Tento zákon měl ve svém důsledku omezit emise oxidu uhličitého o polovinu, a to do roku 2030. Čili Green deal po švýcarsku. Švýcaři to odmítli.

Všechny články v německy mluvícím prostoru, od Neue Zürcher Zeitung přes Tagesschau až po webové stránky rakouské ORF, vyjadřují obavy z nesplnění Pařížské dohody a katastrofálních následků pro alpské regiony, pokud se nezastaví sucho a oteplování. Mnozí autoři vyjadřují doslova zděšení, jak tvrdý úder boji proti „Klimawandel“, tedy klimatickým změnám, toto referendum znamená. Alpští venkované podle nich rozhodli v neprospěch životního prostředí. Vinu dávají jejich konzervativismu, „rozhodování podle peněženky“ a také kampani Švýcarské lidové strany, která v podstatě jediná vystupovala proti tomuto zákonu a podle mnohých autorů článků venkovské obyvatelstvo strašila zvýšenými cenami benzínu a nafty, likvidací střední třídy a malých a středních podniků. Také si „stěžují“, že venkovské obyvatelstvo se dostavilo k urnám v „nadproporcionálním počtu“ a obyvatelé velkých měst je neměli šanci přehlasovat.

Zajímavé je, že tyto argumenty vůči vyhlášení evropské sóloválky proti CO2, která začíná připomínat boj komunistů proti „americkému brouku“ v 50. letech minulého století, zaznívají nejen z konzervativních kruhů, ale i od jednotlivců z řad evropské levice. Tedy od těch, kteří neztratili kontakt s potřebami a starostmi „nižších vrstev“, které by na obchodování s emisními povolenkami, zdražování veškerého zboží a energií a neexistenci alternativ doplatily nejvíce. I Sahra Wagenknecht, prominentní politička německé strany Die Linke, upozorňuje na to, že zatímco městský liberální volič, s dobrými příjmy a širokou dostupností městské hromadné dopravy, si pořídí elektroauto jako pouhý doplněk, lidé na venkově jsou odkázáni pouze na svá vlastní, často starší auta, aby se vůbec dostali do práce a jejich děti do školy. Ti budou jen platit, žádné benefity mít nebudou. Ve Švýcarsku se „venkované“ zřetelně ozvali, a hned jsou onálepkováni jako lidé hamižní, beze smyslu pro „vyšší dobro“.