Česko-německá deklarace byla vyvrcholením nejzásadnější zahraničněpolitické debaty devadesátých let. Otevíraly se v ní staré rány pamětníků druhé světové války i aktuální politické ambice.
Palčivost debaty způsobilo i to, že byla první ostrou polemikou, které jsme po listopadu 1989 byli svědky. Začala se totiž odehrávat ještě před listopadem.
Tehdy československý dramatik a disident Václav Havel dostal v sousední zemi Cenu německých knihkupců. Následně v říjnu 1989 zaslal děkovný dopis německému prezidentovi von Weizsäckerovi. Na tom nebylo celkem nic překvapivého. Havel měl v tehdejším západním Německu jako disident vždy významnou podporu, už od šedesátých let, kdy se na německých jevištích prosadilo několik jeho divadelních her.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



