Překvapení to není. Tuto plytkou a povrchní argumentaci slýcháme od české vlády pořád dokola a čekat něco jiného je zbytečné. Za povšimnutí tak jedině stojí poznámka ukrajinského premiéra Šmyhala, kterou Petr Fiala po jednání potvrdil: „Na Ukrajině musí být dosažen spravedlivý mír“.

Vložit si podmínku dosažení „spravedlivého míru“ jako předpokladu dalšího vývoje je k řešení ukrajinské válečné tragédie nerealistický přístup. Myslí si Ukrajinci, že se Rusové – protože je to v očích Ukrajinců nespravedlivé – po třech letech krvavé války vzdají Krymu, či  že se nad sebou „nějak“ zamyslí a ustoupí z dobytého pásu země, o které jsou přesvědčeni, že je historickou součástí Ruska? Myslí si Rusové, že se Ukrajinci smíří se ztrátou Donbasu? Nic takového v realitě dneška nelze očekávat a je nebezpečně naivní v to věřit. Otevřeně a přesně to v Kyjevě řekl bývalý vrchní velitel ukrajinské armády Valeryj Zalužnyj: „Nedoufejme v nějaký zázrak, který vrátí Ukrajinu do hranic z roku 1991 nebo 2022“.

Podmínka dosažení „spravedlivého míru“ tak není ničím jiným než orwellovskou přesmyčkou k pokračování války, dalšího umírání, zabíjení a ničení v době, kdy se situace na frontě evidentně nevyvíjí pro Ukrajinu dobře. Rusové postupují, sice pomalu ale jistě, slibované úspěšné ukrajinské protiofenzívy se nekonají, zato se konají hony na další a další mladé ukrajinské muže, kteří jsou jako lovná zvěř vlečeni do válečných zákopů. Ukrajina hospodářsky krvácí a na válku doplácí ti nejobyčejnější, jejichž utrpení západní politikové pokryteckým žvaněním o „spravedlivém“ míru pouze prodlužují.