Ačkoli jsme plně zaměstnáni sledováním smrště, kterou v Americe spustil Donald Trump a v souvislosti s jehož nástupem čekáme také náznaky možných řešení války na Ukrajině i zmírnění napětí na Blízkém východě, dopustili bychom se osudové chyby, kdybychom si nezačali pečlivě všímat evropské události číslo jedna – blížících se mimořádných parlamentních voleb v sousedním Německu. 

Ostatně celý německy mluvící svět v našem sousedství je v politickém pohybu. V Rakousku se formuje vláda, v jejímž čele bude stát s největší pravděpodobností předseda rakouských Svobodných Herbert Kickl, což ponesou všichni bojovníci proti „krajní pravici“ jen s největší nelibostí. Bláznivý nápad, zda má být do švýcarské ústavy zakotven pojem „ekologicky odpovědného hospodářství“, o minulém víkendu v referendu Švýcaři odmítli. A podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění v předvolebním Německu pozvolna klesá obliba lidovecké koalice CDU-CSU (už je pod 30 %) a roste podpora Alternativy pro Německo (22 %). 

Rostoucí síla AfD velkým překvapením není. Tato strana po celá léta nepodvoleně nahlas pojmenovává největší problémy dnešního Německa a v letošním volebním programu volá po reformě Evropské unie, navrhuje opuštění eura, trvá na zpřísnění migrační politiky, chce zavést „remigraci“, brání tradiční rodinné hodnoty a k zavádění protiruských sankcí kvůli válce na Ukrajině se staví zdrženlivě, neboť v sankcích spatřuje poškozování zájmů německého průmyslu. Nálepka „krajní pravicovosti“ AfD se tak v očích voličů vyčerpává úměrně tomu, jak se prohlubují německé hospodářské i společenské problémy a jak se obnažuje neschopnost tradičních politických stran s tímto vývojem něco udělat. AfD již není populární pouze ve východním Německu, ale úspěšně prolamuje bariéry občanského ostychu i v západní části země. 

Tolik aktuální poziční situace. O tu mi ovšem dnes tolik nejde. Dnes bych se chtěl několika poznámkami zastavit nad popisem předvolební atmosféry, která v Německu vládne. Jejími hlavními obrysy jsou: