František Kašpárek: Všechny krásy světa. Mnoho otázek a jen málo odpovědí

03.11.2018 18:32 | Zprávy
autor: PV

Jak se to mohlo stát? Kdy jsme překročili hranici, za kterou už není návratu? To jsou otázky, které si možná brzy budeme klást.

František Kašpárek: Všechny krásy světa. Mnoho otázek a jen málo odpovědí
Foto: repro/Facebook
Popisek: Pandořina skříňka - ilustrační foto

Student britské university Angelos Sofocleous (zřejmě se jedná o pseudonym) sdílel na Twitteru úvahu s prohlášením, že ženy nemají penisy. Něco, jako kdyby někdo sdílel myšlenku, že Země je kulatá. Student však tvrdě narazil. Aktivisté z RGBT komunity (zkratka zahrnující osoby s menšinovým sexuálním zaměřením) zatroubili do útoku a odvážný student se nestačil divit. Okamžitě byl odvolán z pozice zástupce šéfredaktora studentského časopisu. Angelos se pokusil zachránit si bortící kariéru a studentskému světu sdělil: „Mohu se mýlit, ženy přece jen mohou mít penisy“. Pak v duchu Galilea Galileiho (a přece se točí) tvrdošíjně dodal: „Ale myslím, že tomu tak není.“ Odpověď se dostavila záhy. Byl odstraněn i z pozice voleného prezidenta národní unie svobodného projevu (!) Humanist Students. Tento příběh není pokusem o vtip, skutečně se stal. A to v době, kdy je vědecky prokázáno, že čáp děti nenosí a vrány je neunesou. Jako bychom se ocitli ve zvrácené verzi Alenky v říši za zrcadlem.

Žijeme v době, kdy různé menšiny rozhodují o tom, co si máme myslet, co můžeme nebo nemůžeme říkat, jak máme žít. Odkud se vzala tato jejich moc? Pro odpověď se musíme vrátit do minulosti.

V roce 1923 byl ve Frankfurtu založen Ústav pro sociální výzkum jako součást Frankfurtské univerzity. Byl to první marxisticky orientovaný ústav v Německu. V roce 1933 členové institutu imigrovali do Paříže a poté do USA. Zde jejich institut existoval v rámci Columbia University až do roku 1949, kdy se stěhuje zpět do Frankfurtu.

Směr frankfurtské školy je charakteristický snahou o spojení učení Karla Marxe a Sigmunda Freuda, ústící později v tzv. kritickou teorii, označovanou jako neomarxismus (zdroj: wikipedie). Podle amerického konzervativce Pata Buchanana neomarxisté nevidí jako utlačovanou dělnickou třídu, ale nebělošské přistěhovalce, ženy, homosexuály, národy třetího světa, narkomany a také (proti zdravému rozumu) pedofily. Za práva těchto skupin je zapotřebí, podle neomarxistů, bojovat.

Neomarxismus dále prosazuje radikální revoluční změny – rozpouštění národů, mísení protichůdných kultur, rovnost všech partnerských vztahů, popírání tradiční rodiny.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Eva Decroix, Ph.D., MBA byl položen dotaz

Neuvažovala jste, že byste se omluvila za to, že jste voliče vlády nazvala svoločí?

Říká vám něco respekt k názoru nebo demokratické volbě druhých? Že mají lidé různé názory je přeci demokratické. Nemusím s nimi souhlasit, ale to mě neopravňuje je za ně urážet. Myslíte, že to, že budete jiné urážet vám přinese nějaké politické body nebo že vás pak bude volit víc lidí? Jestli chcete...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ivo Strejček: Hlavně ať nevládnou jiní…

15:16 Ivo Strejček: Hlavně ať nevládnou jiní…

Minulý týden jsem ve své glose s názvem „Pražský hrad jako centrum opoziční moci“ napsal: „Dění posl…