Několik set lidí se poté zúčastnilo autogramiády a nechyběla ani osobní setkání.
Láska, mír, svoboda…
Jeden z nejvíce „frekventovaných“ veteránů, Earl Ingram, uvedl na začátek setkání: „Když vidím vaše usměvavé tváře, tak si vzpomínám, kdy jsem přijel do Plzně: Bylo to 7. května 1945. Viděl jsem ty nejšťastnější a nejvděčnější lidi v celém svém životě… Přejeme si, abyste žili v lásce, míru a svobodě a abyste nemuseli přinášet oběti, které přinesli vaši předci,“ dodal pohnutě. Doplnil jej „kolega“ George Thompson: „Jsem hluboce pohnut tou láskou a přátelstvím, které zde k nám, Američanům, pěstujete. Byl jsem tím nejšťastnějším mužem v armádě Spojených států amerických. Naše divize, to byly ty první tanky, které dorazily do Plzně, obrněná 16. divize. Děkujeme vám za vaši lásku, my Američané se vám snažíme oplácet stejnou mincí. Prosím, střežte svou svobodu,“ vyslal svůj signál do auditoria.
James Duncan, ročník 1925, se přítomným omluvil: „V období komunismu jsme vás nepodpořili a nedali jsme vám tu pomoc, kterou byste bývali potřebovali při udržení vaší svobody. Přispělo k tomu mnoho různých faktorů. Nebudu ty body rozebírat, ale politicky nebylo možné, aby Spojené státy a jejich lid pomohly. Nyní se vracejí mračna na oblohu. Modlím se za vás i za sebe, abychom byli schopni vám pomoci všemi možnými způsoby k tomu, abyste si svou svobodu dokázali uchovat… Za svobodu musíme bojovat každý den,“ připomněl pak ještě.
Začínali v odboji
Z belgických veteránů promluvil poté Michel Gilan, ročník 1927, který připomněl, že 17. střelecký prapor tvořili především váleční dobrovolníci. „Všichni jsme patřili k odboji. Velká řada z nás ztratila někoho blízkého. Měl jsem štěstí, že jsem se mohl do Československa vracet. Jeden z těch důvodů je, že se můj nejmladší syn oženil s českou studentkou. Mladí lidé jezdili na stáž, studijní pobyt do Belgie a strávila tam nakonec více než pět let, protože si naši zemi velmi zamilovala. Přivítali jsme ji u nás doma, kde se setkala s mým synem, zamilovali se, vzali se a nyní žijí v Plzni a dali mi vnuka, který je Čech a Plzeňan,“ uvedl svůj osobní současný příběh.
Louis Gihoul, narozený v roce 1923, se podílel na osvobození koncentračního tábora v Holýšově na Domažlicku. „Když jsem vstupoval do 17. praporu, tak jsem byl také student. V té době, kdy jsem studoval, Německo nabíralo mladé lidi, dobrovolníky, které posílali na práci do Německa, a to jsem odmítl… Doufám, že dnešní studenti nikdy nebudou muset sloužit v armádě a nebudou se muset zúčastnit jakýchkoliv bojů, protože nebudou mít protivníka…,“ vyřkl svoje přání a pokračoval: „Chtěl bych tu také potvrdit svou lásku k Československu, které jsem tehdy znal velmi málo. Velmi obdivuji zdejší obyvatelstvo a velmi rád se sem vracím…“
Slova prvního československého veterána v historii Slavností svobody
Josef Švarc poté seznámil přítomné se svými peripetiemi, jak se dostal za druhé světové války až do skotského Edinburgu. Bývalý dlouholetý představitel Československé obce legionářské ocenil současnou pomoc města Lanškroun jemu i dalším kolegům a podotkl, že díky svému zdraví ještě může chodit na besedy a přednášky především do škol.
Pochvaly jen padaly
V řízené diskusi pak padl dotaz chlapce ze střední průmyslové školy strojní: „Co vám válka vzala a naopak dala?“ „Vzala mi tři roky mladého života. Do armády jsem přišel jako chlapec a z armády jsem vycházel jako muž,“ odpověděl Thompson a Duncan k tomu doplnil: „Mí příbuzní se zúčastnili operací druhé světové války a přežili. Válka mi dala přátelství, lásku, to bych býval nikdy nezažil – zažil jsem to pouze v tehdejším Československu a lásku, přátelství a laskavost pociťuji zde dodnes,“ nešetřil pochvalou americký veterán.
Fotogalerie: - Veteráni bojují za Zemana
Michel Gilan se k tomu více rozhovořil: „Když začala válka, odešli jsme do Francie, protože Belgii tehdy okupovali Němci. Maminka tehdy čekala své osmé dítě. Několik měsíců jsme ve Francii strávili v bývalém, toho času již opuštěném zámku. Poté, když otec dostal znovu povolení k překročení hranice, jsme se vrátili domů. Otec okamžitě vstoupil do odboje a v roce 1942 byl poprvé zajat. Strávil pět roků ve vězení. Doma jsme měli ze strany Němců pravidelné prohlídky, otce pak opět zatkli, vrátil se do vězení a za několik týdnů zemřel. Všichni jsme byli součástí odboje. Po skončení války, kdy jsem studoval, mně maminka řekla, že už nemá žádné peníze, aby financovala má studia, tak jsem začal pracovat. Měl jsem velké štěstí, že jsem se do Československa mohl dostat hned po odchodu ruských vojsk,“ konstatoval belgický veterán.
Kdo byl nejhorším ministrem obrany?Anketa
Příliš nepřemýšlet a zatnout zuby
Následoval dotaz mladého muže na první pocity z války. „Věřili jsme tomu, co děláme pro naše země. Dnes to zní jako krutá věta, ale vojáci jsou cvičeni pro boj a na bojišti buď zabíjejí, nebo jsou zabiti,“ konstatoval Earl Ingram. „Mysleli jsme samozřejmě na ukončení mise, na kterou jsme byli nasazeni, chtěli jsme si navzájem dát podporu. Znali jsme svůj úkol a museli jsme tuto svoji povinnost splnit, jakkoliv byla obtížná. Naplnit svou povinnost co nejlépe a zároveň přežít, vrátit se ke svému předchozímu životu, který jsme vedli dříve, než jsme si oblékli uniformu. Nemuseli jsme moc přemýšlet, protože byl někdo, kdo nám říkal, co máme dělat,“ uvedl za šumu v sále. „Těžké to bylo pro naše rodiny, naše milované a blízké, kteří každý den mysleli na to, co je s námi, když jsme byli tak daleko od nich.“
„Pokud byste se ocitli ve stejné situaci, tak první věcí je umět zatnout zuby,“ reagoval Belgičan Gilan. A Duncan z USA dodal: „Mladí kluci, ti se cítí nezranitelní a dělají věci, do kterých bychom se dnes rozhodně nepouštěli.“ Valér Gustin, který po druhé světové válce celých patnáct let pracoval v Belgickém Kongu, prohlásil na závěr diskuse: „Když Němci překročili belgickou hranici, byla to velká porážka pro všechny ostatní. Česká republika a Belgie jsou součástí jedné Evropy. A my jakožto Evropané máme povinnost si rozumět,“ zahoroval pro Unii a pokračoval: „ Můžete počítat s podporou Evropy a doufám, že všechny země budou postupovat tak, abyste mohli studovat a nebyli nezaměstnaní a aby váš život byl šťastný.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
