Reálně může EU ukládat takovou povinnost pouze loďařských společnostem sídlícím v EU. Papírově tento cíl evropští rejdaři nejsnáze splní tak, že přestanou mít sídlo v EU a své lodi registrují pod vlajku např. Panamy. Přeložení oficiálního sídla firmy třeba na Bahamy dnes už kvůli rozbujelé globalizaci není žádný problém. Většina nadnárodních korporací, které nechtějí platit daně v Evropě nebo v USA, má formální sídlo ústředí v některém daňovém ráji. Země jako Panama rády pronajímají vlajku za drobný poplatek.

Podle mezinárodního námořního práva musí provozovatel lodi plnit požadavky např. na bezpečnost, které jsou stanoveny celosvětovými úmluvami. U všech ostatních věcí platí, že musí plnit požadavky stanovené právem státu, pod jehož vlajkou pluje. Mnoho let je známo, že řada nadnárodních korporací k obcházení přísnějších bezpečnostních předpisů vyspělých zemí přeregistrovává lodě do zemí jako Eritrea nebo Etiopie, kde jsou státní orgány v naprostém rozkladu a nic nekontrolují.

„Díky“ této fintě se na světových oceánech plaví řada vraků, které měly být již dávno sešrotovány. Každoročně při haváriích způsobí rozsáhlé ekologické škody. Nejhorší jsou havárie zastaralých a prorezavělých „eritrejských“ ropných tankerů. Jenže tento problém návrh nařízení, který předložila Evropská komise, zcela ignoruje. Popravdě řečeno – bez celosvětové mezinárodní spolupráce je to problém neřešitelný. Bez dohody všech zemí světa – včetně těch, které jsou v rozkladu a jsou zneužívány nadnárodními korporacemi k obcházení práva – nelze měnit celosvětově platné námořní úmluvy. Jednotlivé země mohou své pobřeží bránit pouze do určité míry tím, že vrakům zakáží vstup do svých přístavů a pobřežních vod. Je to však ochrana pouze částečná, protože prorezavělý tanker může havarovat i 50 mil od břehu, a přesto ropa z něj uniklá zcela zamoří pobřeží.

Velký problém je i v tom, že EU po celou dobu své existence globalizaci ze všech sil podporuje. V současné době svou obchodní politikou podráží nohy US prezidentu Donaldu Trumpovi, který se pomocí cel snaží přivézt z Asie zpět do USA výrobní provozy. Cla a množstevní omezení dovozu jsou totiž jediná účinná metoda, která je schopná omezovat vývoz pracovních míst z vyspělých zemí do Asie. Přesně to však EU za žádnou cenu nechce dělat.