.
A to má být podle něj také důvod, proč Putin vyslovil zásadní požadavek, aby byl slib napsán na papíře. Tedy dohoda, že Ukrajina nebude členem Severoatlantické aliance či Evropské unie a bude mít, což by dle experta bylo řešení, zvláštní statut, který bude garantovat, jak se budou chovat Spojené státy či Evropská unie na jedné straně a Rusko na straně druhé. „Aby se Ukrajina mohla v klidu rozvíjet jako prosperující stát, ale aby se přitom nejvíce diskutovaný problém odstranil. Historická zkušenost, kterou má Rusko, může vést k tomu, že v určité fázi dojde k použití veškerých pák, ale nemyslím frontální či generální útok vůči Ukrajině, ale různé bojůvky a narušování vztahů a jednoty ukrajinské společnosti, destabilizace ruských menšin nejen na Ukrajině a nejen tím, že Rusko může vytvářet složité prostředí k neprospěchu všech stran. Měli by být maximální realisté. Takové řešení ve světě existuje, proč ho nepoužít i tady?“ ptal se Jiří Šedivý.
Psali jsme:
Slib Gorbačovovi by tedy měl být dodržen, a pokud byl vyřčen, protože to není potvrzeno, jak generál rovněž upozornil, tak už stejně dodržen nebyl. Ukázkou je následný rozvoj a snahy o rozšiřování NATO o pobaltské státy, Rumunsko, Bulharsko… Mělo by tak dojít k jednání mezi Ruskem, NATO a Spojenými státy, jak problém řešit. „Minská dohoda, která měla najít řešení ve vztahu k Ukrajině, nefunguje. Je třeba najít jinou cestu, jak jednání provádět a myslím, že Putin akceptuje sílu Spojených států a zároveň přece jen potenciálně větší sílu v diplomacii na americké straně než u zbytku Evropy, protože Evropa je nestálá a její názory se mění během krátké doby. Putin chce tedy partnera, se kterým bude fungovat, na čem se domluví. Je to složité a těžké a situace je napjatá, ale pokud by se domluvili dva partneři, tak by tu cestu najít mohli,“ popsal redakci Šedivý.
Soupeření velmocí se prohlubuje
Současně však upozornil na další a z jeho pohledu zásadní problém, který potvrdilo Putinovo nedávné oznámení, že jedná s Čínou na téma Evropa a bezpečnostní problém ze strany Evropy vůči Rusku. „Dlouhodobě a osobně cítím, že je tu problém, který se prohlubuje stále více – Rusko se neustále přibližuje k Číně a nepřibližuje se jen politicky, ale pochopitelně i vojensky, což je evidentní. Každý vojenský analytik musí vědět, co se děje na vojenské linii Rusko – Čína – tedy nejen zbrojní, ale i výcvikové aktivity. Zároveň se Rusko s Čínou dostávají do většího a prudšího ekonomického vztahu. Pokud to překročí určitou kvantitativní úroveň, tak Evropa začne být méně významným partnerem, než je Čína a Rusko, a bude řešit problémy jinak,“ řekl generál.
A právě tady našel paralelu – mezi Ruskem a Ukrajinou a mezi Čínou a Spojenými státy. Jejich vzájemný vztah nesmí přejít v nepříjemný ozbrojený konflikt. To samé prý nyní platí i o Spojených státech a Číně v Tichomoří. „Je to něco podobného. I tam budou muset Spojené státy a Čína řešit, jak vlastně postupovat, aby se nestalo, že začnou v uvozovkách mluvit zbraně. Dopad by byl velmi významný i u nás v Evropě. Už delší dobu soupeří a soupeření dvou obrovsky výkonných velmocí se prohlubuje. Navíc Čína není vázána smlouvami, kterými jsou vázány Spojené státy a Rusko, například o omezování jaderných zbraní. I když se většina smluv vypověděla, stále existuje pocit, že se musí přistupovat rozumně k rozvoji jaderných zbraní, jejich rozmísťování, a tak dále,“ uvedl pedagog institutu CEVRO. Čína prý nemá zábrany a míří do pozice světového lídra, takže v oblasti vojenské, politické i ekonomické jde o významné události.
