Řada z nás pamatuje původní státní svátek, kterým 17. listopad vyhlásila Mezinárodní unie studentů na zasedání v Londýně v roce 1941 za Mezinárodní den studentstva, protože ten den v roce 1939 byly zavřeny česká vysoké školy, popraveno zastřelením 9 studentských funkcionářů a více než 1200 studentů odvlečeno do koncentráku, odkud se jich několik desítek již nevrátilo. Důvodem tohoto rozhodnutí říšského protektora, který u nás zastupoval Hitlera po obsazení Čech a Moravy německou armádou, byly protinacistické a protiněmecké demonstrace 28. října 1939, kdy došlo k postřelení studenta Jana Opletala a dělníka Václava Sedláčka, kteří oba na následky postřelení zemřeli. Pohřeb Jana Opletala 15.11.1939 pak vedl k dalším demonstracím, a důsledkem toho všeho byly právě výše uvedené události 17.11.1939. Následkem připomenutí padesátého výročí 17.11.1939 byl  převrat v roce 1989.

Převrat vedený pod hesly a sliby svobody, demokracie, volnosti pohybu, rovnosti všech před zákonem, blahobytu pro všechny bez rozdílu. Ústředními hesly pak byly „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, naši zemi budou řídit odborníci, západ nám pomůže, do tří let v HDP doženeme Rakousko.

Uběhlo třicet let a je tomu tak skutečně? Posuďte sami, lze si jen vzpomenout na události a skutečnosti, které od té doby nastaly. Byla to už v devadesátých letech prováděná privatizace, kterou český stát přišel o řadu podniků bez odpovídající náhrady. Vyráběly se tu nákladní automobily, letadla dopravní, ale i pro zemědělské, nebo vojenské účely. Osobní auta, jako i motocykly malé i velké, pro dopravu i sport. Byly tu zbrojovky, vyrábějící krátké i dlouhé střelné zbraně, ale i děla, houfnice a další. Vyráběly se tu cukrovary, lihovary, pivovary a jiná zařízení nejen potravinářského průmyslu, ale i textilní stroje, zemědělské stroje, obráběcí a i třeba energetické a jiné investiční celky, vyvážené skoro do všech kontinentů. České sklo byl pojem, o čem se má možnost každý přesvědčit v muzeích, kdekoli na světě. Československo bylo soběstačné v potravinách tohoto pásma, zemědělské výrobě, země byla téměř bez dluhů. Zdravotní a sociální péče měla ojedinělou úroveň ve světě, a nebyla podmíněna přímou platbou občanů. Slušnou úroveň mělo i školství. Země byla bezpečnou, každý měl možnost zaměstnání.