Je příliš brzo na vypracování dopadové analýzy dění v bohaté a současně nevyvinuté zemi s obrovskými příjmovými, sociálními a dalšími rozdíly. Proto nelze psát, jaký osud čeká Kazachstán po ukončení protestů. Ty mají být potlačeny vlastními bezpečnostními složkami, vojenskými jednotkami států Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), personálními a hospodářsky - politickými změnami. To je jedna strana mince. Tu druhou představuje zatím ne jasně na ulici viditelná pomoc anglických a amerických spojenců těch, kteří mají být propuštěni z vězení a tím i otázka: Cui bono?

Naposledy jsem byl osobně v Almaty začátkem roku 2018. Jinde v Kazachstánu jsem byl i po té. Tenkrát jsem měl čest být členem delegace, která se účastnila jednání ve vyšetřovací vazbě. Návštěvu vězení, zjištění podmínek ve vyšetřovací vazbě, setkání a jednání s údajnými politickými vězni v Kazachstánu umožnila práce dobře placených evropských kancelářských bojovníků za ochranu lidských práv. Bývalý starosta Varšavy, polský parlamentář a absolvent Harvardské univerzity Marcin Swiecicki (1947) a italský politolog, od 30. 10. 2016 také prezident Italské ligy na ochranu lidských práv Antonio Stanga (1957) jako jejich představitelé prosadili setkání na vysoké úrovni: MZV Kazachstánu vše organizovalo po rozhodnutí Ministerstva vnitra, generální prokuratury (GP) a vyšetřovacích orgánů Republiky Kazachstán. Připomínám jedno z několika překvapení: Pánové Swiecicki a Stango, a nikdo jiný, obdrželi povolení hovořit s obviněnými mezi čtyřma očima, to jest bez účasti vězeňského dozoru a mimo zasedací místnost! To mluví samo za sebe a indikuje u mne podezření, že pánové byli mj. nositeli instrukcí jak se chovat, co říkat a zpětné vazby. Nevím, zda je podobné povolení možné dostat v ČR nebo v jiném statě EU ve stadiu vyšetřování. Po návštěvě jsem napsal (18. 4.) a zveřejnil příspěvek, který lze dohledat na Google a na různých stránkách, který doporučuji k seznámení. Rozhodl jsem z něho necitovat kvůli objemu tohoto příspěvku. (ZDE)

Proč se zmiňuji o návštěvě? Dění, které prezident Kasym-Žomart Tokajev okamžitě po jeho vzniku označil jako teroristické, dokazuje, že v Kazachstánu spali na vavřínech, sám Tokajev udělal mnoho chyb a kvalita výkonných politiků na všech úrovních neodpovídá duchu doby. Stavba nacionálního státu Kazachů bez dohody s klany, nekritická podpora amerických klíčových investic v petrochemickém průmyslu, latinizace ruské abecedy ve stínu britského vedení mnoha kazašských univerzit a vzdělávacích institucí, vícesměrnost zahraniční politiky a v neposlední řadě známá krutost Asiatů při mstě dokumentovaná uříznutou hlavou člena bezpečnostních sil a předvedením svlečených vojáků veřejnosti a podobné vedly k okamžitému odstoupení vlády, odebrání moci ex-prezidentovi Nazarbajevovi a šéfovi bezpečnostní služby RK, vyhlášení výjimečného stavu a obrácení se o pomoc prostřednictvím Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB). Bez pochyby to vše přináší státu všeobecné reputační, materiální a politické škody a lidské oběti. Sousedním státům, regionu Centrální Asie, RF, ČLR a EU události nabízejí možnost seznámit se s více úrovňovým varováním. Co mám na mysli, co mohu sdělit nového, když 15 let nesleduji TV a neposlouchám rádio, a co bije do očí?

Krátký pohled na titulní stránky večerního středečního e-vydání SZ, NZZ a FT mi dovoluje konstatovat nepřehlédnutelné kontrastní a povrchové zpravodajství západních médií s minimem informace o situaci v Kazachstánu. O příčinách protestů se píše nekriticky, když se vůbec píše, o představitelných následcích násilných protestů, o odstoupení vlády, personálních a představitelných vnitro a zahraničně politických změnách, nelze prakticky nic najít.