Dnešní NEWSROOM prostě nelze začít jinak než prvotřídním příkladem veřejnoprávní hejtařiny, možná už na hranici trestného činu. Vyplynula z láskyplných úst publicisty Josefa Klímy, jehož si do svého nového pořadu na regionálních stanicích Českého rozhlasu pozval Xaver Veselý. Na webových stránkách rozhlasu ho lze celkem lehce najít, pusťte si první tři minuty, ale ještě před tím se připoutejte a připravte panáka. Hlavně ti, kteří patří mezi 1,5 milionu voličů hnutí ANO. Dozvíte se, že jste zloději. Klíma vůči vám dává najevo svoji nenávist takovým stylem, ze kterého až mrazí.
Uvádím doslovný přepis části výplodu Klímovic chorého mozku. „Takhle, jsou to všechno lidi, který jeho nevolili (mluví o demonstrantech). Jo. Ale svědčí to o přetrvávajícím omylu, ve kterym jsem žil i já, že když budeme lidem vysvětlovat, že von vopravdu ty jaksi čachry, že ty čachry jsou skutečný kolem toho Čapího hnízda, že se ten podvod odehrál, tak my jsme si mysleli, že ty jeho voliče odradíme, ale my jsme je naopak nalákali. Protože jsou to lidi stejný jako on, čili lidi, který koukaj, kde by co by nějakým jako drobným podvůdkem, trikem dostali... Takže já si myslim, že jediný způsob jak odradit jako jeho voliče, aby ho volili, je přesvědčit je, že von je naprosto čistej a poctivej...“
Klíma by mohl být potrestán odnětím svobody až na dva roky
Tak toto se o sobě dozví jeden a půl milionu lidí, z nichž většina na Český rozhlas nepochybně povinně přispívá. A protože moderátor pořadu nectil rozhlasový kodex (je tam nový, tak ho možná ani nezná), a proti zmíněným výrokům se neohradil, vůbec bych se nedivil, kdyby koncesionáři volící ANO poslali Českému rozhlasu vzkaz: Už ani korunu. Vzpomeňte si, jaké haló se spustilo proti vulgaritám prezidenta Miloše Zemana (ale anglické pussy v češtině opravdu určitý orgán znamená), tady se kolektivně uráží obrovská skupina lidí, a zatím jsem nezaznamenal žádný humbuk hlavně ze strany mainstreamových kazatelů. Důvodem je, že se jedná o voliče hnutí ANO, takže většina médiusů hlavní stoky ještě zatleská (stejně tak u příznivců SPD, KSČM, Trikolóry...).
Vezměte si, co by se asi dělo, kdyby nějaký host v interview třeba o cikánském baronovi prohlásil: „Protože jsou to lidi stejný jako on, čili lidi, který koukaj, kde by co by nějakým jako drobným podvůdkem trikem dostali...“ V takovém případě byl bych mezi prvními, kteří by podobné odpornosti odsoudil, stejně tak, jak to činím i nyní. Nejsem právník, ale paragraf 355 trestního zákoníku říká, že „kdo veřejně hanobí skupinu osob pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta“. A pokud tento čin spáchá mediálně, je horní hranice sazby tři roky.
Šéf Syndikátu novinářů Černý ztratil zbytky důvěryhodnosti
Nepochybuji, že se tento text dostane „panu“ Klímovi do ruky. A tak bych ho chtěl požádat, pokud má pravdu a lásku tak rád, aby se za své výpotky veřejně omluvil.
Zmíněné svědčí nejen o utahování nenávistných šroubů ze strany liberálních pošuků, ale mezi řádky přináší i některá nechtěná přiznání. Především o tom, že novináři už nechtějí informovat, ale formovat. Klíma to nádherně dokumentuje větou „tak my jsme si mysleli, že ty jeho voliče odradíme, ale my jsme je naopak nalákali“. Kdo jsme to my? První osoba množného čísla ukázkově symbolizuje nezměrný aktivismus ovládající nejen české redakce.
Psali jsme:
Freudovské přeřeknutí se povedlo i šéfovi Syndikátu novinářů Adamovi Černému v údernickém pořadu Českého rozhlasu Plus nazvaném Názory, argumenty – kulatý stůl. V tradiční diskusi souhlasících o protibabišovských protestech pronesl: „... druhá věc je, že to nebude mít ten čistě politický závěr, že by požadavky byly naplněny. Čili neuvidíme úplný zmar, to bych si nedovolil zpochybnit, ale nedosáhneme toho vítězství. Na druhé straně...“. Černý se tak explicitně přihlásil k politické novinařině a ztratil veškeré zbytky důvěryhodnosti.
Fotogalerie: - ČT fašistům nedáme
Redaktorka ČT natáčela pokoutně na mobil a pak nechutně útočila
Zkrátka normální žurnalistika odešla do kopru, Kojzarové z mainstreamu v záchvatu zuřivosti produkují takové slinty, že by je i Rudé právo svého času jen stěží otisklo. Propaganda nechybí, ale je to zkrátka blbý.
