Na základě zpráv z pražské filiálky Rakousko-uherské banky usoudilo její vedení, že bude výhodné ukázat vůči Československu dobrou vůli v oblasti měnové. Proto se pražská filiálka jménem všech českých filiálek banky v Čechách (Mladá Boleslav, Kolín, Pardubice, Hradec Králové, Dvůr Králové, Budějovice a Plzeň) přihlásila k práci pro nový stát, resp. Národní výbor československý. Jako tradičně pražská filiálka mluvila jen za filiálky z Čech a zároveň jen ty v jazykově českém prostředí. Kvůli vytvoření čtyř německých provincií v českých zemích (Deutschböhmen, Deutschsüdmähren, Sudetenland, Böhmerwaldgau), jež se přihlásily k Německému Rakousku, nebylo možné až do prosince 1918 filiálky cedulového ústavu na tomto území jakkoliv kontrolovat. Československé ministerstvo financí nejprve odmítlo vyjednávat s Rakousko-uherskou bankou, pokud by zpochybňovala jednotu československého státního území, a následně se Aloisi Rašínovi podařilo vymoci si na ní příslib, že pokud by snad do těchto oblastí zasílala nové bankovky, bude ji o tom neprodleně informovat. Díky tomu získalo ministerstvo financí přehled o hospodářské situaci v německých provinciích.

Zásadním problémem, se kterým se v této době potýkalo nové československé hospodářství, byl nedostatek hotovosti. Důvody pro to byly především dva, na jedné straně tezaurace bankovek ze strany obyvatelstva, jež se obávalo o osud svých prostředků v peněžních ústavech, a na druhé nedostatečné zásobování ze strany Rakousko-uherské banky. Ta totiž měla obavy, že v poválečné chaotické situaci by mohlo dojít k jejich zcizení na cestě. Z toho důvodu se české filiálky Rakousko-uherské banky uchýlily v souladu s pokyny Národního výboru k omezení vyplácení bankovek téměř výhradně pro mzdy dělnictva důležitých závodů, dále vojsko a úředníky státní a komunálních korporací.

Dopis přednosty pražské filiálky Rakousko-uherské banky Rudolfa Drdy na Národní výbor čsl. státu z 6. 11. 1918