Na bývalého amerického prezidenta a asi i favorita podzimních amerických prezidentských voleb Donalda Trumpa byl spáchán atentát. Naštěstí neúspěšně. Jen souhrou náhod se nepřihodila tragédie – v celém americkém i světovém kontextu – nepředstavitelných rozměrů. Nejde mi však dnes o popis detailů. Ostatně média jimi překypují. Chtěl bych se zamyslet nad širšími souvislostmi, které, podle mého názoru, střelba na Donalda Trumpa odhalila.

Kdo viděl před nedávnem předvolební debatu Biden – Trump v přímém přenosu, musel si se zděšením položit otázku: tohle je dnešní Amerika, tohle je dnešní Západ? Tohle jsou její dvě politické špičky? Tohle jsou lidé, kteří v prezidentském úřadu v příštích letech mají řešit nejvážnější geopolitické problémy hraničící málem s planetární katastrofou? Což Demokraté ani Republikáni nejsou schopni nabídnout nové, svěží, dynamické politické tváře o generaci mladší? A je to vůbec pouze problém Spojených států? Tvrdí-li po útoku na Trumpa dnešní úvodníky nejvlivnějších amerických deníků, že „Amerika je nemocná“, „Amerika je v krizi“, či „Co vůbec chceme dělat, Ameriko?“, platí, bohužel, že nejde pouze o krizi Ameriky, že jde o krizi té části světa, kterou jsme si zvykli nazývat „euroatlantickou“, že to, čeho jsme dnes svědky, je dalším důkazem hluboké krize celého Západu.

Pro dnešní text si všimnu jen několika politických symptomů této krize, které nicméně považuji za velmi vážné.

Opuštění pravo-levého politického střetu