Čína má navíc k dispozici ekonomické páky, které používá proti Evropě, USA i potenciálním partnerům. „Významně se etabluje v Africe, Spojené státy odešly z Afghánistánu a obecně panuje představa, že jejich místo zaujme Čína. Jednoduše ona ty ekonomické nástroje používá tak významně, a tak brutálně, že zkrátka ke střetnutí na tomto poli dojde a my musíme být připraveni, protože to bude mít negativní dopady i u nás v Evropě,“ varoval.
Konflikt hrozí v Jihočínském moři
A jakou šanci dává Šedivý vzájemné dohodě právě mezi Čínou a Amerikou? „Vždy šlo o latentní konflikt, který bude hrozit i konfliktem vojenským, protože víme dobře, jakým způsobem se momentálně chová jak americké, tak čínské námořnictvo v Jihočínském moři. V některých okamžicích dochází ke konfliktům, které jsou zatím lokální a omezené, ale může dojít i k marginálnímu střetnutí. Víme, že výhružky a demonstrace síly se tam odehrávají relativně často a znám analýzy amerických expertů i Britů, že následující horizont deseti let bude kritickým a na jeho konci může k ozbrojenému konfliktu skutečně dojít. Uvidíme, jak budou schopni situaci řešit, ale Čína se chová agresivně a neústupně. Z pozice Číny má obavy i Japonsko a další státy kolem Jihočínského moře. Dostávají se do konfliktů kvůli představě Číny, že má právo na ovládání Jihočínského moře, a tak zasahuje do teritoriálních území,“ vysvětlil Jiří Šedivý.
Spojené státy americké navíc musí čelit oznámení Izraele, že zaútočí na Írán, pokud jednání o jaderném zbrojení selžou. Jsou Spojené státy natolik oslabené, že se nyní stávají terčem mnoha různých dohadů a diplomatických roztržek s jinými státy? „Nejenže jsou oslabené, ale problémy se zkrátka komplikují nebo se prohlubují. Nejenom tady v Evropě, i svět se celkově mění, jak počátkem devadesátých let naznačovali vizionáři, kteří dělali analýzy po rozpadu bipolárního světa. Už v té době se ukazovalo, že se uvolní některé síly, které byly potlačovány jak z jedné strany sovětským impériem, tak z druhé strany impériem Spojených států. Vše má svůj vývoj a dnešní vývoj míří do stadia, kdy svět musí najít další fázi řešení vztahů. Bavili jsme se na téma Číny, ale vznikají i další velmoci, které si vytvářejí svůj prostor. Každý stát se snaží vytvářet větší a větší prostor, což je logická a obecně známá teorie,“ sdělil generál.
Nejde tedy pouze o střety zájmů velmocí současných, ale rovněž o ty nově vznikající. „Ještě jsme se například nebavili o Indii, problémech s jižní Amerikou, Brazílií… a máme tady další věc, která se začne dostávat do popředí diskusí, což je globální oteplování a pohyby obyvatelstva. Ne na základě ozbrojených konfliktů, ale protože lidé už nemohou žít v místech předchozích generací – buď kvůli oteplování nebo bude chybět voda nebo se zvedá mořská hladina nebo se ničí životní prostředí. Dochází k velkému počtu přírodních katastrof, to nás také čeká. A Evropa pořád není připravena, protože další stěhování národů, kterému dnes říkáme migrace, bude mít masivnější podobu tak jako v minulosti, kdy vyvolávalo ozbrojené střety tisíciletí před námi. Do této situace momentálně vstupujeme, takže je to mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdá,“ varoval bývalý náčelník generálního štábu.
Nakonec dodal, že státy Evropy spoléhají na Spojené státy americké, ale ty budou muset řešit své potíže, jež pokládají za prioritní a svoje zájmy. Evropa prý nechápe, že Amerika nebude řešit naše problémy, protože my toho nejsme na svém území sami schopni. „Írán a vztah k Izraeli a naopak je jeden z velkých problémů, který se může v relativně krátké době objevit. Izraelci napadli už několikrát některá jaderná zařízení svých sousedů – viz Irák a Sýrie a podobně. Tím, že by byli ochotni napadnout jaderná nařízení v Íránu, se vůbec netají. To není nic nového, ale Írán se rovněž netají tím, že jeho hlavním cílem je zničit Izrael. Tam je hloubka nepřátelství poměrně významná a mohlo by se stát, že k nějakému ozbrojenému konfliktu může relativně brzy dojít,“ podotkl Jiří Šedivý.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Zuzana Koulová
