To, že je Krym ruský, označil Zeman za „hotovou věc“. Prezident ve svém (prý soukromém) projevu před Parlamentním shromážděním Rady Evropy prohlásil i to, že přímý dialog mezi Ruskem a Ukrajinou by mohl vést ke kompenzaci ve prospěch Ukrajiny.
Putinova stejná mince
Jaké jsou aktuální karty? Ukrajina nemá dostatek sil území dobýt zpět. Pro každého ruského vůdce by vzdání se Krymu znamenalo politický pád. Mezinárodní společenství nechce větší angažovaností v ukrajinsko-ruském sporu riskovat globální konflikt.
Někteří politici mají navíc tendenci anexi Krymu zlehčovat. Je pravdou, že proběhla téměř bez krveprolití a přála si jí naprostá většina obyvatel Krymu, i když referendum o této otázce mělo spíše podobu frašky.
Stoupenci anexe také uvádějí, že západní státy v minulosti podporovaly separatistické hnutí v Kosovu, a to i za pomoci intervence v Srbsku, a uznaly ho jako stát několik hodin poté, co vyhlásilo svoji nezávislost v roce 2008. Vláda Vladimíra Putina podle nich tedy platí stejnou mincí.
Vladimír Putin často zmiňuje i právo obyvatel Krymu na sebeurčení. Tento argument je však falešný. V první řadě neexistuje nic takového jako krymský národ.
Nejblíže k této kategorii mají krymští Tataři, kteří však s anexí nesouhlasí. Pokud Putin za tento národ považuje Rusy, ti už své sebeurčení realizují v sousedním státě, v Rusku.
Mezinárodní právo nespojuje právo národů na sebeurčení s možností odtržení se od mateřského státu, pokud se nejedná o kolonie. I když západní státy mezinárodní právo v případě Kosova porušily, nedává to oprávnění Rusku mezinárodní právo porušit rovněž.
Ruská anexe Krymu je totiž zcela zřetelným a jednoznačným porušením mezinárodního práva.
Nepřijímat a neuznávat
Existuje mnoho entit, které vznikly v rozporu s mezinárodním právem, jako je např. Somaliland, Podněstří, Abcházie, Jižní Osetie nebo Náhorní Karabach, jejichž existence je fait accompli, ale které téměř nikdo neuznává jako státy.
Nejdůležitější sankcí, kterou je možno uložit za porušení mezinárodního práva, není sankce ekonomické povahy, ale sankce spočívající v neuznání následků tohoto porušení. Toto neuznání je odrazem římské právní zásady, že z bezpráví právo nevznikne.
Tato zásada vyžaduje nepřijímat a neuznávat fait accompli ani tehdy, pokud by to bylo výhodné.
Pro světový řád a respekt k mezinárodnímu právu je tedy klíčové neuznat ruskou anexi Krymu, i kdyby to přineslo profit samotné Ukrajině.
Výše uvedenou zásadu několikrát potvrdily různé mezinárodní soudy a tribunály, například v kauzách týkajících se Severokyperské turecké republiky, jejíž existence je rovněž fait accompli. Přesto nikoho s výjimkou Turecka ani nenapadne tento stav uznat.
Anexe Krymu je porušením mezinárodního práva a samozřejmě vyvolává otázku, jak zareaguje mezinárodní společenství na tento protiprávní stav.
Pokud by ho jakýmkoli způsobem legitimizovalo, vyslalo by to signál, že právo vytváří silní. Poškodilo by to i mezinárodní vztahy, protože by pak mocnější státy byly ve větším pokušení použít sílu proti svým slabším sousedům k vyvolání odtržení a následné anexi etnických, jazykových nebo náboženských sesterských menšin, které touží stát se součástí „mateřského“ státu.
Česká republika by se měla těchto ve své podstatě nebezpečných úvah zdaleka vyvarovat.
(autor je advokát a přednáší na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách)
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
