Řada z nás pamatuje původní státní svátek, kterým 17. listopad vyhlásila Mezinárodní unie studentů na zasedání v Londýně v roce 1941 za Mezinárodní den studentstva, protože ten den v roce 1939 byly zavřeny česká vysoké školy, popraveno zastřelením 9 studentských funkcionářů a více než 1200 studentů odvlečeno do koncentráku, odkud se jich několik desítek již nevrátilo. Důvodem tohoto rozhodnutí říšského protektora, který u nás zastupoval Hitlera po obsazení Čech a Moravy německou armádou, byly protinacistické a protiněmecké demonstrace 28. října 1939, kdy došlo k postřelení studenta Jana Opletala a dělníka Václava Sedláčka, kteří oba na následky postřelení zemřeli. Pohřeb Jana Opletala 15.11.1939 pak vedl k dalším demonstracím, a důsledkem toho všeho byly právě výše uvedené události 17.11.1939. Následkem připomenutí padesátého výročí 17.11.1939 byl převrat v roce 1989.
Převrat vedený pod hesly a sliby svobody, demokracie, volnosti pohybu, rovnosti všech před zákonem, blahobytu pro všechny bez rozdílu. Ústředními hesly pak byly „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, naši zemi budou řídit odborníci, západ nám pomůže, do tří let v HDP doženeme Rakousko.
Uběhlo třicet let a je tomu tak skutečně? Posuďte sami, lze si jen vzpomenout na události a skutečnosti, které od té doby nastaly. Byla to už v devadesátých letech prováděná privatizace, kterou český stát přišel o řadu podniků bez odpovídající náhrady. Vyráběly se tu nákladní automobily, letadla dopravní, ale i pro zemědělské, nebo vojenské účely. Osobní auta, jako i motocykly malé i velké, pro dopravu i sport. Byly tu zbrojovky, vyrábějící krátké i dlouhé střelné zbraně, ale i děla, houfnice a další. Vyráběly se tu cukrovary, lihovary, pivovary a jiná zařízení nejen potravinářského průmyslu, ale i textilní stroje, zemědělské stroje, obráběcí a i třeba energetické a jiné investiční celky, vyvážené skoro do všech kontinentů. České sklo byl pojem, o čem se má možnost každý přesvědčit v muzeích, kdekoli na světě. Československo bylo soběstačné v potravinách tohoto pásma, zemědělské výrobě, země byla téměř bez dluhů. Zdravotní a sociální péče měla ojedinělou úroveň ve světě, a nebyla podmíněna přímou platbou občanů. Slušnou úroveň mělo i školství. Země byla bezpečnou, každý měl možnost zaměstnání.
Je skutečností, že se stály fronty na banány, ale ne třeba na křen, kvalitní a chutné brambory, český česnek apod. Na západ byla možnost výjezdu pouze jednou za tři roky a člověk si musel obstarat tzv. devizový příslib, jehož získání bylo spojeno s řadou podmínek, že se stával těžko dostupný. Počátkem padesátých let docházelo k porušování zákonnosti, k věznění lidí, dokonce i popravám v rozporu se zákonem. Nakolik to bylo způsobeno v důsledku studené války nebo pokřivením charakteru odpovědných osob, je stále ještě otázkou. Spoléhat ale na ÚSTR, že příčiny a důsledky najde i objasní, je spíše fantasmagorie. Snaha vycházet z přání, ne ze skutečnosti, pokusů hodit nedostatky na druhé, nevede k cíli, a establishment nyní ztrácí šanci vysvětlit, proč vůbec převrat udělal právě on. Zejména, když na začátku sliboval všem všechno, vytahoval se, jak malé kšandy a postupem času se uchýlil vše vysvětlit pomluvami a popíráním skutečnosti. A nyní zaráží tvrzení dokola neustále opakované, protože máme svobodné volby výběrem politických stran nebo hnutí, možnost cestování kam chceme a možnost říkat co chceme, máme demokracii.
30 let je doba jedné generace, a za tu dobu lze mnohé vykonat a zlepšit. Vezmeme-li však události posledních dnů, marně hledáme sebemenší důvod k radosti. 28 říjen, vznik samostatného Československa, jak to slavit, když naše generace dopustila jeho rozbití na dva státy, aniž by se jí vrcholní politici ptali na souhlas. Jako obvykle bylo rozdělení provázeno křikem, že jsme rozdělení provedli v klidu a bez střílení a celý svět to obdivuje. Samozřejmě, že světu, i když někteří lidé o naší existenci ví, je to úplně jedno. Stávka učitelů připadala, že je řízena chytrou horákyní. Někde se konala, někde jen byl vyjádřen souhlas, někde se zase omlouvali žákům vyšších tříd za to, že neúčastí na stávce učitelů, přiměli tyto žáky jít do školy. Marně jsem přemýšlel, proč vlastně tito učitelé studovali pedagogickou fakultu, a zda jim na ní někdo prozradil, že žáci chodí do školy, aby se tam něco naučili, a školní docházka je povinná. Mezi tím vším nám byla ukázána i rovnost občanů před zákonem v praxi, a to našimi nejvyššími soudy. Když ústavní soud zamítl žalobu a tím i vlastnictví bytů občanům, kteří tyto byty dvakrát řádně zaplatili. Ale zase naopak zamítl zdanění tzv. církevních restitucí, ač ostatní restituenti daň platí, a vůbec ani nebral v potaz, že byl vydáván majetek bez inventarizace, posouzení jeho ceny znalci, zjištění doby znárodnění majetku a jak je možné, že byl vydáván dokonce i těm dokonce i těm, kteří v době znárodnění majetku neexistovali. Nejvyšší správní soud rozhodl, že nelze zpětně zneplatnit státní zkoušku kvůli jednorázovému podvodu, kdy zkoušená si patrně spletla státní zkoušku s nějakou soutěží a měla přítele na telefon, který jí napovídal odpovědi na položené otázky. Snad se nemusíme obávat, že bude zase zavedeno partikulární právo.
Podivné pro normálního smrtelníka bylo i jednání poslanců opozice s přednostním právem, kteří se zapřísahali, že žádné obstrukce při schvalování daňových zákonů nebudou provádět, a pak se dozvíme, že pan Kalousek četl tři a čtvrt hodiny údajně jakési směrnice, také z ostatních stran se nedali zahanbit a počínali si stejně.
Byly přijaty další zákony ohledně omezení kouření, pití alkoholu a dalšího nezdravého počínání. Zajímalo by mě, zda si hlasující pro také při tom vzpomněli na metanolovou aféru, nebo prohibici dvacátých let v USA a s tím na Al Capona, a čeho všeho se staly tyto zákony nakonec příčinou.
Přemýšlím tedy, co vlastně slavíme a zda to má vůbec ještě cenu, vybírat si politické strany nebo jednotlivce z nich, když u většiny marně hledám nějakou odlišnost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
