Existují  lidé, kteří například považují přísné finanční kontroly ke kontrole jejich poctivosti ze strany státu za nelidskou politiku, stejně jako solidární daňové zatížení, neboť prý trestá úspěšné a otravuje slušné lidi. Pak jsou tací, kteří by naopak chtěli, aby se lidská politika projevila plošnou přísností ze strany státu a aby se  úspěšní větším procentuálním zdaněním přihlásili k principu mezilidské solidarity. Na základě tohoto poznání usuzuji, že hranice, co je či není "lidská politika", stanovuje tloušťka peněženky každého z nás. Proto zůstávám pesimistou, na jehož slova, že nás současná "lidská politika", tak jak jí vnímají aktuální vítězné politické strany, přesněji řečeno  ti(kmotři), kteří je z pozadí a obklopeni luxusem  řídí,  nedostane na  pokojnou cestu řešitelných společenských problémů. "Lidská politika" z úst sytých co hladovým nevěří, je dnes jen chytlavý přívlastek, kterému se lidově říká plácnutí do vody. Bohužel, voliči těm co ji slibují, a nejen u nás, skočili na špek, který nás, jako už  mnohokrát v historii lidstva, žene do války. Příčina spočívá ve skutečném  překladu politického slibu "lidská politika". Je to stále rostoucí  nenažranost mocných. Před dvaceti roky, což lze dohledat, bral manažér západní firmy maximálně třinácti násobek mzdy nejhůře placeného zaměstnance. Dnešní realita je taková, že je naprosto běžné, že je tento rozdíl i stonásobný.