Na slavnost Všech svatých 1. listopadu slavíme svátek všech světců, známých i neznámých, a prosíme je o přímluvu. Termín pro slavení tohoto významného svátku stanovil v 8. století papež Řehoř III. O den později vzpomínáme na všechny věrné zemřelé, kteří ještě nejsou připraveni vstoupit do Nebe, a modlíme se za zkrácení časných trestů, které si jejich duše odpykávají v očistci.

Podstata svátku

Jak vyplývá z Písma a tisícileté nauky Církve, duše, které v hodině smrti nejsou zatíženy hříchem smrtelným (v takovém případě by byly zavrženy), ale nejsou ani dokonale čisté, jdou po smrti do očistce, kde trpí tak dlouho, "až bude zaplacen poslední haléř". Mohou se těšit z vyhlídky na spásu, ale procházejí utrpením, které není ani zdaleka malé. Plameny, které je omývají, sice neslouží k jejich zkáze, ale pálí velmi silně a duše v očistci toužebně prahnou po brzkém vysvobození.

I v naší duchovně vyprahlé společnosti přetrvávají Dušičky jako všeobecně uznávaný svátek zemřelých, během kterého věřící i nevěřící navštěvují hroby svých blízkých, zapalují na nich svíčky a pokládají živé květiny, což symbolicky demonstruje víru ve věčný život a překonání smrti. Mnozí lidé se tak alespoň jednou za rok zastaví a setrvají na chviličku ve vzpomínkách s těmi, kteří již nejsou mezi námi.

Odpor k Halloweenu

V prudkém kontrastu k tomu se pak mnohým jeví ze západu importovaný popkulturní Halloween. Kritizují jej jak věřící, kteří tomuto festivalu přisuzují mnohdy až satanistický základ, ale i nevěřící, kteří se cítí uráženi kýčovitým třeštěním v době, kdy se u nás má chodit v poklidu ometat hroby, vyměňovat květináče,  zapalovat svíčky a užívat si podzimní atmosféry.

Není se čemu divit. Halloween s jeho nejkřiklavějšími atributy a maskami je do našich zeměpisných šířek importován prostřednictvím filmu, televize, literatury, hraček a nejrůznějšího konzumního zboží v hypermarketech. Čím dál častěji jsou k vidění za oknem či na zahradě strašidelné svítící dýně.