Na začátku to znamená vyrobit si vírou v Krista a evangelium, vnitřního protihráče, tedy stále působící egregor, před kterým nemá člověk kde uniknout. Co se stane s jeho narušeným nevědomím a jeho archetypy? Klaďme si takové otázky každý den, jsou nejen běžně meditační, jsou doslova existenční.

Zkusme nyní tento hlubinný efekt typu Kristus, potencovat tím, že ho ponoříme ještě hlouběji: Miluj svého bližního svého více než sám sebe. Předchozí zrůdnost je ještě více kontrastní. Je hypnotická.

A konečně třetí stupeň, jistě ne/doporučovaného experimentu, zvaného západní křesťanství. Nastolme ještě hlubší imperativ: Miluj bližního svého jako ON sám sebe. V tomto intervalu už přejímáme psychologii oddaného zvířete, které odezírá ze rtů, očí a pohybů: přání a emoce svého idolu, který považuje za jednoznačně nadřazený.

Až tam nás může evangelium Nového zákona a direktivy a pravidla Evropské unie zavést, nenápadně – krok za krokem. Je to silná hypnotická sugesce, se kterou lze dále ovládat narušeného člověka. Krista v tomto případě nahrazuje Angela. Tímto jsme se dostali do jádrového myšlení a konání Evropské komise, blíže sekce Poddaní a bezprávní.

Nejpozději v tomto momentu se musíme tázat (hned a důrazně), kde jsme právě teď (nejen lokálně), kdo jsme byli předtím, než jsme přistoupili na dějinné show mocenských elit, určené pro infantilní jedince. Jmenovitě procesy: křesťanství, nacismus, internacionalismus, multikulturalismus, evropeismus, globalismus? Kde je naše racionalita a identita osobní, rodová, kmenová a národní? Tedy to, co se vytvářelo statisíce, nebo aspoň tisíce let, a drží nás mentálně pohromadě, jako individua náležící a identifikující se s komunitami, které jsou nám přirozené a blízké.