Krátce se v této souvislosti vrátím i k nedávnému udílení Krameriových cen. Jako člen poroty jsem na něm byl přítomen a zaujal mě inovativní přístup získávání informací redaktorky Newsroomu ČT24 Pavly Firbacherové. Akce byla otevřena všem médiím, z televizí dorazil dvoučlenný štáb TV Prima, což přítomní zaznamenali. Paní Firbacherová zvolila jiný postup. Dění si pokoutně natáčela na svůj mobil a po skončení předávání začala nechutným způsobem útočit na radního Českého rozhlasu Jana Krůtu, třiasedmdesátiletého ctěného pána. Použila nejen metody výslechu („Co tady děláte? Proč jste tady? Co říkáte dezinformačním webům?...“), ale i skryté nahrávání rozhovoru, k čemuž vůbec nebyl důvod.
Ing. Miloš Zeman
Není těžké dohledat příslušná ustanovení Kodexu České televize: „Pracovníci České televize vystupují při pořizování zvukových a obrazových materiálů (natáčení) tak, aby bylo patrné, že štáb a jeho členové podílející se na natáčení přísluší k České televizi. Redaktoři neskrývají své jméno a příjmení, profesní totožnost ani příslušnost k České televizi a pracovní zařazení. Česká televize je oprávněna použít skrytou kameru nebo skrytý mikrofon pro zpravodajské nebo publicistické účely při zpracovávání tématu vážně se dotýkajícího veřejného zájmu, jestliže materiál, který má být natočen, nelze ani při vynaložení zvýšeného úsilí získat jinak a jestliže je tento materiál současně nezbytný pro zpracování tématu.“ Přitom Jan Krůta se provinil pouze tím, že chtěl darovat svoji knihu Petru Žantovskému a pozdravit oceněnou spisovatelku Evu Kantůrkovou. Divná doba, co říkáte.
Jedenáct lidí připravuje v ČT půlhodinu týdně, koncesionáři, plačte
Redaktoři České televize mohli na předávání bez problémů přijet, natočit si potřebné a udělat rozhovory. Podobně tak činí i u jiných novinářských cen. Jestli budou zástupci České televize tvrdit, že „z úsporných důvodů“ poslali jen redaktorku s mobilem, stanou se vtipálky roku. Už jednou jsem v Newsroomu psal o zkušenostech mého známého z významné mezinárodní firmy s Českou televizí. Když pořádá mediálně zajímavou akci, velmi často se na ní vystřídají tři štáby každý o šesti lidech. Jeden natáčí pro Dobré ráno, druhý pro zpravodajství, třetí pro regionální vysílání. Statisíce korun koncesionářů končí v luftu. Soukromé televize si takový luxus dovolit nemohou, žijí za své. À propos, Newsroom ČT24 se vysílá jednou týdně, trvá 30 minut a připravuje ho jedenáct lidí. Uff.
Mirek Topolánek
Abychom v našem NEWSROOMU nebyli jen kritičtí, chtěl bych ocenit jistou odvahu serveru Novinky.cz, že do svého zahraničního zpravodajství z mainstreamu asi jako jediný zařadil informaci o kosovském prezidentovi Thaçim, kterému začal radit odsouzený válečný zločinec. Jistý Rrustem Mustafa, známý pod vojenskou přezdívkou Velitel Remi, dostal v roce 2013 v Prištině čtyři roky za zločiny spáchané proti civilistům během povstání v letech 1998 až 1999. V textu se dále uvádí, že zmíněný Mustafa za války v Kosovu působil jako oblastní šéf Kosovské osvobozenecké armády. Podle webu Trial International muži pod jeho velením vraždili srbské i kosovské civilisty a rabovali jejich majetek. V určitém období se také specializovali na únosy, mučení a věznění v nelidských podmínkách.
Trochu jiný pohled než chvalozpěvy na balkánskou řeznici
Server Novinky.cz chválím i proto, že touto cestou otevírá tolik potřebnou širokou diskusi ohledně vzniku Kosova, lidského utrpení a role cizích mocností. Třeba se dočkáme i jiných než adorujících pohledů na činnost takzvané balkánské řeznice Madeleine Albrightové i jiných mediálních hrdinů.
Dodnes se stydím za českou vládu, která za vedení Mirka Topolánka Kosovo uznala. Toto rozhodnutí považuji za jedno z nejzrůdnějších v polistopadové historii. A Srbům se za něj budu do smrti omlouvat. Možná se pletu, ale docela mě překvapuje, že i na základě těchto informací se na české politické scéně nenajde subjekt, který by prosazoval „oduznání“. Tipnul bych si, že asi nebudu sám, pro koho je tato problematika důležitá a ve vztahu k srbskému národu symbolická.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
