Pokud za ni nechci považovat zklamání z posledních voleb, jak do našeho, tak do evropského parlamentu. Ale to přece nemůže být důvodem, že jsem zklamán výsledky voleb. Mně se pan Babiš také moc nelíbí, tak jsem ho nevolil, ani hnutí ANO a budu doufat, že mu dojdou koblihy, a nebudou ho volit ani lidé, kteří při své jízdě metrem si na těchto koblihách pochutnávali. Při volbách roku 2013 skončilo hnutí ANO na druhém místě v republice, a na prvním nebo druhém ve všech našich krajích, včetně Prahy, vyjma Vysočiny, kde bylo třetí. Ve volbách 2017 vyhráli v ČR a všech krajích včetně Prahy. Dokázali získat koaličního spojence a také vyslovení důvěry vládě poslaneckou sněmovnou.

Tedy, mělo by být vše v pořádku. Jenže není tomu tak.  Pan Babiš je napadán sněmovnou, jak jednotlivými poslanci a jejich předáky, tak i lidmi vytýkáním činů a skutečností, které byly známy všem již před volbami, a marně hledám v našem právním řádu něco, co by nesplnil pro výkon své funkce, nebo důvod, který by bránil, aby vykonával funkci, kterou vykonává. Ještě horší je to u ministrů spravedlnosti a kultury, kterým je vytýkáno, že by mohli porušit zákon, nebo dobré mravy a připomíná to starou anekdotu o dědečkovi, který byl odsouzen za to, že měl přístroj.  Vládě byly vytýkány i věci uvedené ve zprávě Evropské komise, která je zatím předběžná. Ani jednoho z těchto ochránců práva nenapadlo vytýkat absolutně neodpovídající způsob doručení, neuvedení odesilatele zprávy a její nestvrzení podpisem jejích vyhotovitelů. Nepovažovali za nutné oznámit občanům, že jde o předběžnou zprávu, o které budou dál určení pracovníci dále jednat, a potom teprve bude závazná.