Už to bude rok, co novinářka Angelika Bazalová překvapeně zjistila, že v nově založeném odboru strategické komunikace na Úřadu vlády jsou utajována jména referentů. Tajnůstkářství, které si za 35 let nikdo nedovedl představit, ve spojení s nejasným mandátem koordinátora Otakara Foltýna vyústilo v novinářský zájem, který ale úřady až doposud ignorují.
Na první žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím byla zamítnuta s tím, že zveřejnění jména by mohlo úředníka poškodit ve společnosti včetně negativního odrazu v mediálním prostoru, případně by mohl čelit dezinformacím nebo nesprávným výkladům a zpochybňování vykonávané práce.
Strategická komunikace státu podle vyjádření pracuje s hrozbami v oblasti národní bezpečnosti a zveřejněný seznam zaměstnanců by mohl být zneužit.
K autorství tohoto výkladu se později přihlásil plukovník Otakar Foltýn z prezidentské vojenské kanceláře, vyslaný na Úřad vlády vykonávat funkci koordinátora strategické komunikace. Jak Angelika Bazalová zjistila, i kolem jeho vyslání panují právní nejasnosti.
Na odmítnutí zareagovala novinářka stížností k Úřadu pro ochranu osobních údajů. Ten její podání přijal v listopadu a od té doby jej řeší.
Otakar Foltýn si postupem času novinářku „oblíbil“, přes média jí vzkazoval, že je kreatura a že nepatří do demokratického světa. V mezidobí (po jednom z jeho „galantních“ výstupů) Angelika Bazalová zveřejnila jména referentů, která objevila svým novinářským pátráním. Někteří z nich, kteří mezitím z odboru odešli, o poměrech v odboru neváhali mluvit na mikrofon.
Nyní se ukázalo, že odbor vedený vysloužilým majorem Oldřichem Bružou není jediným útvarem ve státní správě, který považuje za nutné jména svých úředníků utajovat. Spolek Šalamoun informoval média o mimořádně barvitém dění kolem legislativního odboru prezidentské kanceláře.
Tisková zpráva spolku hovoří o tom, že ředitel hradního odboru zrušil již domluvenou schůzku, když „Šalamoun“ odmítl stáhnout svou žalobu, kterou na prezidentskou kancelář podal.
Bylo přislíbeno stažení žádosti...
Spolek Šalamoun se už od devadesátých let zaměřuje na monitorování a nápravu justičních omylů a celkově na občanskou kontrolu soudnictví. Angažoval se v řadě kauz a mnohokrát se jim podařilo dosáhnout změny rozsudku nebo alespoň upozornit na bezpráví.
Protože ústava jako prostředek revize soudního rozhodnutí předpokládá i prezidentskou milost, byl spolek v kontaktu i s prezidentskou kanceláří. Podmínky, jaké si k udržování těchto kontaktů klade současný Hrad, ale spolek šokují natolik, že hovoří o Kafkově Zámku.
„V právním státě se informace poskytují na základě zákona. V kafkovském státě se informace poskytují podle toho, kdo s kým mluví a co je za to ochoten obětovat,“ vysvětlují.
A popisují komunikaci s ředitelem legislativního odboru Hradu Vítem Šťastným, pod kterého spadá i oddělení milostí. „Na základě komunikace s KPR je prokazatelné, že KPR, reprezentovaná JUDr. Vítem Šťastným, podmiňovala jakoukoli budoucí komunikaci s občanským spolkem (konkrétně ohledně problematiky udělování milostí) tím, že spolek „stáhne“ svou oprávněnou žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,“ vysvětluje.
Z e-mailové komunikace dokazuje, že hradní úředník akceptoval návrh na schůzku, dokonce nabízel několik termínů v druhém květnovém týdnu. Následoval ovšem dovětek: „Pan kancléř mne informoval, že z Vaší strany bylo přislíbeno stažení žádosti o informace týkající se jmenovitého složení oddělení milostí, rád bych se v té souvislosti dotázal, zda již stažení bylo učiněno.“
Když mu spolek sdělil, že na výměnu „my vám umožníme setkání, vy se vzdáte svého práva“ nehodlá přistoupit, měl následovat rozčílený telefonát, ve kterém ředitel Šťastný naplánované jednání zrušil.
Jde o verzi spolku Šalamoun, ParlamentníListy.cz požádaly o vyjádření i prezidentskou kancelář. Doposud nedorazilo, ale jsme připraveni jej kdykoliv zveřejnit.
Václav Peričevič, zástupce spolku Šalamoun, pro ParlamentníListy.cz vysvětloval, že celý spor vznikl poté, co bylo na Hradě obnoveno oddělení milostí.
„Prezident Zeman na Hradě agendu milostí zcela zrušil a veškerá administrace žádostí probíhala na Ministerstvu spravedlnosti. Ale jako spolek, který se v některých z těchto žádostí angažoval, jsme postupně nabývali podezření, že řada žádostí je na ministerstvu mechanicky zamítána, aniž se s nimi úředníci seznámili. Což se nám samozřejmě nelíbilo, každý má nárok, aby jeho žádost o milost byla řádně posouzena,“ uvedl Peričevič.
Když nastoupil prezident Pavel, rozhodl se vzít si administrativu milostí zpět k sobě na Hrad. „Bylo zřízeno oddělení milostí a na jeho obsazení byla vypsána výběrová řízení. Ale my jsme získali informaci, že místa byla obsazena stejnými lidmi, kteří se agendou milostí zabývali už na Ministerstvu spravedlnosti. Proto jsme kancelář požádali o sdělení jmen těchto úředníků. Nechtěli jsme je zveřejňovat, jen jsme je chtěli znát kvůli naší činnosti. Ale nebylo nám vyhověno, tak jsme se obrátili na Úřad pro ochranu osobních údajů, který je při žádostech podle zákona o svobodném přístupu k informacím odvolacím orgánem,“ vysvětloval dále.
