Zda se setkání transformuje do jednání, stojí pro mne, nezasvěcené osoby ve věci v době psaní příspěvku, ve hvězdách. Totéž platí pro výsledky setkání, či jednání. Kdyby se oba prezidenti dohodli otevřít staré, známé komunikační kanály mezi RF a USA, bude to úspěch. Proč? Kanály nebudou rezavět, nebudou se kalcifikovat a dovolí kumikujícím se něco dovědět z kladených otázek, obdržených nebo neobdržených odpovědí, a barvy hlasu. A když se prezidenti nedohodnou na ničem, a jenom se setkají, bude to také úspěch. Proč?
Trumpova cesta po Evropě, přes Brusel, Londýn do Helsinek, narýsovala kontury nové politické mapy Evropy a zanechala na ní stopu. V Bruselu potvrdil prezident Trump ztrátu strategické hodnoty a moci NATO. V Londýně zaujal bezprecedentně jednu stranu ve vnitropolitickém boji. V Blenheimu, rodišti předků Churchilla, největšího zastánce role USA v Evropě, potvrdil paradoxitu svého konání a pohřbil tzv. special relationship USA – GB. V Helsinkách, kde v roce 1973 s výsledkem konference KBSE, dnes OBSE, začala eroze SSSR a početí Charty 77, proběhne paradoxně symbolické setkání vůdců nového uspořádání světa v nepřítomnosti starých (vůdců), asymetrických spojenců a slouhů. Žádný zástupce západní demokracie nebyl pozván ani do předdveří místa setkání.

V Helsinkách prezident Trump zatluče první hraniční kámen nových zón vlivu. Ty se rodí s pomocí mocensko - jaderné superkonstelace USA – RF – potažmo ČLR. Zóny vlivu se zakládají na síle ideologie, jaderných a kybernetických vojsk, hospodářství, autoritě vůdců a podobenství. Podobenství, ne jenom ve funkci přirovnání, ale i zpomalení, díky němuž dostáváme příležitost dané informaci hlouběji duchovně porozumět a ztotožnit se s ní.

Prezident Putin zcela jistě využije svoji introvertitu, z ní pramenící taktickou převahu, a bude transformovat Trumpův narcismus, ješitnost a ignoranz do zbraně, dovolující oběma prezidentům vystoupit, nebo nevystoupit, se společným nebo odděleným prohlášením jako vítězové. Sdělí světu, že Zeitgeist (duch času) dorazil i do USA a našel tam své místo. Nebudu spekulovat, ale pokračovat se zmínkou a komentováním několika faktů a skutečností, které nesouvisí přímo s pondělím, ale mají svoji cenu v kontextu pondělního dění v Helsinkách.

Ukončené mistrovství světa ve fotbalu ohodnotila FIFA ústy svého prezidenta Gianni Infantino (1970) jako nejlepší v historii. Jak by ne, když nedošlo k žádnému bojkotu, v konečné fázi hráli jenom týmy členských států NATO, na finále přijelo 12 vůdců států a prezident MOK Bacher nemusel přijmout pozvání prezidenta Putina. Stačilo pozvání FIFA. O čem se prezident FIFA nezmínil, o čem se píše a bude psát málo je, že zkorumpovaná FIFA obdržela více než dost sponzorských peněz v době zesíleného boje proti korupci ve světě a v době sankcí proti RF. Více o sponzorech píši v další části příspěvku.

Málo se psalo a málo se bude psát o jiné skutečnosti: Co vyneslo mistrovství světa ve fotbalu na světlo ruského politického dne. Co mám na mysli? Krátce formulováno, jedná se o následky cítění, chování a projevu fotbalových fanosušků, volontérů a organizátorů ve vztahu k propagovanému (ruskému) patriotismu. Nezúčastnil jsem se osobně ani jednoho zápasu, ale uviděl jsem v několika zápisech a uslyšel v komentářích k atmosféře a dění, trhlinu ve vztahu občan - patriotismus. O jak velkou trhlinu se jedná, ještě nevím. Že se ale jedná o trhlinu, se kterou se bude zabývat politická elita v Kremlu, možná i ruská vláda, nevylučuji, že i Bílý dům v USA, je na bíle dni.