A dodává, že spolek Šalamoun současně pojal podezření, že negativní stanovisko je osobní iniciativou ředitele legislativního odboru Šťastného. „Pan Šťastný působil po absolvování plzeňské fakulty dlouhé roky v legislativním odboru na Ministerstvu vnitra, od roku 2015 jako ředitel. V této pozici jsme proti němu několikrát uspěli s žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím, takže jsme měli obavy, zda nejde o jeho osobní akci,“ vysvětluje dále.
V květnu 2025 (po domluvené a zase zrušené schůzce na Hradě) ale ÚOOÚ rozhodl, že odmítnutí žádosti o jména úředníků bylo v pořádku.
Způsob, jakým bylo rozhodnuto, ale podle spolku Šalamoun naplňuje absurditu Kafkových románů. Úřad avizoval, že podkladem pro jeho rozhodnutí byla i sdělení příslušných úředníků prezidentské kanceláře. Jejich vyjádření ale spolek jako žadatel v řízení nejen nemohl konfrontovat, ale nemohl se s nimi ani seznámit. Vyjádření, na jejichž základě úřad rozhodoval, totiž byla utajena.
„Naprosto bych pochopil, pokud by byla anonymizována, ale aby se rozhodovalo na základě něčeho, co my jako druhá strana neznáme, to už je zcela kafkovské,“ říká Václav Peričevič.
Správní řád, jímž se veškerá správní činnost řídí, vymezuje mezi hlavními zásadami i zásadu, že státní správa je správou veřejnosti. Tento závazek je v § 4 odst. 4 specifikován do znění, že „správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy“.
Neúměrný zásah do subjektivních práv osob...
V argumentaci ÚOOÚ je ale konstatováno (s odkazem na starší judikaturu), že právo veřejnosti na transparentnost státní správy a právo úředníka na ochranu osobnosti jsou na stejné úrovni, a je proto třeba poměřovat, které je v každém konkrétním případě důležitější.
„Úřad se ztotožnil se závěry učiněnými KPR na základě provedeného testu proporcionality, tedy že poskytnutím požadovaných informací nelze dosáhnout legitimního cíle kontroly procesu při vyřizování žádostí o milost KPR a prezidentem republiky, respektive že identifikace zaměstnanců oddělení milostí KPR by k transparentnosti procesu vyřizování milostí KPR a prezidentem republiky objektivně přispěla zcela marginálně a současně neúměrně ve srovnání s možným zásahem do subjektivních práv těchto osob,“ shrnul ÚOOÚ.
Úřad souhlasí s prezidentskou kanceláří, že úředníci, rozhodující o milostech, mohou čelit ohrožení vzhledem k tomu, že rozhodují o velmi specifické skupině odsouzených pachatelů trestné činnosti. A odmítl argument spolku, že znalost jmen osob, rozhodujících o otázkách svobody jednotlivce, má i důležitou roli v rámci transparentnosti veřejné moci.
„Naprosto to nedává smysl. V minulosti, když byla agenda milostí řešena na Hradě, probíhalo vše zcela transparentně a nikdo s tím neměl problém. Za prezidenta Havla všichni věděli, že agendu řeší paní Jana Chalupová, ředitelka odboru, a nikoho nenapadlo cokoliv utajovat,“ nechápe Peričevič.
K argumentaci Úřadu pro ochranu osobních údajů o specifickém rozhodování poznamenává, že „dotyční úředníci o ničem nerozhodují, pouze připravují podklady“. Rozhodnutí skutečně činí prezident, ten nese osobní odpovědnost. Což úřad v jiné části rozhodnutí sám konstatuje, když mluví o osobní prerogativě.
Fotogalerie: - Pavel na zasedání vlády
Nejvíce však zástupce spolku rozhořčily argumenty ÚOOÚ i prezidentské kanceláře, které označují spolek za problémového žadatele, ke kterému musí být přistupováno specifickým způsobem a ptát se po jeho motivacích. „Absurdní argumentace, skrze kterou by se stejným způsobem dal ostrakizovat (ba kriminalizovat) každý novinář, právník či občanský aktivista, je nejen právně nepřípustná, ale potenciálně nebezpečná jako precedens do budoucna,“ píše spolek Šalamoun.
Ve vztahu ke kauze odboru strategické komunikace, která na rozhodnutí stále čeká, tak lze ocenit alespoň konstatování Úřadu pro ochranu osobních údajů: „Úřad ke svým závěrům, k nimž dospěl v napadeném rozhodnutí, dodal, že je nelze do budoucna zobecňovat či vykládat tak, že by osobní údaje o zaměstnanci veřejné správy, a to i například o zaměstnanci jiného útvaru KPR, v rozsahu jména a příjmení, tedy v souladu s dikcí § 8a odst. 2 InfZ, nebylo možné k žádosti o informace poskytnout.“
Podle právníků, se kterými ParlamentníListy.cz hovořily, ale nejde jenom o jmenované dva viditelné případy z Úřadu vlády. Napříč celou státní správou lze pozorovat trend rozšiřování argumentace „chráněnou informací“, tedy takovou, jejímuž sdílení s veřejností brání nějaký předpis.
Největší kuriozitou, kterou jsme v tomto směru vyslechli, byly úvahy v rámci finanční správy, že chráněnou informací má být i telefonní číslo na pevnou linku úředníka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 5 čtenářů)
Má být státní správa transparentní?
autor: Jakub Vosáhlo
HonzaSouček
